Zima tisíciletí: Mrazivý začátek roku 1929 ochromil celou Evropu

Takovou zimu nikdo nepamatoval. Začátek roku 1929 byl pro obyvatele střední Evropy spojen s nesnesitelnou zimou a přívaly sněhu. Život lidé riskovali i na krátké procházce. 

Tři měsíce 

V Československu tehdy nevystoupila teplota nad nulu celých dvaašedesát dní. Třeskutá zima zahájila svoji vládu hned 1. ledna a trvala až do března. Ani jeden den nedal obyvatelům měst a vesnic oddychnout. Zima zkrátka převzala nadvládu nad veškerým děním a stala se ve společnosti tématem číslo jedna. 

Už třetího února padl v Klementinu zimní teplotní rekord, když tam meteorologové naměřili minus 26,7 °C. A rekordy padaly i v dalších dnech. U Českých Budějovic klesla teplota na minus 42,2 °C. Průměrná denní maxima větších i menších měst v Československu nepřesahovala minus 17 °C. Takové teploty nepamatoval nikdo. A to záznamy z kronik, které mapovaly podobné počasí, sahaly až do první poloviny 18. století. 

Příroda udivuje 

A rekordní mrazy nebyly jediným fascinujícím přírodním úkazem. V Praze zamrzla nejen Vltava, ale i Čertovka, která má mnohem divočejší tok, a je tedy téměř nemožné, aby na ni vznikla byť jen slabá ledová vrstva. Kdo se odvážil na pochůzky ulicemi, zpravidla zamířil právě k zamrzlému toku Čertovky, protože kdo to neviděl na vlastní oči, mohl jen stěží uvěřit. Led pokryl československý úsek Dunaje a nejinak tomu bylo i na tocích v zahraničí. Lodě přimrzly k vodní hladině v přístavu ve Varně, ledová plocha vznikla na kanálech v Benátkách, a na jihu Chorvatska dokonce moře na několika místech zamrzlo zcela.

Mrazivé dny ani zdaleka nepřipomínaly romantické obrázky z knížek Josefa Lady. Zima se hned na počátku roku stala nepřítelem, který stál za řadou tragických úmrtí. V Olomouci umrzlo dítě v kočárku. Na Českobudějovicku, kde teploty klesaly pravidelně k minus 40 °C umrzli dva muži přímo doma za stolem. Sousedé je po nalezení popsali jako dva kusy rampouchů. 

Kdo se vydal mimo vesnici, byť jen několik stovek metrů, riskoval život. Z hodiny na hodinu se mohla přihnat sněhová vánice a bílá tma, která znemožnila jakoukoli orientaci. A neohrožovala jen zima, ale paradoxně i snaha zahřát se. Řada lidí se udusila poté, co se pokusili topit tuhými palivy. Takto zemřel teprve pětadvacetiletý kočí Josef Mende: „Odešel do stáje svého zaměstnavatele, aby tam rozhřál zamrzlý vodovod, vedle něhož postavil kamínka s rozpáleným dřevěným uhlím. Když se ve stáji oteplilo, přišla na kočího mdloba, z níž se již neprobral. Kamarád nalezl jej mrtvého, otráveného plyny. S kočím zahynul ve stáji i kůň.“ Informace o umrzlých plnily stránky denního tisku téměř každý den. 

Co dělat? 

Společnost stále více tlačila československou vládu k tomu, aby situaci řešila. Stát vydal prohlášení, nad kterým se ale mnozí obyvatelé jen upřímně pobavili. Bylo totiž jasné, že proti přírodním úkazům může těžko bojovat i nejsilnější politická strana. Do ulic tedy k pomocným pracím nasadili armádu, ale ani to neprobíhalo hladce. Vojáci nebyli na mrazy dostatečně vybaveni nářadím ani oblečením. I oni trpěli chladem, řada z nich totiž pobývala celoročně ve dřevěných kasárenských domcích, kde nepřestávající zimu přežívali u kamen a s hrnkem čaje s rumem v ruce. 

Ačkoli situace ve městech i na vesnicích byla poměrně vážná, objevovaly se ve zprávách i informace z dnešního pohledu poměrně kuriózní. Zejména mladí lidé trpěli na časté omrzání uší. K tomu stačilo podle informací pouhých 15 minut pobytu venku! Pražská klinika řešila v pouhém jednom dni přes pětadvacet takových případů. Zavládla velká móda ochranných klapek na uši. Například v Praze si je lidé oblíbili natolik, že už na počátku února vykoupili zásoby téměř ve všech místních obchodech.

Jiná hierarchie zavládla i městských kavárnách: „Všechna nejlepší místa v kavárnách s výhledem do ulice, po kterých byla dřív největší sháňka, jsou opuštěna. Hosté tlačí se v koutě u kamen.“ Mrazivé počasí mohli ocenit snad jen žáci, kterým se často rušila školní docházka. Za rozhodnutím škol stála řada důvodů. Nebylo možné dostatečně vytápět třídy, a když už, náklady na topení stoupaly velmi vysoko. Žáci a studenti také docházeli jen v omezeném počtu. Velká část jich stonala s nachlazením a děti ze vzdálenějších vesnic řešily ještě další problémy. Hrozilo totiž, že namáhavou cestu v zimě nevydrží a umrznou. „V nemocnici Milosrdných bratří na Starém Brně bylo včera ošetřeno 65 žáků českého reálného gymnasia na Poříčí, kteří na cestě do školy omrzli.“ Protože byly omezeny dodávky uhlí, tvořily se i na ulicích dlouhé fronty lidí, kteří čekali na otop a situaci přirovnávali dokonce k nouzi za války. 

Co všechno nefungovalo?

Četné komplikace vládly i v městské hromadné dopravě. Zamrzalo elektrické vedení i koleje. A čekat na opožděnou tramvaj mohlo být v minusových teplotách život ohrožující aktivitou. Dopravit se v této době kamkoli daleko bylo téměř nemožné. Koleje pod náporem mrazu praskaly a hrozilo, že vlakové soupravy vykolejí. V neposlední řadě scházel i dostatek zaměstnanců, kteří by na dráze pracovali. Velká spousta z nich ulehla doma s nachlazením či omrzlinami. Vlaky proto nabíraly mnohahodinové zpoždění a často nejely vůbec. Ráno přijížděly vlaky z předchozího dne a večer vlaky, které měly přicestovat přes den. 

Dlouho na sebe nenechaly čekat ani další přidružené problémy. Ve městech praskala vodovodní potrubí a akutně se nedostávalo vody. S tím se potýkaly například i hasičské sbory, které k požárům vyjížděly stále častěji. Lidé se totiž snažili přitápět si, jak se dalo, takže bezpečnost stála až na druhém místě. Domy tak ničila řada požárů, které hasiči často nemohli uhasit. Ať už neměli čím nebo proto, že jim voda v hadicích prakticky zmrzla. 

Do toho všeho obyvatele Československa postihla chřipková epidemie: „Úmrtnost následkem chřipky stoupla tak, že v jediný den konalo se v Plzni dvacet pohřbů, což je zjev nebývalý.“ Lidé byli vyčerpaní, vystrašení a bez dobrých vyhlídek. Předpovědi počasí totiž žádné dobré zprávy nepřinášely. 

Další hladovci 

Zatímco ve městech přibývalo zdánlivých problémů i vlivem nefunkční kanalizace a nesplachujících záchodů, před obyvateli venkova stanul problém nový, s kterým si nevěděli rady ani starousedlíci. Do blízkosti chalup se totiž stahovala hladová zvěř. Na územích Čech šlo nejčastěji o zajíce a srny, které zima zbavila přirozené plachosti. Strádající zvířata neodehnal ani štěkot psů. Ještě vážnější problémy ale měli obyvatelé Podkarpatské Rusi. K jejich obydlím se totiž ve smečkách táhli vlci z nedalekých lesů. Za oběť jim několikrát padl dobytek v promrzlých chlévech. A samozřejmě i tady lidé bojovali s nedostatkem vody. Ta totiž zamrzala i v hlubokých studnách. Nebylo výjimkou, že lidé z nich vytáhli pouze vědro plné ledové tříště. 

Jakmile se k třeskutým mrazům přidalo ještě nepřestávající husté sněžení, měli mnozí jasno. S nadsázkou se říkalo, že už chybí jen roj kobylek a egyptské rány budou kompletní. A skutečně, sněhová nadílka byla bohatší, než by si vysnil kdejaký milovník zimy. I ve městech dosahoval sníh až ke korunám stromů. Čtyřmetrové závěje zmenšily i široké chodníky na pouhé pěšinky. Zatímco ve městech se odhrnovaly alespoň hlavní křižovatky, na vesnicích zůstávaly pod sněhem uvězněné celé rodiny: „Sněhu napadlo velmi mnoho. Lidé žili jako ve sněžných hradech, neb okna v domech po celých 14 dnů ani nerozmrzla.“ Byly dny, kdy i dopoledne zahalila ulice bílá tma, která způsobila už v tak chaotických podmínkách další rozruch. 

Sčítání škod 

Až po mnoha týdnech si lidé mohli trochu oddechnout. Teploty stále častěji stoupaly do kladných hodnot. I když sníh odtával pomalu a držel se ještě několik týdnů, bylo jasné, že je potřeba sčítat škody. Ty se týkaly hlavně následků v přírodě. 

Podle kronik poklesl stav zvěře o 75 %. Lesní zvěř jednoduše umrzla a stejně tak to bylo i s ptactvem: „Ptáci padali zmrzlí z nebe a v parcích je sbírali do nůší.“ I když se hospodáři snažili zabezpečit chlévy, ne vždy proti mrazu uspěli. Na počátku jara tak chybělo mléko, protože mnohým krávám promrzla vemena a trpěly na záněty, které jim znemožnily cokoli nadojit. 

Tající sněhové závaly zase odhalily nesmírné množství popela v ulicích, které popeláři nebyli schopní během mrazů odklízet. Černé nánosy tak zahalily nejen silnice a chodníky, ale šplhaly se i vysoko na fasády domů. Štěstí v neštěstí našli snad jen zemědělci. Na jednu stranu se sice potýkali s extrémním úhynem ovocných stromů, kterých umrzlo přes pět a půl milionu, ale optimismus se jim rychle vrátil. I když byly práce na polích o několik měsíců posunuty, důsledné promrznutí půdě nejspíš pomohlo a úroda byla ten rok velmi štědrá.

Za mrazivou zimou v roce 1929 nestály morové rány, jak si někteří lidé tehdy mysleli, ale pouze netypické meteorologické jevy. Nad Evropu totiž několik měsíců před tím pronikl rozsáhlý výběžek vysokého tlaku vzduchu. Ten vytvořil bariéru, kterou nemohl proudit vzduch z Atlantiku – právě ten má totiž na svědomí mírné zimní klima ve střední Evropě.