Zhouba z vesmíru: Na masovém vymírání na konci devonu se mohly podílet supernovy
Podle vědců mohly za hromadné vymírání pozemské fauny před 360 miliony lety explodující supernovy
Masová vymírání, při nichž zmizela podstatná část rostlin i živočichů celé planety, nás nepřestávají fascinovat. Zároveň jim ale stále moc nerozumíme. Ve hře je celá řada možných vysvětlení hromadného vymírání. Jde ale o velmi staré události, u nichž ani není jasné, jak dlouho vlastně takové masové vymírání trvalo. Ve hře jsou i kosmické příčiny zkázy pozemské přírody.
Nejasnosti obklopují i vymírání na konci devonu, které je nejvíce „rozvolněným“ z tzv. Velké pětky masových vymírání. Jeho součástí je několik dílčích vymírání, včetně dvou hlavních epizod vymírání, událostí „Kellwasser“ a „Hangenberg“. Jejich příčiny stále zůstávají neznámé. Nedávno se ale objevily důkazy, že v době události Hangenberg, asi před 360 miliony lety, tedy na samotném konci devonu, zřejmě došlo k závažnému oslabení ozónové vrstvy. Podle vědců je možné, že právě tato událost vedla k masovému vymírání. Co ale oslabení ozónové vrstvy způsobilo?
Supernova a ozonová vrstva
Brian Fields z americké University of Illinois, Urbana-Champaign se svými kolegy tvrdí, že hlavním viníkem zničení ozonové vrstvy mohly být blízké exploze supernov. Kosmická exploze uvolní spoustu tvrdého gama záření, rentgenového záření i ultrafialového záření. Když by taková smršť záření dorazila k planetě jako je Země, mohla by prakticky vymazat ozonovou vrstvu. Než by se tato ochranná vrstva samovolně obnovila, povrch planety by „opékalo“ nebezpečné záření ze Slunce i ze vzdálenějšího vesmíru.
TIP: Stál za hromadným vymíráním na Zemi zničující gama záblesk?
Vymírání na konci devonu nebylo náhlé. Před událostí Hangenberg docházelo k postupnému ochuzování biodiverzity. Ve hře tak mohly být i jiné faktory. Anebo, jak navrhuje Fieldsův tým, Zemi tehdy nepostihla jediná supernova, ale hned několik takových explozí. Masivní hvězdy se ostatně často vyskytují ve hvězdných porodnicích, kde jich bývá větší počet.
Badatelé přiznávají, že zatím jde jen o hypotézu. Vliv supernovy či více supernov na vymírání koncem devonu by bylo nutné prokázat objevem radioaktivního izotopu plutonia-244 nebo samaria-146 ve vrstvách hornin, které pocházejí právě z konce devonu. Tyto prvky se totiž na Zemi přirozeně nevyskytují. Podobný důkaz ale zatím schází.
