Zhmotnění perského snu: Podmanivá krása íránského Kášánu
V jedinečném íránském Kášánu se duše tradiční Persie snoubí s legendami dávného světa. Město vábí na podivuhodnou historii, překrásné perské zahrady, okázalé kupecké domy i rušné bazary
Pověst praví, že Kášán založila královna Zubejda, manželka chalífy Hárúna ar-Rašída známého z Pohádek tisíce a jedné noci. Ve městě plném neobvyklé krásy se setkávají příběhy tří králů nebo, chcete-li, tří mágů, kteří se vydali do Betléma. Podle mnohých měli pocházet právě z těchto končin a Kášán je na to patřičně hrdý. Mluví se o něm jako o konzervativním městě, kde pulz života udávají bazarové ulice, mešity, hrobky či svatyně. Zdálky se nezdá být velký, přestože se stal domovem víc než 400 tisíc lidí. Pár kilometrů za jeho hranicemi se pak nachází nejtradičnější perská zahrada celého Íránu, postavená pro šáha Abáse I.
Kášán návštěvníky vtáhne jako magnet. Už ho nechrání hradby jako v 7. století, kdy ho dobýval Músa al-Asarí, aby do něj přinesl islám. Město dlouho odolávalo a podle legendy nechal Músa své vojáky posbírat všechny štíry v okolí, načež je přehodili přes opevnění. Vystrašení obyvatelé prý sami rozrazili brány a utekli pryč. Dnes už není třeba utíkat, naopak – stačí vstoupit do tamních ulic, a rázem se ocitnete ve světě bazarů.
Labyrint úzkých uliček
Srdcem starého Kášánu se táhnou bazarové uličky prosycené duchem dávné, téměř zapomenuté Persie. Původně se kášánský bazar rozléval rušnou ulicí, dnes ji však přenechal autům, motorkám a vozíkům a místo toho se ukrývá pod překrásnými klenbami a kupolemi. Zabírá téměř celou čtvrť, a přestože se to zpočátku nezdá, můžete se v něm ztratit na dlouhé hodiny. Malé obchůdky i dílničky se krčí v řadách vedle sebe, a při bližším pohledu zjistíte, že se zde většina lidí živí byznysem s koberci. Není divu – vždyť Kášán je jedním z nejdůležitějších center jejich výroby v Íránu.
Obchodníci sedí před svým zbožím, vtipkují a rádi si promluví nebo nabídnou čaj. Rozhovory se v bazaru rozplývají jako kouř z vodní dýmky, kterou si kdysi neodpustil téměř žádný místní muž. O kousek dál najdete tepané výrobky, konvice, starožitnosti, látky, hedvábí, hedvábné šátky, oblečení, drobnosti do kuchyně a domácnosti, orientální lampy i absolutní zbytečnosti.
Nejpohádkovější část bazaru tvoří Timche-ye Amin od-Dowleh s nádherně dekorovanou kupolí, kde výzdoba pokrývá snad každý milimetr prostoru. Labyrint uliček pulzuje vždy ráno a vpodvečer lidskou řekou, valící se jeho zákoutími. Do ticha se ponoří jen v pátek, kdy ožívají mešity.
Poklady za branami
Mezi nejzajímavější místa starého Kášánu patří mešita Agha Bozorg propojená se starou medresou, tedy náboženskou školou. Za obyčejným vstupním portálem se otevře neskutečný svět dokonalé symetrie perské architektury. Nikdo by za fasádou nečekal okázalou mešitu s vysokou cihlovou kupolí a dvěma minarety. Postavili ji v 18. století, aby v ní mohl kázat šíitský filozof a teolog Mulla Muhammad Naraqí, jemuž dal samotný šáh přezdívku „velký pán“.
Úchvatné místo ukrývá nádvoří s fontánou a stromy, přičemž jej obklopují místnosti, kde se kdysi vyučovalo. Minaret nedaleké Páteční mešity pro změnu pamatuje Seldžuckou říši a pochází z roku 1074, takže se řadí mezi nejstarší v zemi. Uvnitř sedí jen několik starších mužů. Pouze hrstka z nich se modlí, ostatní se přišli schovat před sluncem, odpočívají, čtou si nebo jen rozjímají.
Sídla boháčů
Kášán proslavily vzácné aristokratické a kupecké domy z 19. století. Chcete-li je objevovat, musíte opustit centrum s bazarem a vydat se do starých čtvrtí, jež vynikají hliněnou architekturou. Ruch se tam jaksi vytratí a ulice ztichnou. Město dřív leželo na obchodní cestě, díky čemuž mnozí kupci pohádkově zbohatli. Peníze pak vložili do okázalých sídel, která by jim mohli závidět i dnešní západní milionáři.
Lukrativní domy však snadno přehlédnete, neboť zvenčí vypadají naprosto obyčejně: Architektonickou perlu za zdmi bez oken prozrazuje pouze vstupní portál s masivními dveřmi. Tradiční obydlí se zkrátka nestavěla pro potěchu oka kolemjdoucích a kousek ráje čekal až za branou.
Kouzlo perské zahrady
Unikátní zahrada Bagh-e Fin v jihozápadním cípu města představuje dokonalý příklad tradiční perské zahradní architektury. Soukromý prostor dynastie Safíovců nechal vybudovat šáh Abbás I. už v roce 1590: Chodilo se tam odpočívat, nasávat atmosféru ráje, který čekal na dobrého věřícího, a při tom naslouchat poezii, hudbě a na chvíli zapomenout na státnické povinnosti.
Vysoké cypřiše vrhají stín a pod nimi v úzkých kanálcích zurčí voda. Společně se stromy jde o tradiční prvek perských zahrad, a přestože se růže těší všeobecné oblibě, dobrá zahrada nemusela být posetá květy – právě naopak: Mohly by totiž rozptylovat, a proto si někdy architekti vystačili se stromy. Typické jsou fíkovníky, citrusy, datlovníky, platany i cypřiše coby bájné symboly věčnosti. Během volných dnů přicházejí davy místních, rodiny s dětmi, páry i výletníci z různých končin země. Íránci zkrátka zahrady a jejich atmosféru milují.
Pahorek skrývá zikkurat
Jen pár kilometrů od Kášánu můžete navštívit také archeologické naleziště a pohřebiště Tepe Sialk. Na první pohled vypadá jako obyčejný hliněný kopec, dokud si nevšimnete starověké zdi, základů domů i vzácného zikkuratu. Podle archeologů je místo přes sedm tisíc let staré a zmíněný zikkurat vznikl kolem roku 3000 př. n. l. S vykopávkami začali Francouzi ještě před druhou světovou válkou, a proto několik nejcennějších nálezů jako malovaná keramika skončilo v pařížském Louvru, zatímco jiné si našly cestu do londýnského British Museum a pár drobností i do New Yorku.
TIP: Íránský Jazd: Hliněný labyrint příběhů
Touláte se prachem historie a před očima vám ožívají příběhy. Náhle pohled přitáhnou ruiny města, jež pulzovalo životem před čtyřmi tisíciletími, přičemž se archeologům podařilo odkrýt tamní zbraně, keramiku i šperky. Turisty v místě téměř nepotkáte, a tak získává Sialk ještě kouzelnější nádech objevování – stejně jako celá nesmírně stará a zajímavá země na Středním východě.
Pozor, přichází muž
Pod jeden z nejznámějších kášánských domů se v 19. století podepsal architekt Ustad Ali Maryam a sídlo nese jméno rodiny Borujerdi, jež zbohatla díky obchodu s čajem. Vstupní dřevěnou bránu zdobí dvě klepadla: Větší a masivnější je mužské a druhé, ve tvaru srdce, ženské. Každé vydává jiný zvuk, takže návštěvník použil „své“ klepadlo, aby uvnitř věděli, kdo přichází. Rozdělení mělo ryze praktický účel: V případě dámské návštěvy se ženy v domě nemusely běžet zahalit.