Zelené dědictví mafie: Chicago je dnes moderní a přívětivou metropolí

Název illinoiské metropole pochází z dob, kdy šlo o pouhý přístav pro indiánské kánoe. Tehdy na místě rostla divoká cibule vydávající silný zápach, který indiáni označovali výrazem „chicagou“. Oficiálního ustavení se však město dočkalo teprve roku 1837 a díky strategické poloze na Michiganském jezeře se stalo vstupní bránou na americký Středozápad i dál k Pacifiku. Roli sehrál také postupný rozvoj železnice a umělých vodních cest k Atlantiku či řece Mississippi, takže se Chicago brzy proměnilo v důležitý dopravní a obchodní uzel. Mimo jiné tam začínala i slavná Route 66, vedoucí až do Kalifornie. 

Do konce 19. století vzrostl počet obyvatel města na milion a za pouhých deset let, do roku 1910, se ještě zdvojnásobil. Třetí největší sídlo USA totiž začalo přitahovat bezpočet imigrantů, pro něž symbolizovalo nadějnou budoucnost. Optimistické vize lepšího života se však přímo v Chicagu jen málokdy proměnily ve skutečnost. Na příchozí často čekaly tvrdé podmínky včetně dvanáctihodinových pracovních směn, mizerné bydlení a čtvrti nezřídka prosáklé zločinem.

Vzorové mrakodrapy

Průmysl ve městě vzkvétal, a to i díky zmíněné tvrdé práci tisíců imigrantů. Kvůli explozi cen za pozemky se začalo stavět vzhůru, tvář Chicaga se pomalu měnila a objevovaly se první mrakodrapy. Primát si připsala výšková budova Home Insurance Building z roku 1890, s 11 poschodími a 42 metry. Ocelový skelet i bezpečné elektrické výtahy tvořily podmínku, bez níž se v Chicagu stavět nesmělo. Město vybudované z vysoce hořlavých materiálů totiž v roce 1871 postihl požár, během nějž zemřelo na 300 lidí a shořelo 17 tisíc domů. Z katastrofy vzešlo jasné poučení ohledně bezpečnosti, a v podstatě tak vznikl standard pro výškové budovy v celé Americe. 

Roku 1895 vyrostla avantgardní Reliance Building, první stavba na světě s fasádou z předsunutých skel. Ve 20. letech přibyly ikonické Wrigley Building či Tribune Tower, kde až do nedávna – téměř sto let – sídlila redakce slavných novin Chicago Tribune. Ve městě stojí i dvě z nejvyšších budov Spojených států: Willis Tower se 108 patry a 443 metry a Trump International Hotel and Tower, měřící 423 metrů. Dnes tvoří součást tzv. Chicago Skyline, jedinečného panoramatu mrakodrapů všemožných tvarů.

Neúplatní muži

Ve 20. letech minulého století Chicago neblaze proslulo kvůli prohibici, jež měla potlačit alkoholismus a zvýšit produktivitu práce. Očekávané výsledky se však nedostavily: Zákaz jen podpořil rozvoj organizovaného zločinu a pašování nelegálního pití znamenalo výnosný obchod pro gangy, které mnohdy sváděly krvavé boje o kontrolu nad jednotlivými oblastmi. 

Narůstal počet nezákonných výčepů, označovaných jako „speakeasy“, ale zkorumpované vedení města ani policie nijak nereagovaly. Postupné změny k lepšímu dosáhli teprve prohibiční agenti zvaní „Untouchables“, volně přeloženo „neúplatní“, pod vedením legendárního Eliota Nesse. Událostmi 30. let se později inspiroval režisér Brian De Palma a v roce 1987 natočil film právě s názvem „Untouchables“.

Mafiánská legenda

K nejznámějším mafiánům zmíněné éry patřil syn italského holiče z Neapole, Alphonse Gabriel Capone. Jako dvacetiletý se z rodného Brooklynu přesunul do Chicaga, kde pak od roku 1925 vedl gang obávaného Johnnyho Torria. A zločineckou kariéru rozjel ve velkém. 

Výnosnými zdroji se staly nejen ilegální alkohol, ale také hazard, prostituce a vyděračství. Al Capone podplácel, kde mohl, a zároveň se proměnil v miláčka senzacechtivých novinářů. Pravděpodobně měl prsty i v legendárním masakru na sv. Valentýna, 14. února 1929, kdy v jedné garáži rozstříleli sedm členů konkurenčního gangu. Byl schopen před svědky ubít baseballovou pálkou tři údajné zrádce, měl však cosi jako „gangsterskou čest“. Muže, který mu nožem způsobil ošklivou jizvu v obličeji, zaměstnal coby svého bodyguarda. Uznal totiž, že byl útočník v právu. 

TIP: Potlačení metly lidstva: Prohibice v Americe přispěla k vzestupu mafie

Po prohlášení veřejným nepřítelem číslo jedna se ovšem nad Caponem začala stahovat mračna. Nakonec ho v roce 1931 odsoudili k 11 letům za mřížemi pro krácení daní, i když dlouhou řadu jiných zločinů se mu nikdy prokázat nepodařilo. Skončil v obávaném Alcatrazu u břehů San Francisca a do jeho někdejší cely dodnes proudí zástupy turistů. Už ve vězení však mafiána ničila syfilis, a tak jej v roce 1939 předčasně propustili. Zemřel roku 1947, ve věku 48 let.

Češi za oceánem 

Počátkem 20. století mělo Chicago zhruba se sto tisíci krajanů tvořit třetí největší město s českou populací po Praze a Vídni. Vznikaly tam celé „domácí“ čtvrti, jako třeba Česká Plzeň či později Berwyn. Na 26. ulici se nacházelo české divadlo či spořitelna, škola Jana Nerudy a stavěly se národní budovy i sokolovny. Před první světovou válkou vycházely na čtyři desítky českých novin a časopisů, věřící měli k dispozici 11 kostelů a kvetl také spolkový život. České komunity přetrvaly zhruba do 50. let, poté se krajanům začalo dařit lépe a stěhovali se za lepším. 

S novými generacemi pomalu mizely jazyk i kultura, Čechoameričané se naturalizovali se vším všudy. Tam, kde byla dřív na ulicích běžně slyšet čeština, dnes žijí většinou Mexičané. Zůstal jeden částečně český kostel v Ciceru, jedny české noviny, přibyl televizní kanál v češtině a v Chicagu také sídlí Česko-americký kongres. Přesto metropolitní oblast nadále zahrnuje největší koncentraci krajanů v USA – na sto tisíc z nich se cítí být Čechy. Žijí tam ovšem i další početné menšiny, včetně Řeků, Poláků, Slováků či Irů.

Atentát na prezidenta

V roce 1931 se stal dokonce starostou Chicaga rodák z Kladna Antonín Josef Čermák. A přestože se mu v boji s mafií, vysokou zločinností i značnými finančními problémy dařilo, už dva roky po nástupu do úřadu podlehl atentátníkovi. Kulka, která ho zasáhla, však zřejmě nepatřila jemu – nýbrž čerstvě zvolenému prezidentovi Franklinu D. Rooseveltovi, s nímž se dlouhá léta přátelil. 

Roosevelt a Čermák se sešli v Miami, aby prodiskutovali finanční situaci Chicaga. Bohužel se starosta ocitl ve špatnou chvíli na nesprávném místě: Po prvním muži země vystřelil Giuseppe Zangara a zasáhl při tom několik lidí včetně Čermáka. Pacienta sice okamžitě převezli do nemocnice, ale po třech týdnech na lůžku zraněním podlehl. Před smrtí ještě stihl Rooseveltovi říct, že je rád, že zasáhli jeho místo prezidenta. Čermákovo jméno dnes nese třicetikilometrová 22. ulice, zatímco Zangara byl odsouzen k 80 letům vězení.

Turistou v Chicagu

Milovníci architektury by neměli opomenout siluetu chicagských mrakodrapů, zejména pohled z rozlehlého Grantova parku na břehu Michiganského jezera, s nádhernou Buckinghamovou fontánou. Chicagu se kvůli množství rozlehlých parků přezdívá „město v zahradě“. Na severozápadě byl ten Grantův v roce 2004 rozšířen o Millennium Park, interaktivní kombinaci architektury, techniky, umění i krajinotvorby. Tamní hlavní magnet představuje Jay Pritzker Pavilion, obrovská „mušle“ až pro deset tisíc návštěvníků koncertů, navržená Frankem Gehrym – mimo jiné spoluautorem Tančícího domu v Praze. Nedaleko pak najdete renomovaný Art Institute of Chicago, s impozantní sbírkou (post)impresionistů i amerického umění. Například slavný obraz Noční ptáci od Edwarda Hoppera můžete obdivovat právě tam.

TIP: New Orleans: Mekku světového jazzu koupil prezident Jefferson od Napoleona

Vlastní centrum města se rozkládá prakticky hned vedle Grantova parku. Zahrnuje i proslulou obchodní čtvrť Magnificent Mile, jejíž obchody nedávno značně poznamenalo rabování. Nejlepší pohledy na Chicago skýtá projížďka lodí po stejnojmenné řece, s typickými zvedacími mosty. Až do 19. století se vlévala do Michiganského jezera a tvořila páchnoucí jedovatou stoku. Díky systému kanálů a propustí se však podařilo její tok obrátit a kvalitu vody výrazně zlepšit. Početná irská komunita ji pak každoročně 17. března, na sv. Patrika, obarvuje na zeleno.