Libavky: Rostliny, které dobře vypadají i léčí

Keře libavek jsou podobné brusnicím, od nichž se ale mimo jiné liší stavbou plodů. Plod totiž sice vypadá jako bobule, ale jde o tobolku, která je uzavřená ve zdužnatělém kalichu. Libavky mohou být nízké plazivé keříky, ale některé druhy, jako třeba himálajská Gaultheria fragrantissima, jsou menší stromy vysoké kolem pěti metrů.

Listy libavek bývají střídavé, poměrně velké ale u části vysokohorských druhů drobné. Květy mají baňkovitě srostlou korunu a obvykle vytváří husté květenství. Jen u některých druhů vyrůstají jednotlivě. Většina druhů obsahuje fyziologicky aktivní látky, které mají rozsáhlé využití v medicíně. Některé tropické druhy jsou halucinogenní.

TIP: Věděli jste, že i rostliny spolu komunikují?

Latinský název rodu je holdem vzdaným Jean Francois Gauthierovi (1708-1756), nadšenému amatérskému botanikovi. Gauthier byl oficiálním královským lékařem kanadské provincie Quebec a mimo jiné založil i první meteorologickou stanici v Kanadě.

Libavka polehlá

(Gaultheria procumbens)

Tento nízký plazivý stálezelený keřík se šíří podzemními výběžky a vytváří husté koberce. Listy jsou lesklé, tmavě zelené, v zimě se můžou barvit do purpurova. Plody jsou červené, a protože je nežerou ptáci ani hlodavci, vydrží na rostlině až do jara.

Tato libavka byla významnou léčivou rostlinou Indiánů. Používali ji při léčbě bolesti a jako podpůrný prostředek při lovu nebo nošení těžkých břemen. Libavka má analgetické účinky, používá se také proti nadýmání a je močopudná. Zevně se aplikuje při léčbě akutních případů revmatismu, ischiasu, bolesti svalů, při úrazech a neuralgiích. Je obsažena v kosmetických přípravcích proti celulitidě, ale ve větším množství způsobuje podráždění. Větší množství požité vnitřně je toxické. Hlavní účinnou látkou této libavky je methyl salicylát.

Velikost: 15 cm
Barva plodu: červená
Rozšíření: východ Severní Ameriky. 
Ekologie: v přírodě roste na písčitých či rašelinných půdách v lesích
Pěstování: pěstuje se jako půdopokryvná rostlina v lehkých kyselých půdách na přistíněném stanovišti

Libavka shallon

(Gaultheria shallon)

Hustý výběžkatý stálezelený keř se vzpřímenými či prohnutými větvemi dorůstá do výšky jednoho metru, zřídka je i vyšší. Letorosty jsou hustě žláznatě chlupaté. Listy jsou 5–10 cm dlouhé, květy se shlukují v jednostranném hroznu.

Plody jsou jedlé. Požívají se čerstvé nebo sušené a v Americe se z nich pečou koláče. V zavařeninách jsou kombinovány s plody mahónie, které mají ostrou chuť. Mladé listy je možné použít pro přípravu salátu, ochucují se jimi také rybí polévky.

Velikost: 1 m
Barva plodu: černá
Rozšíření: západ Severní Ameriky od Aljašky po Kalifornii
Ekologie: písčité a rašelinné půdy ve stínu jehličnatých lesů, ve vhodných podmínkách často tvoří souvislé keřové patro.

Pernetye zašpičatělá

(Gaultheria mucronata, synonymum Pernettya mucronata)

Vzpřímený, hustě větvený keř, který se šíří podzemními výhonky. Listy jsou tuhé, oválné či vejčité. Při dotyku nepříjemně píchají, připomínají myrtu. Rostliny jsou cizosprašné. Plody jsou jedlé jak syrové tak vařené, ale chutnají nevýrazně.

Velikost: kolem půl metru, v přírodě vyšší
Barva plodu: červená, zřídka bílá či růžová
Rozšíření: jižní Chile, kde tvoří porosty
Ekologie: podrost vlhkých lesů, na rašeliništích a při horní hranicí lesa
Pěstování: choulostivá dřevina; stanoviště volíme světlé, půda je stále mírně vlhká, kyselá, přes zimu kryjeme chvojím