Zážitky české egyptoložky: Jak popsala zemi faraonů na začátku 20. století?
Bohemistka a polonistka Agnieszka Janiec-Nyitrai se ve své disertační práci mimo jiné zamýšlela nad proměnami popisů dalekých cest. Doslova píše, že se postupně „významová tíha přesunula z intelektuálního, sofistikovaného subjektivního vnímání světa k prožívání skutečného života, k dobrodružství a maximalizaci prožitků. Základem se stala autenticita zkušenosti“. V tomto aspektu nelze než jí dát za pravdu.
Vždyť i taková intelektuálka, jako byla první dáma české egyptologie Ludmila Matiegková, neváhala popisovat své cesty zcela bez příkras. Jasně to dokazují její dopisy, které k vydání připravila Hana Havlůjová. Pojďme si tedy přiblížit některé praktické aspekty cestování po zemi faraonů na začátku 20. století.
Musili oba Arabové pomáhati
„Drahá máti! (…) Včera dopoledne jsme chodily s paní Skákalovou. (…) Byly jsme na poště, v bance a pak jsme na tu cestu kupovaly plátěný tropický klobouk a plášť přes oděv, rovněž plátěný. Kdyby mě v tom viděla (Míněna matka Matiegkové, pozn. red.) (právě v tom sedím a celých těch deset dní v tom budu muset chodit, poněvadž prach v Bakaru [Chorvatské město nedaleko Rijeky, pozn. red.] jest hadr proti prachu v poušti), řekla by, že mi neschází než flinta a mohla bych jíti na tygry.“
[Napsáno 14.–17. ledna 1926]
„Konala jsem tam svou první zkoušku na oslu. Zpočátku jsem se hodně pevně držela, ale během cesty jsem již jela jakoby nic, jen naň a z něho dolů mi vždy musili oba Arabové pomáhati. Jeli jsme nejprve na místo, kde kope francouzská archeologická mise, k níž jest přidělen i jakýsi mladý dr. Černý od nás.“ (Pozn. red. Míněn Jaroslav Černý 1889–1970).
[Napsáno 16. ledna roku 1926]
„Odpoledne jsme byli opět u pana vyslance v Katarakt-hotelu na čaji. Tak tu užiji hedvábných šatů až dost. Však jsem si již na nich včera udělala salátem skvrnu. Zaprala jsem to ihned pak čistou horkou vodou, ale jest to trochu přece vidět. Tak si myslím, že jestli mají v Káhiře čistírny, kde by mi to vyčistili, dám to tam, aby to příliš nezastaralo.“
[Napsáno 20.–25. ledna, 1926]
TIP: Napoleonovi vědci položili základy egyptologii
Mučicí nástroj
Osel rozhodě není ideální jízdní zvíře. Má totiž velmi ostrý hřbet, který inspiroval nejen typický gotický oblouk, ale také mučicí nástroj užívaný jako alternativu k pranýři. Odsouzenec se na něj posadil a v případě zostřeného trestu se mu ještě zatížily nohy.
