Zapalte to doupě! Alexandrijská knihovna nebyla jediná, která lehla popelem
Knihy hořely během dějin mnohokrát. Někdy za to mohl živel, většinou nenávist. Kdo opravdu zničil Alexandrijskou knihovnu?
Německý básník Heinrich Heine kdysi varoval: „Kde jsou páleny knihy, tam nakonec upálí i člověka.“ Tušil, že na hranici se ve zdánlivě vzdělaném a kultivovaném 20. století dostanou i jeho díla? Vraťme se ale o několik stovek let nazpátek.
Zkáza v plamenech
Církvi vděčí naše civilizace a kultura za mnohé, vždyť jestli někde přežilo vědění starověku, tak v klášterech. Zejména řád benediktinů pěstoval vedle fyzické práce i vzdělanost. V dějinách však najdeme také příklady, kdy náboženské spory vedly k ničení knih. Například císař Diocletianus nechal spálit desítky tisíc svitků v Caesarei v rámci svého boje proti křesťanství.
Knihovna založená v Alexandrii už ve 3. století př. n. l. bývá považována za největší ve starověku. Mohla se pochlubit téměř čtvrt milionem papyrových rolí. Našli bychom zde dokonce originály řeckých textů, které neměli ani v samotném Řecku! Originální svitky s texty Aischylových, Sofoklových či Euripidových her si alexandrijská knihovna půjčila s tím, že budou opsány. Ve skutečnosti si však originály ponechala a do Řecka vrátila jen kopie.
Alexandrijské knihovně každopádně vděčíme za rozkvět vzdělanosti a za pokrok. Sloužila totiž ke studiu předním učencům své doby. Jména matematiků, jako byli Euklides či Archimédes, známe až do našich časů a jejich znalosti se dodnes využívají.
Křesťané i muslimové
Když se mluví o zničení slavné Alexandrijské knihovny, vybavíme si asi scény z filmů o Caesarovi a Kleopatře. Shořelo asi 40 tisíc svitků, o jejichž obsahu se dodnes vedou spekulace. Co všechno asi lidstvo s požárem knihovny ztratilo? Slavný požár z roku 48 před n. l. však existenci knihovny definitivně neukončil.
V Alexandrii oheň ničil znovu. Ve 4. století knihovnu podpálili na podnět arcibiskupa Theofila coby doupě pohanské učenosti. Podle některých zdrojů se křesťanskému fanatismu vyrovnali i muslimové. „Všechny knihy, které souhlasí s koránem, jsou zbytečné, ty ostatní jsou nebezpečné,“ prohlásil prý roku 643 vojevůdce Amr ibn al-Ás. A v příštích měsících bylo v místních lázních příjemně teplo.
TIP: Požár alexandrijské knihovny: Kdo zničil starověký chrám poznání?
Hořely však spisy starověku skutečně vinou Arabů? Jiné zdroje to popírají a argumentují tím, že vina za zánik Alexandrijské knihovny se Arabům začala přisuzovat v Evropě až o mnoho století později. Ať už za pádem Alaxandrijské knihovny stál oheň, fanatismus nebo snad i zemětřesení, dny její slávy byly každopádně sečteny. Starověká vzdělanost naštěstí nezmizela zcela, například Aristotelova díla se znovu objevila i díky překladům z arabštiny.
Záhadný Aristoteles
Ostatně Aristoteles představuje jeden z největších rébusů v dějinách písemnictví. Konkrétně jeho domnělý spis o komedii, po němž pátrají i hrdinové slavného románu Umberta Eca Jméno růže. Proč právě tento Aristotelův spis přitahuje tolik pozornosti?
I dnes si můžeme přečíst jeho Poetiku. Po hříchu v ní však najdeme jen podrobné pojednání o žánru tragédie a nutno podotknout, že i tento text se pravděpodobně během opisování během staletí proměňoval a v původní podobě si jej už bohužel nikdy neprolistujeme. Proč však zmizela část věnovaná komedii? Šlo o cenzuru a nevhodné pasáže se prostě při přepisování vynechaly? Zmizel text řízením osudu? Nebo ho snad Aristoteles napsat nestihl?
Jisté je, že raní křesťanští myslitelé neoplývali právě přívětivým postojem k divadlu a ke komedii zvlášť. Za Aristotelovým spisem tak skutečně mohli vidět pohoršlivý smích, ďábelský škleb a učení, které je třeba spálit.
Ničení
Antická kultura, jak známo, dlouho přežívala díky Byzantincům a jejich centru Konstantinopoli. Zde již na přelomu 1. a 2. tisíciletí existovaly knihy nejen na papyru a pergamenu, ale i na papíře. Roku 730 zde při požáru nenávratně zmizely stovky nenahraditelných rukopisů. Totéž se opakovalo roku 781. Ale mnohem větší zkázu napáchalo obrazoborectví zuřící v 8. a 9. století. Ničily se obrazy, sochy, ale také knihy obsahující iluminace. Peripetií a katastrof proběhlo nepočítaně. Vše zakončilo dobytí Konstantinopole Turky v roce 1453. Nemilosrdné vraždění doprovázelo i systematické ničení knih. Starý svět jako by zmizel.
Proti ďáblovi
Mezi muži, kteří se zasloužili o znovuzrození antické tradice ve středověké Evropě, vynikají dva. Překladatel Boëthius zpřístupnil v latině díla antických filozofů. Cassiodorus a mniši kláštera Vivarium v Kalábrii inspirovali činnost scriptorií, v nichž se kromě křesťanských textů přepisovala a překládala i díla antická. Sám Cassiodorus pobýval několik let v Konstantinopoli, kde se s antickou učeností osobně setkal. Řídil se heslem „Kolik písař napíše liter, tolik dostane ďábel ran“. Bohužel se kromě jediné výjimky žádná kniha z kláštera Vivarium nedochovala. Navzdory „ranám uštědřeným ďáblu“. Tehdy ještě ručně psané knihy nepřechovávaly jen důležité myšlenky, ale fungovaly jako paměť společnosti a samy o sobě byly nesmírně drahé a cenné.
Namátkou jeden z příkladů: na klášter ve švýcarském Sankt Gallenu zaútočili roku 926 Maďaři. Ještě než to však někdo tušil, měla zdejší poustevnice jménem Viborada vidění a mniši tak včas všechny knihy (a mešní víno) zakopali. Klášter lehl popelem a Viboradu nalezli mrtvou. Nejen za záchranu klášterní knihovny si ale vysloužila svatořečení.
TIP: Jezuita Antonín Koniáš: Byl nesmlouvavý palič knih, nebo zapálený knihovník?
To knihovna benediktinského kláštera Monte Cassino takové štěstí neměla. Nevyčíslitelné ztráty utrpěla hned několikrát. Ještě než klášter zdevastovalo spojenecké bombardování za 2. světové války, poničili knihovnu roku 585 Lombardové a v 9. století ji vypálili Saracéni…