Záhadný masakr na Libici: Proč Slavníkovce nevyvraždili Přemyslovci? (2.)
Biskup Vojtěch stál bezmocně na samém počátku celého dramatu. Na jeho konci skončil jako jedna z obětí...
Jeden z biskupových lidí dostal z rozzlobených Vršovců strach a prozradil, kde se ona dáma ukrývá. Pronásledovatelé nelenili a vnikli do kláštera sv. Jiří. Šlechtičnu pak vyvlekli z úkrytu zpoza oltáře. Přímo před bezmocným biskupem Vojtěchem ji nemilosrdně popravili mečem.
TIP: Přečtěte si, jak celý spor vlastně začal
Nelítostní Vršovci
Pomstychtiví zástupci vršovského klanu Vojtěchovy prosby nevyslyšeli. Vysmáli se mu, že z něho mučedníka neučiní. Zato hrozili, že se pomstí na jeho bratrech, ženách a dětech. Biskup vrahy vykázal z církve. Zklamán zdejšími barbarskými poměry odešel do Říma. A to byl začátek hrůzné krevní msty, která se obrátila proti biskupovým lidem a jeho rodu. Slavníkovskému hradišti na Libici!
Krevní msta na Libici
Touha jednoho rozvětveného klanu po odškodném zastínila jakékoliv jiné právo. Nešlo o drama vysoké politiky, ale o soukromou při mezi dvěma příbuzenstvy! A třebaže se v osudný den ženy a děti Slavníkovců ukryly do kostela, masakru neunikly. Šlo o krevní mstu, obyčejné loupežné přepadení, proto musel být vyhlazen celý rod. Jen tak se přeživší nemohli o pár let později vrahům pomstít! A hradiště? Připadlo Vršovcům jako podíl na kořisti. O čtyřicet čtyři let později se sněm českých kmenů za masakr kajícně omluvil u hrobu biskupa Vojtěcha. A biskupovy ostatky byly na znamení smíru převezeny z Hvězdna do Prahy. Vojtěch stál na počátku hrůzného příběhu lásky, zrady a cti. A také jej symbolicky ukončil.
