Z bastarda nejbohatším králem: Jak Vilém Dobyvatel získal anglický trůn?

Snad aby výši svých zásluh umocněné nelegitimností původu zdůraznil, podepisoval se na listiny jako Wilhelmus cognomine bastardus – tedy Vilém příjmením Bastard. Historie na něj pamatuje jako na vévodu, který na trůn Normandie usedl ve věku sedmi let. Postupně přežil sérii atentátů a prosadil se navzdory svým nepřátelům i bývalým spojencům. A nakonec pro sebe vydobyl v těžké konkurenci celou Anglii, kterou pak spravoval. Zapomíná se přitom na jeden rys jeho panování, za který by si vysloužil trochu jiný přídomek. 

Včera a dnes

Vilém I. byl až neskutečně bohatý. Patřil k nejmovitějším mužům známého světa a do jejich žebříčku by se zařadil i dnes. Víme to, protože si vedl účetnictví. A první edice jeho kompletní anglické pozemkové knihy, tzv. Domesday Book z roku 1086, nám dává nahlédnout na reálně vyčíslené zdrojů jeho příjmů. K nim se pak už dá připočítat inflace a lze tedy solidně odhadnout, jak si vlastně tento uzurpátor a zakladatel dynastie stál. Na vrcholu své moci disponoval majetkem a penězi v hodnotě přepočítané dnes na 209 až 225 miliard dolarů. Představte si rozpočet celé České republiky, vynásobte jej zhruba pětadvaceti a vložte do peněženky jediného člověka – bastarda Viléma.

Redukce sil

Nestalo se tak přes noc. Vilém I. z Normandie na vyzískání takového majetku pracoval od útlého dětství. Nejprve si musel zamést před vlastním prahem a zkrotit nenechavé barony v Normandii. Tu pak stabilizoval tím, že zpacifikoval i francouzské provincie Bretaň, Anjou a Maine. Jeho vévodství, vytlučené z nepokojů, se tak stalo největší v Evropě. Což mocně zapůsobilo na jeho bratrance, východo-anglického krále Eduarda Vyznavače. On sám neměl nástupce, a proto oslovil Viléma I., aby to na ostrovech přebral po něm.

Na to, kdo by měl v Británii vládnout po skonu krále, existovaly diametrálně odlišné názory. Na trůn si brousili zuby Godwinsonové – Harold II. Godwinson byl totiž královým švagrem. O korunu ale usilovali také Norové a jejich král Harald III. Hardrada. Zatímco se Norové na severu země prali s Anglosasy, Vilém I. připlul do Anglie a do­sáhl nad oslabenými protivníky přesvědčivého vítězství. Ve zkratce: v útlém dětství se dokázal prosadit proti uzurpátorům, v patnácti se srovnal s barony doma, ve dvaceti letech už kontroloval hodný kus Francie. A teď, v osmatřiceti letech, se stal králem Británie. Králem, který se okamžitě pustil do reformací.

Daně

Hodí se zdůraznit, že „okupačních“ Normanů bychom tehdy v Anglii napočítali jen asi 10 tisíc a domácích Anglosasů tu žilo jeden a půl milionu. A přesto se tu Normané dokázali prosadit s novým daňovým systémem, který důsledně evidoval obyvatele, majetky, obdělávatelnou půdu, hospodářské zvířectvo i řemeslníky. Navíc tento systém fungoval v celkem 13 418 sídlech.

Berně si neobliboval nikdo nikdy, ale tyhle byly až obdivuhodně spravedlivé. Platili všichni. Chudí méně, bohatí více. Ale dohromady nikdo tolik, aby se cítil být zdrcený a vysávaný. K nepokojům tak nezavdaly pořádný důvod.

Vilém I. také na začátku své vlády zabavil majetek těm, kteří mu chtěli ukrást trůn: Godwinsonům, nejmocnějšímu rodu v zemi. A že to dělalo nějakého majetku! Pětinu si ponechal pro sebe, čtvrtinu věnoval církvi (kterou si tím velmi mile naklonil) a zbytek rozdal „přátelům“ – šlechtě, která ho podporovala a odpřisáhla mu věrnost.

Vilém také rozvedl tezi o tom, že půda možná náleží šlechticům, ale co je pod ní, to patří králi. Doly stříbrné, cínové a zlaté? To patří koruně! Pod zemí se také nacházely poklady, které do ní zakopali měšťané i představení klášterů v časech nepokojů. Teď už náležely králi.

Chránit a dělit

Král nebyl idealista. Věděl, že jeho Normané jsou tu za cizáky. A že jen tak platit se nikomu nebude chtít, pokud nad vybíráním daní nestanoví dozor. Proto nechal vybudovat na 700 tvrzí, které v zemi udržovaly kontrolu. Správcovský titul pak „prodal“ těm, kdo byli ochotni za něj zaplatit. Postupně tak bohatl z daní, půdy i stavebních prací. A nebohatl sám. K velmi slušným penězům si přišli všichni, kteří mu nepokrytě stranili – šlechtici jako Alan Rufus a William de Warenne. Vilém I. Dobyvatel se dokázal dělit, což mu náramně usnadnilo život.

Anglosasové by pochopitelně nevzpomínali na časy normandské nadvlády s nějakou zvláštní pozitivní melancholií, ale musí se nechat, že doba to byla pokojná a naplněná prosperitou. Vilém I. Dobyvatel dokázal objevit nové zdroje příjmů. Proto se od něj později tolik jiných panovníků z celé Evropy inspirovalo. Možná to byl bastard, ale tabulkově bychom ho dnes zařadili někam mezi Elona Muska nebo Jeffa Bezzose.