Winston Churchill a Clementine: Láska v kulisách čaje o páté

Říká se, že za každým velkým mužem stojí velká žena. Britský premiér Winston Churchill to ve svém případě i otevřeně přiznal. Jeho manželství s Clementine prošlo nejen vztahovými peripetiemi, ale i hrůzami obou velkých válek!

06.12.2021 - Anna Jordanová



Clementine na veřejnosti působila vždy jako oddaná manželka velkého premiéra. Byla spolehlivá a starostlivá a vždy ustoupila do pozadí, když její choť dělal „velkou politiku“. Jenže to byla jen vnější fasáda… 

Šlechtična z předměstí 

Clementine bylo pouhých šest let, když se její rodiče rozešli. Pro dcerku ze šlechtického rodu to mělo velmi nepříjemné následky. Kvůli neustálému nedostatku peněz se musela s matkou často stěhovat a ani nechodila do tak dobré školy, jak by ráda. Peníze byly navíc značnou překážkou vstupu do takzvané lepší společnosti – když začaly její schůzky s Churchillem, smetánka se jí posmívala, že si šije šaty sama

S budoucím prvním mužem Británie se poprvé potkala na plese v roce 1904, ale nemotorný a poněkud sebestředný Winston na Clementine valný dojem neudělal. To až při jejich dalším setkání o čtyři roky později. Winstonova kariéra už slušně zářila a Clemetine jej tentokrát označila dokonce za zajímavého. On jejímu kouzlu a inteligenci zcela propadl. Svatba se konala do roka a udělala čáru přes rozpočet londýnskému bulváru. Ten totiž šířil klepy, že Churchill „nemá chlupy na hrudi“ (tj. že je homosexuál). 

Zdatná manželka

Winston Churchill v Clementine získal nejen partnera v manželství, ale i silného politického oponenta. On sám zastával konzervativní hodnoty, Clementine sociální a liberální. Často to byla právě ona, kdo Winstona odradil od nejradikálnějších politických rozhodnutí. Například svému choti rozmluvila (společnými silami s králem Jiřím VI.) jeho nápad jít sledovat vylodění v Normandii přímo na místo. Spolupracovala s ním však tam, kde to bylo možné a bezpečné, a o to intenzivněji. Proslulé byly například její večírky a slavnostní večeře, v jejichž uvolněné atmosféře se vyřešil nejeden diplomatický zádrhel.

Jako paní domu však byla Clementine nelítostná. Jedna příhoda za všechny – jednou byl u Churchillů na obědě francouzský generál Charles de Gaulle a hovořilo se o potopené francouzské flotile. Během jídla generál uštěpačně francouzsky utrousil, že by její zbytek rád namířil proti Britům. K překvapení celého sálu mu paní domu perfektní francouzštinou opáčila, že takové poznámky jsou přinejmenším nevhodné pro spojence ve válce, natož hosta v jejím domě. 

Clementine si mohla ráznost dovolit. Byla vysoké postavy – vyšší než její manžel – a na rozdíl od něj také sportovně založená. Vynikala v tenise, plavání a byla i obstojná lovkyně. Většinu času jí nechyběla ani kuráž a sebevědomí. Byla to pro ni výhoda – jinak by bylo obtížné žít s někým, koho budoucí premiér Clement Attlee popsal jako „z poloviny génius, z poloviny krvelačný blázen“. 

Společná kariéra 

Těžké roky na politické scéně pár potkaly, když se Winston rozhodně postavil proti politice appeasementu, uplatňované tehdejším premiérem Nevillem Chamberlainem. Stal se z něj doslova politický outsider, štváč proti míru v Evropě. To s sebou přinášelo i neblahé finanční následky, přestože se Winston snažil vydělávat dostatek peněz psaním knih a článků. Pro Clementine, která sama vyšla z chudých poměrů, to bylo o to více stresující období. Tento problém se v zásadě vyřešil Winstonovým politickým vítězstvím a získáním premiérského postu, ale pracovní tempo změnil jen málo. Jeho osobní bodyguard se jednou vyjádřil, že Winstonův denní harmonogram je asi tak pravidelný, jako lesní požár. A nad tím vším neúnavně bděla Clementine. 

Málo místa pro děti 

Během pozdějších let byl Winston většinou zaneprázdněn vlastní karié­rou nebo cestoval. K tomu Clementine čas od času trápily psychické potíže. Pocítila to zvlášť první dcera Churchillových, Diana. Následoval syn Randolph, který se pro změnu stal cílem veškerých nenaplněných ambicí svého otce, pod jejichž náporem se prakticky zhroutil. Třetí dítě, dcera Sarah, se pod okolním tlakem později uchýlila k alkoholu (dokonce kvůli tomu strávila krátký čas ve vězení) a čtvrtý potomek, Marigold, zemřel na infekční onemocnění ve velmi raném věku.

O postoji k dětem svědčí příhoda, v níž měla Clementine své přítelkyni lady Hamiltonové, která sama nemohla mít děti, u kávy nabídnout své nenarozené dítě k adopci. Diana nakonec spáchala sebevraždu a Randolph se prakticky upil k smrti. Až pátý potomek se vyhnul všem skandálům a tragédiím – dcera Mary se provdala a jako lady Soamesová zemřela až v roce 2014. Všechny své sourozence úspěšně přežila o celá desetiletí. 

Stín sebe sama

V polovině padesátých let byl už Winston Churchill zcela zjevně unavený a nemocný, ale přesto si znovu vybojoval křeslo premiéra. Ne na dlouho. Už o dva roky později utrpěl silnou mrtvici a na nějakou dobu byl zcela neschopen řídit zemi. Jeho nejbližší se sice pokusili celou záležitost utajit nejen před veřejností, ale rovnou i ministerským kabinetem, ale bylo jasné, že Churchill už vládu vést dlouhodobě nemůže. V roce 1955 rezignoval na premiérské křeslo a později i na poslanecký mandát. V té samé době byla i Clementine hospitalizována v nemocnici s těžkými depresemi. Ani jeden z rodičů proto nenavštívil pohřeb dcery Diany, která po rozvodu svého manželství spáchala sebevraždu.

TIP: Winston Churchill: Temná tvář britského buldoka

Winston zemřel v roce 1965. Clementine poté odmítla v jejich domě ještě někdy spát. O tři roky později zemřel i jejich syn Randolph na srdeční selhání, ke kterému podle lékařů značně dopomohl jeho způsob života. Clementine zemřela ve věku dvaadevadesáti let v prosinci 1977. Churchillův nejvyšší vojenský velitel o ní řekl: „Bez ní by Winston Churchill i dějiny světa byly zcela jiným příběhem.“

Kdo je připraven, není překvapen

Rozhodně pouze velmi odhodlaný a cílevědomý muž mohl provést Británii tak těžkým obdobím, jako byly hrůzy světové války. Winston Churchill takový byl, a to nejen v politice. Byl například také odhodlán podat perfektní výkon o svatební noci, a za tímto účelem neváhal konzultovat svou vlastní matku. Ta totiž měla údajně mít až dvě stovky milenců, a tudíž dostatečně bohaté zkušenosti. Doporučení svému synovi poskytla bezpochyby dobré, jelikož jí Winston později dopisem poděkoval a ohodnotil svůj výkon jako úspěšný. Dokonce měl poté napsat dopis i Clementinině matce a vyjádřit se v něm, že „sex je vskutku báječná činnost“!


Další články v sekci