Výzkum letokruhů stromů prohloubil záhadu dávné kosmické bouře
Ne vždy je vědecký výzkum korunován úspěchem. Mimořádně rozsáhlá a komplexní studie dávné kosmické bouře například přinesla více nových otázek než odpovědí…
Jakým způsobem můžeme zjistit, jak intenzivně byla Země v minulosti bombardována kosmickým zářením? Překvapivě poměrně jednoduše – odpověď totiž skýtají letokruhy stromů.
Vysokoenergetické částice kosmického záření se při průchodu atmosférou Země střetávají s atomy dusíku. Těch je v atmosféře naší planety opravdu hodně – tvoří ji z 21 % kyslík, ze 78 % dusík a 1 % zabírají vzácné plyny a ostatní prvky. Při střetu těchto částic s atomy dusíku vznikají atomy radioaktivního izotopu uhlíku-14, které následně sestupují do planetárního cyklu uhlíku a stávají se součástí rostlin na hodně dlouhou dobu – poločas přeměny uhlíku-14 je totiž 5 730 roků. Pečlivou analýzou obsahu uhlíku-14 v letokruzích stromů je tak možné zjistit, jak intenzivně byla Země v minulosti zasahována kosmickým zářením.
Záhada události Miyake
Intenzita kosmického záření se v průběhu času mění. Někdy je kosmické počasí klidné, jindy zuří kosmické bouře a naše planeta je pod silnější palbou záření. Většinu výraznějších odchylek výskytu radioaktivního uhlíku-14 za posledních tisíc let vědci dokázali vysvětlit. Záhadou ale zůstává událost z let 774 a 775 našeho letopočtu, kterou v roce 2012 popsal japonský fyzik Fusa Miyake, při níž došlo k vůbec největšímu známému výkyvu výskytu uhlíku-14. Na počest japonského fyzika vědci dnes hovoří o události Miyake.
Do řešení této záhady se nedávno ponořil Benjamin Pope z australské Queenslandské univerzity se svými kolegy. Jak ale vyplývá z jejich výzkumu, který uveřejnil odborný časopis Proceedings of the Royal Society A, záhada události Miyake se spíše prohloubila.
Badatelé vycházeli z teorie, že by mohlo jít o projev velmi silné sluneční erupce – přibližně desetkrát silnější než slavná Carringtonova událost z roku 1859. Ukázalo se ale, že událost Miyake nesouvisí s vrcholy cyklu sluneční aktivity. Příliš pravděpodobná není ani možnost, že by šlo naopak o projev slunečního minima, protože sluneční aktivita a s ní související sluneční vítr pomáhají chránit Zemi před kosmickým zářením.
TIP: Může způsobit sluneční bouře návrat do středověku? Jak se můžeme bránit?
Dalším vysvětlením by mohla být exploze supernovy. Pokud by ale došlo v uvedené době k explozi supernovy, která by byla dostatečně blízko, aby ovlivnila zemskou atmosféru, měli bychom nalézt stopy takové exploze. Žádné takové stopy supernovy uvedeného stáří ale neznáme. Zemi teoreticky mohlo zasáhnout i záření blízkého magnetaru, ale ani žádný vhodný magnetar vědci identifikovat nedokázali. Jedna z nejkomplexnějších studií na dané téma tak paradoxně místo odpovědí přinesla další otázky. I tak to ale ve světě vědy někdy chodí.
