Vybroušené podnikání: Zakladatel společnosti Swarovski se narodil v Čechách

Čiré sklo se poprvé podařilo vyrobit italským sklářům v 16. století. Centrem produkce se staly Benátky, proto se tomuto sklu začalo říkat benátské. Svými vlastnostmi se blížilo přírodnímu křišťálu, bylo ovšem měkké a příliš se nehodilo k broušení. Již na přelomu 16. a 17. století začaly po celé Evropě vznikat sklárny, které chtěly vytvořit obdobu benátského skla, ideálně s ještě lepšími parametry. Nejúspěšnější v tom byli čeští skláři, kterým se podařilo zhotovit průmyslový křišťál vhodný k broušení a rytí. Novinka získala označení český křišťál a zpočátku se z ní vyráběly hlavně knoflíky, korálky a lustrové ověsy. Broušení probíhalo ručně a bylo velmi namáhavé. 

Teprve český rodák Daniel Swarovski přišel koncem 19. století se strojovým broušením, díky kterému získal světový věhlas. Výjimečných výsledků dosáhl Swarovski také experimentováním s množstvím oxidu olovnatého. Jeho sklo ho obsahovalo až 32 %, což zaručovalo maximální čirost a dokonalé optické vlastnosti. 

Dalším faktorem ovlivňujícím vzhled a lesk křišťálů byla jejich povrchová úprava. Firma chtěla vyrobit křišťálové sklo, které umožňuje lámat světlo ve spektru duhy, proto začala zkoušet různé nátěry. Roku 1956 přišla s efektem Aurora borealis neboli AB (polární záře), na němž spolupracovala s věhlasným módním návrhářem Christianem Diorem. Sklu dodává duhový vzhled a dodnes patří k nejžádanějším povrchovým úpravám. Později firma představila ještě efekty Volcano, Aurum či Dorado a nadále pracuje na nových v duchu hesla zakladatele společnosti: „Dobré je stále třeba zlepšovat.“ 

Inspirace na výstavách 

Daniel Swarovski se narodil 24. října 1862 v Jiřetíně pod Bukovou do německy mluvící rodiny. Byl synem svobodné matky Daniely Staffenové a v okolí velmi rozšířené příjmení Swarovski získal až v pěti letech po matčině sňatku s otčímem Franzem Antonem Swarovskim, brusičem skla ze Smržovky. Od mládí byl velmi zručný, a přestože rád hrál na housle a původně plánoval uměleckou dráhu, vyučil se pasířem (zpracovával kov za studena pro potřeby bižuterie). První praktické zkušenosti získal v otčímově dílně, kde pomáhal s výrobou broží, hřebenů a jehlic na klobouky. Později nastoupil na praxi do sklářské firmy Bratří Feixů (Gebrüder Feix) v Albrechticích v Jizerských horách, kde vytvářel niklové formy, ale také ručně brousil sklo, z něhož se pak zhotovovaly knoflíky, korálky a ověsy pro křišťálové lustry. 

Zástupci firmy viděli ve Swarovském velký talent, roku 1881 se proto rozhodli poslat tehdy sotva devatenáctiletého mladíka na zkušenou do světa. První destinací byla Paříž, kde tehdy probíhala Mezinárodní výstava elektřiny (Exposition internationale d'Électricité). Albrechtická firma chtěla zjistit, zda by se díky této energii dala ruční výroba skleněných knoflíků nějak zmechanizovat. Swarovski byl z výstavy nadšený. Získal mnoho poznatků o využití elektrické energie, navíc se tu setkal s Františkem Křižíkem, který zde ještě coby neznámý český inženýr prezentoval svou obloukovou lampu. V dalším roce se podobná elektrotechnická výstava konala v Mnichově a roku 1883 také ve Vídni, kde se mladý Swarovski definitivně rozhodl, že sestrojí vlastní stroj na řezání a broušení křišťálového skla. Inspiroval se přitom inovacemi slavných vynálezců, jakými byli Ernst Werner Siemens nebo Thomas Alva Edison. 

Zázračný stroj 

V rakouské metropoli chtěl původně zůstat, jeho zaměstnavatelé ale byli proti a po pár měsících ho donutili k návratu do Čech. Swarovski se ovšem ihned osamostatnil a ještě roku 1883 si založil vlastní firmu v Lučanech nad Nisou, kde se chtěl zabývat výrobou bižuterie. Jenže přecenil síly a podnikání musel brzy ukončit. Vzdát se ale nehodlal. Roku 1886 se seznámil s Eduardem Weissem a společně založili sklářskou firmu Eduard Weiss & Co. se sídlem v Janově Dole. Přestože zaměstnávali až 70 lidí, ani toto podnikání nebylo úspěšné a záhy skončilo. Rok nato se Swarovski oženil s Weissovou dcerou Marií, s níž měl později tři syny – Wilhelma, Friedricha a Alfreda. 

Roku 1889 přijal nabídku firmy Gustav Strauss & Co. na místo technického poradce. Zde přišel na nové způsoby zhotovování poutek na knoflíky, kovových perlí i skleněných perliček, kterých dokázal najednou vyrobit až 120 kusů. Po dvou letech ale firmu opustil a vrátil se zpět do Jiřetína, kde tehdy podnikali jeho švagři Robert, Franz a Emil Weissové. Zde se mu konečně podařilo zkonstruovat první elektrický stroj na broušení šatonů (skleněných kamínků) a po úspěšných zkouškách si ho nechal roku 1892 patentovat. Dobře věděl, že konkurence by ráda jeho stroj okopírovala, snažil se proto celý výrobní postup tajit. 

Aby mohl rozjet výrobu, musel ale najít investora. Stroj představil svému pařížskému zákazníkovi Armandu Kosmannovi, který fascinován výsledkem souhlasil s investicí a stal se společníkem nově vzniklé firmy D. Swarovski & Co. Stroj pracoval na plný výkon v továrně v Janově Dole, kvůli stoupající poptávce se ale prostory, a především slabý vodní pohon generátoru staly brzy překážkou. Z těchto důvodů se firma rozhodla výrobu přemístit, a protože konkurence měla o vynález stále zájem, bylo rozhodnuto, že stěhování bude mimo Jablonecko. 

Tyrolské zboží 

Swarovski navštívil Linec, Salcburk i Graz, ideální místo pro podnikání ale nakonec našel až v tyrolském městečku Wattens nedaleko Innsbrucku. Stála zde bývalá tkalcovna, vybudovaná přímo na potoce Wattenbach s turbínou o výkonu 20 koňských sil. Obec, ve které žilo jen něco přes 700 lidí, měla vlastní nádraží, navíc ležela přímo na trase Vídeň–Paříž. Neposlední výhodou byla velká vzdálenost od Čech, tedy od možné konkurence. 

Roku 1895 si Swarovski tovární budovu pronajal a spolu se švagrem Franzem Weissem a Armandem Kosmannem založili ve Wattens novou firmu A. Kosmann, D. Swarovski & Co., zkráceně KS & Co. V podniku zpočátku pracovaly dva brusné stroje, avšak zájem o křišťálové kameny byl tak velký, že se jejich počet brzy zdvojnásobil. Po pěti letech zaměstnával podnik 100 lidí a do deseti let už 200. Roku 1899 začala firma používat nové logo s protěží, symbolem Alp, krásy a čistoty, které odkazovalo na rakouský původ křišťálu.

Zboží se začalo ve velkém exportovat do Francie, kde se krystaly Swarovski proslavily jako „pierres taillées du Tyrol“ (vybroušené kameny z Tyrolska). V německy mluvících zemích se jim říkalo jednoduše Tiroler Ware (Tyrolské zboží) a počátkem 20. století se už vyvážely i do Velké Británie a USA. Swarovského cílem bylo vyrábět „diamanty pro každého“. Nikdy se netajil tím, že jeho zboží je pouze napodobeninou drahých kamenů, a tato strategie se ukázala jako správná. Roku 1900 firma pronajatou továrnu koupila, neměla ale vlastní sklárnu, takže byla stále závislá na dodávkách surového skla z Jablonecka. Tento problém se podařilo vyřešit do roku 1913, kdy ve Wattens vyrostla nová výrobna křišťálu. Od této chvíle byla společnost naprosto soběstačná a počet zaměstnanců vzrostl na 800. 

Nacistická kaňka 

Od roku 1908 se do výroby začali zapojovat i všichni tři Swarovského synové. Ve firemní laboratoři experimentovali s výrobou křišťálu a pomohli posunout kvalitu a rychlost produkce. Zdálo se, že dalšímu rozvoji firmy nic nebrání, přišla ale první světová válka a s ní i rapidní propad poptávky po broušených krystalech. Synové Wilhelm a Friedrich byli navíc povoláni k vojenské službě, takže chod firmy byl až do roku 1915 přerušen. Swarovski musel hledat nové možnosti podnikání. Roku 1917 proto začal s výrobou brusiva a brusných kotoučů, které rakousko-uherská armáda nutně potřebovala. Produkce byla natolik úspěšná, že o ni byl zájem i po skončení bojů. Roku 1919 se tedy transformovala do samostatné dceřiné společnosti Tyrolit. 

Ve dvacátých letech se Daniel Swarovski z vedení firmy stáhl a jeho místo zaujal nejstarší syn Wilhelm, milovník přírody a amatérský astronom. Vyvinul novou metodu broušení optických hranolů a čoček, v podniku zavedl výrobu brýlových skel a roku 1935 zkonstruoval i první dalekohled, čímž položil základ dalšímu odvětví firmy. V módě byly tou dobou také dámské šaty ozdobené blyštivými krystalky, které roku 1932 představila Marlene Dietrich ve filmu Plavovlasá Venuše. Firmu ale brzy zasáhla hospodářská krize a poté druhá světová válka. Během ní byla výroba opět na čas přerušena a zastavil se i veškerý vývoz.

Rodina chtěla podnikání udržet, Daniel Swarovski i všichni tři jeho synové se proto veřejně přihlásili k nacistické straně NSDAP. Politického života se nijak neúčastnili, Adolfu Hitlerovi ale ke 49. narozeninám poslali 100 tisíc šilinků na stavbu chaty v Tyrolsku. Po válce byli obviněni z kolaborace, po krátkém procesu ovšem dosáhli zproštění viny. „Stranické příslušnosti jsem využil pouze pro to, abych mohl vést jednání nezbytná pro chod firmy,“ hájil se u soudu Alfred Swarovski. 

Křišťálové světy 

Roku 1949 byla výroba brýlových skel a čoček vyčleněna do samostatné dceřiné společnosti Swarovski Optik se sídlem v nedalekém Absamu. Počet zaměstnanců zde brzy vzrostl na 170. O rok později pak vznikla i společnost Swareflex, vyrábějící reflexní a světelné dopravní značení. Znovu se zvýšil také zájem o bižuterii, která se zejména v padesátých letech stala obrovským hitem. Oblíbila si ji řada módních návrhářů, například Coco Chanel. Velkou zásluhu na této popularitě měl mimo jiné film Páni mají radši blondýnky z roku 1953, v němž se Marilyn Monroe objevila v šatech posetých krystalky Swarovski. 

Zakladatel společnosti Daniel Swarovski 23. ledna 1956 zemřel a do vedení podniku se postupně začali dostávat jeho vnuci Daniel II. a Manfred. O čtyři roky později se jim podařilo odkoupit podíl od potomků Armanda Kosmanna, čímž se firma definitivně stala majetkem rodiny. Při příležitosti olympijských her v Innsbrucku roku 1976 vytvořil závod první skleněné figurky. Křišťálová myš měla obrovský úspěch a zahájila novou éru maloobchodního prodeje sběratelských předmětů. Hned v následujícím roce přišla firma s vlastní kolekcí šperků a portfolio postupně rozšířila i o kabelky, náušnice, náhrdelníky, prsteny, hodinky a nejrůznější praktické doplňky, například pilníky na nehty. Roku 1988 se původní logo protěže změnilo na modernější labuť, která zůstala ve znaku firmy dalších 33 let (současné logo je tvořené pouze písmeny).

Ke stému výročí založení roku 1995 pak společnost hned vedle svého závodu ve Wattens otevřela vlastní muzeum křišťálů. Dostalo název Kristallwelten (Křišťálové světy) a má za cíl představit návštěvníkům křišťál ve všech možných podobách. Zvenku jistě každého zaujme reliéf alpského obra, uvnitř se zájemci mohou pokochat 17 místnostmi, které křišťálovým sklem vyzdobili světoznámí umělci. 

Firma Swarovski má v současnosti (včetně svých dceřiných společností) více než 25 tisíc zaměstnanců ve 40 zemích světa. Vede ji už pátá generace rodiny Swarovskich, která patří k nejbohatším v zemi. V roce 2022 měla podle odhadů majetek ve výši 3,75 miliardy euro.