Vybrané hodování: Strava urozených ve středověku

S postupujícím vlivem křesťanství hlásajícího střídmost a s nárůstem kultury stolování přestala být nejdůležitějším znakem urozenosti hojnost stravy. Stala se jím spíše kvalita a vybranost přijímaných pokrmů. V pozdním středověku se s oblibou dávala najevo okázalost, jídlo mělo dráždit nejen chuť, ale i zrak. Zvláště z Francie a Itálie máme zprávy o fantastických tabulích tamních králů a vévodů. Hostiny při slavnostních příležitostech, jako například svatbách, trvaly mnoho hodin, obsahovaly bezpočet chodů naaranžovaných do nejneuvěřitelnějších podob a tvarů. Stolování se tak stalo jakýmsi spektáklem, který měl ohromit všechny zúčastněné. Na jedné hostině v Boloni tak třeba přinesli na stůl cukrový hrad „s důmyslně vymodelovaným cimbuřím a věžemi“ plný živých ptáků, kteří „k nesmírné radosti a potěšení stolovníků“ vylétli ven. To už byl ale opravdový vrchol rozmařilosti, v němž zaznívaly dekadentní tóny konce středověku.

TIP: Lukulské hody: Na čem si pochutnávali staří Římané?

Pokud bychom měli charakterizovat průměrný jídelníček středověkého pána, lze obecně říci, že se v něm z masa objevovala vedle čerstvé zvěřiny často drůbež. To souviselo s již zmiňovanou hierarchií, kde v živočišné říši patřila obdobná nejvyšší pozice ve stupních dokonalosti ptákům coby těm, kteří se pohybují nejblíže nebi. Z nich byli za nejvybranější pokrm považováni bažanti a koroptve. Panská kuchyně si také mohla dovolit užívání různého koření (zázvor, skořice, hřebíček) dováženého z Orientu, jež dodávalo jídlu punc vybranosti a luxusu. Šlechtickým (i královským) nápojem par excellence pak bylo víno, často dochucované právě kořením.