Vojevůdce Arpád vs. Přemysl Oráč: Nepravděpodobný duel mytických panovníků

Ponořme se do časů dávných mýtů. Jak by asi dopadl duel čarodějného mystika Přemysla Oráče s náčelníkem stepních jezdců Arpádem?

23.04.2024 - Jindřich Kačer



Mohli bychom nechat proti sobě bojovat čarodějného mystika Přemysla, jenž oře s posvátnými voly a jeho hůl silou vůle vyraší zelenými lístky, s hrdinným maďarským náčelníkem stepních jezdců Arpádem, který pro ně dobyl novou vlast silou zbraní v čele ďábelsky rychlých vojů, před nimiž se doslova třásla celá Evropa?

Jenže takové zjednodušení by bylo příliš laciné. Dějiny nebývají tak snadno odůvodnitelné, i když to tak ve světle mýtů založených na symbolech a příkladných činech někdy může vypadat. Přemysl Oráč a maďarský náčelník Arpád byli mytickými zakladateli panovnických dynastií, které vládly dvěma zemím střední Evropy přes 400 let. Jeden z nich je postavou čistě legendární, druhý má velmi reálný historický podklad. Přesto obě legendy symbolicky reprezentují typické rysy dvou národů, jak si je předávaly generace jejich příslušníků. V obou legendách je položen symbolický základ středověké vlády, která svázala kdysi primitivní kmeny jistými pravidly, jež by se dala s nadsázkou nazvat „první ústavou“. Nemá nejmenší smysl nechávat bojovat Přemysla proti Arpádovi, ale určitě má smysl porovnat si jejich legendy. 

Přemysl Oráč 

Přemysl pocházel ze Stadic na břehu řeky Bíliny a zřejmě vůbec nepatřil ke kmeni Čechů. Přesto byl už nějakou dobu milencem české věštkyně Libuše, která k němu čas od času přijížděla na bílém koni. Možná mu ani neřekla, že se má stát českým knížetem. J

ednou se před ním při poklidné orbě náhle objevili čeští poslové a řekli: „Blažený muži a kníže, jenž od bohů nám jsi byl zrozen. … vypřáhni od pluhu voly, změň roucho a na koně vsedni!“ Přemysl je nejdřív odmítl a řekl: „Jděte tam, odkud jste přišli!” Při tom však vetkl do země svou hůl (otku) a pustil voly. „Ti, ještě než to dořekl, zmizeli z očí a nikdy víc se neobjevili. Ale líska, kterou do země vetkl, vyrazila tři velké ratolesti, a to, což jest ještě podivnější, i s listím a ořechy“. Pak Přemysl pozval ohromené hosty ke snídani a nechal se rychle přesvědčit, že by měl vládnout. 

I vydal se s nimi zpět k Libuši, kde došlo ke zmíněnému posvátnému sňatku, a pak vykonal zásadní čin, co správný vládce musí udělat: „Upoutal zákony tento bezuzdný kmen, nezkrocený lid mocí zkrotil a uvedl v poddanství.” 

Náčelník Arpád 

Kněžna Emese, žena skytského krále, měla sen, že byla na příkaz boha obtěžkána ptákem Turulem (jestřábem nebo orlem). Ve snu jí bůh zvěstoval velevýznamný úkol jejího dosud nenarozeného syna. Měl se podobat řece ohně a vládnout dalekým zemím. Syn dostal jméno Almos (sen). Povstal v čele maďarského národa, aby dobyl zpět dědictví předků z rodu hunského krále Attily. Maďaři se totiž považovali za potomky Hunů a většina Evropy je tak i vnímala, i když s nimi ve skutečnosti neměli nic společného. Turul ukázal Almosovi cestu k horskému masivu Karpat. Almos odvedl tím směrem maďarské kmeny z jejich původního sídla někde na úpatí Uralu. Jenže při této dlouhé cestě zemřel a svůj úkol nesplnil. 

Významné úkoly knížat i králů však často přechází z otce na syna. Náčelníci maďarských kmenů zvolili do svého čela Almosova syna Arpáda a přísahali mu věrnost. Provedli při tom krvavý pohanský rituál: řízli se do ruky a nechali krev skanout do obětního kalicha, napili se z něj a přísahali, že budou volit svá knížata pouze z Arpádova rodu. Na oplátku ovšem kníže musel slíbit, že nově dobytou zemi rozdělí spravedlivě mezi 108 rodů a potomkům náčelníků sedmi uherských kmenů ponechá volnou ruku při jednání na jejich území. Tím vlastně založil podle historika Paula Ledvaie první maďarskou ústavu. 

Arpád byl skutečnou historickou postavou. Vedl maďarské nájezdníky koncem 9. století, tedy v čase vpádu maďarských kmenů do Evropy, a dobyl slavná vítězství. Píší o něm mnohé zahraniční kroniky a dostal se i do knih dvou byzantských císařů 10. století. Jenže zprávy jsou kusé a popisují hlavně jeho vojenské úspěchy. V té době se mniši v evropských klášterech často modlili: De sagittis Hungarorum libera nos, Domine! (Ochraňuj nás před šípy Uhrů, Pane!) 

Většina souvislejších příběhů o Arpádovi pochází z legend, které často záměrně zamlžují pravdu. Proto se tento legendární předek první uherské královské dynastie řadí po bok Přemysla Oráče. Patří více do říše mýtů. Našich dějin se dotýká především proto, že pod jeho vedením rozdrtili Maďaři na padrť dosud vzkvétající Velkomoravskou říši pod vládou rodu Mojmírovců. Arpád zemřel roku 907 chvíli poté, co Velká Morava navždy zmizela z mapy Evropy.

Vojevůdce proti oráčovi

Pokud bychom proti sobě skutečně postavili Přemysla a Arpáda v souboji, není pochyb o tom, kdo by vyhrál. Přemysl je legendou o plodnosti, zatímco Arpád o dobývání a podmaňování. V nadsázce bychom mohli říct, že čím více by Přemysl zplodil potomků, tím více by si jich Arpád mohl zotročit. Jenže ve skutečnosti to tak nedopadlo…

Agresivita, tvrdost a dravost Uhrů byla brzy zastavena. Koruna česká se rovnocenně postavila vedle koruny uherské. Maďaři byli na bojovné výpady svých pohanských předků vždy hrdí, ale opravdu chceme krvežíznivost a kořistnické nájezdy vydávat za hrdinství a ctnosti? Řekněme, že každý z legendárních předků symbolizuje silné i slabé stránky „svého“ národa. 


Další články v sekci