Virus proti viru: Může jeden virus napadnout jiný?
Viry jsou malé, nebuněčné organismy, které obsahují jen jediný typ nukleové kyseliny a replikují se pouze v živých buňkách za využití hostitelské proteosyntézy. Mohou ale ničit i své virové konkurenty?
Viry nemají žádný metabolismus, nerostou, nedělí se, nedokážou produkovat energii. Vynikají pouze genetickou informací uloženou v sekvenci nukleových kyselin a schopností přizpůsobit se prostředí. Jak se tedy množí? Díky zvláštním proteinům pronikají do cizí buňky – rostlinné, živočišné, ale i bakteriální –, kde následně uvolní část své DNA či RNA. Poté buňku „donutí“, aby tyto úseky rozmnožila, a nově vzniklé viry se pak šíří do okolí.
V roce 2008 však vědci skutečně objevili virus „útočící“ na své soukmenovce. Zmíněný typ dostal označení „virofág“, přičemž první takový případ – virofág Sputnik – našli badatelé ve virových částicích rodu Mamavirus, jenž napadá prvoky. Následoval Mavirus atakující jeden z virů, které parazitují na mořském bičíkovci. A do třetice byl v antarktickém jezeře Organic Lake identifikován tzv. Organic Lake Virophage (OLV): Parazitoval tam na velkých virech napadajících řasy a jeho existence naznačuje, že tyto formy života sehrály v evoluci větší roli, než jsme si mysleli.
Virofágy hostitelský virus poškozují – způsobují jeho smrt, čímž vlastně „obsazené“ buňce pomáhají. V budoucnu tak věda nevylučuje léčbu některých infekcí právě jejich pomocí.
