Věrný až za hrob: Příběh psa z Montargis, který pomstil svého pána
Podle pramenů o dějinách soubojů došlo roku 1371 k ordálu, ve kterém proti sobě stáli zlotřilý šlechtic a věrný pes odhodlaný potrestat vraždu svého pána. Nejde však jen o romantický příběh, jakých je středověk plný?
Pes je nejen prvním zvířetem, které bylo úspěšně domestikováno, ale především příslovečným nejlepším přítelem člověka. Příběhy o jeho věrnosti provází lidstvo už od nepaměti, pouze jeden však pronikl i do literatury zabývající se dějinami soubojů.
Němý svědek
Na konci 14. století se prý u dvora francouzského krále Karla V. Moudrého (vládl 1364–1380) pohyboval rytíř jménem Aubry de Montdidier. Ten jednoho dne dostal neblahý nápad a sám se vydal do lesa Bondy, který dnes najdeme na severovýchodní hranici Paříže. Toto místo bylo známé jako rejdiště lapků, na rytíře si tu však počíhal vrah s modrou krví. Jeho jméno znělo Richard de Macaire a právě jeho meč sprovodil ubohého rytíře ze světa.
Na místě zločinu zůstal jen zoufalý pes, který nejprve hlídal pánovo tělo. Když se však nedočkal pomoci, vrátil se sám po cestě, kterou původně přijeli. Vzrušeným štěkotem pak zburcoval pánovy druhy a dovedl je až na dějiště strašného činu.
Panovník detektivem
Dojatí přátelé si psa samozřejmě ponechali. Věrný Verbaux se ke všem choval velmi přívětivě, kdykoli však spatřil vraha, posedlo jej vražedné šílenství. Toto chování u jinak krotkého zvířete bylo tak podivné, že si jej záhy všiml i sám panovník. Nechal si tedy předvolat přední muže svého dvora, mezi které postavil i de Macaira. Verbaux všechny bez zájmu obešel, jakmile však spatřil pachatele, okamžitě se na něj vrhl. To vladaře vyvedlo z míry, a tak rozhodl, že je nutné přistoupit k ordálu soubojem.
Muž i zvíře se setkali na kolbišti. Vrah třímal pouze masivní hůl, zatímco pes si musel vystačit se zuby a drápy. Jako jedinou laskavost mu na místě umístili veliký sud, do kterého se mohl v případě těžkostí uchýlit. Po zaznění signálu se začal de Macaire ohánět sukovicí, ale Verbaux uhýbal, dokud nespatřil, že jeho protivník slábne. Poté se odrazil a stisknul zrádnému vrahovi hrdlo. V té chvíli se lotr přiznal a panovník jej namístě odsoudil k trestu smrti.
Suchá pravda
Tento příběh má všechny rysy pohádky. Pravdou však je, že v Montargis můžeme dodnes najít barokní sochu, na které se Verbaux zakusuje do Macairova hrdla, a také obraz se stejným námětem. Příběh je navíc časově pevně ukotven a existuje celá řada vyobrazení, která do pozoruhodných detailů ilustrují průběh souboje. Co tedy můžeme říci s jistotou?
TIP: Dobrodinec na bílém koni: Jak vznikla legenda o svatém Martinovi?
Abychom se dobrali pravdy, musíme nahlédnout do dobových kronik. Ty však o podivném ordálu zatvrzele mlčí, i když by podobně senzační zkazka jistě neušla pozornosti. Z tohoto důvodu je tedy nutné souhlasit s místním historikem Midolem, který tvrdí, že celý příběh je smyšlený. Jde jen o variaci na legendu popisující osudy rytířů z družiny Karla Velikého. Jeden z nich prý zahořel pro jistou vdanou dámu, a aby se k ní dostal, zavraždil jejího muže. Zcela však zapomněl na to, že hrůzný čin viděl rytířův pes, který lotra nakonec ztrestal. Tklivý příběh se pak dočkal velkého množství verzí, které daly vzniknout i historicky tak přesně zasazené legendě.
