Ve stínu slavných kruciát: Dětská tažení se stala smutnou kapitolou křížových výprav
Kromě devíti „hlavních“ rytířských tažení do Svaté země se uskutečnila celá řada dalších, ať už vojenských, živelných chudinských a pastýřských či dokonce dětských výprav. Ty však skončily tragicky…
Neúspěchy evropských rytířů ve Svaté zemi vyústily v možná vůbec nejsmutnější kapitolu křížových výprav. Desetiletý pastýř Mikuláš na základě údajného andělského zjevení začal šířit myšlenku, že Boží hrob mohou osvobodit pouze nevinné děti.
Tragédie dětské nevinnosti
O jejím ohlasu svědčí zprávy, podle kterých v dubnu 1212 vyrazilo z Kolína nad Rýnem na 5 000 dětí. Další se přidávaly cestou, leč většina pomrzla nebo se zřítila z hor při přechodu Alp. Do Janova, kde se mělo podle Mikulášovy vize rozestoupit moře a umožnit dětem dojít do Palestiny suchou nohou, jich dorazil jen zlomek. Když zůstala vodní hladina ke zbožným přáním hluchá, odvedl Mikuláš ty děti, které s ním zůstaly, až do Říma.
Zděšený papež Inocenc III. jim sice poskytl nějaké finance, zároveň je však poslal pod pohrůžkou exkomunikace zpátky domů. Sám Mikuláš nejspíš zahynul při druhém přechodu Alp, rodiče nezvěstných dětí si pak své zoufalství vybili na jeho otci, kterého oběsili.
V červnu téhož roku vyhlásil podobnou výpravu dvanáctiletý Štěpán z Cloyes i ve Francii. Její účastníci se vydali údolím Rhôny, do přístavu Marseille ale dorazila z údajných 30 000 dětí jen třetina. Lodě, které je měly odvést do Svaté země, navíc patřily obchodníkům s otroky, takže zbytek účastníků, který nezahynul při ztroskotání u Sardinie, putoval do otroctví v Egyptě a Tunisu.
Děti nejsou tím, čím se zdají být
Jedna z největších historických záhad dětské křížové výpravy spočívá v otázce, zda oni maličcí poutníčci byli skutečně dětmi. Dlouho se o tom nepochybovalo, ale věc není tak jasná, jak se zdá. Oříškem a zároveň klíčem k pochopení, co se vlastně v roce 1212 odehrálo, leží v označení, které kronikáři pro tuto událost používali. Latinsky se jedná o sousloví peregratione puerorum, což se nejčastěji překládá jako pouť chlapců.
TIP: Křížová výprava do Jeruzaléma: Kdo byl první křižácký panovník v Levantě?
Poutí se ve středověku označovaly křížové výpravy a křižákům se dlouho neříkalo jinak než poutníci. Kdo však byli oni chlapci? Latinské slovo pueri má mnoho významů. Krom „chlapec“ ho lze také překládat jako chudého, nuzného člověka mladšího věku, bez vzdělání a rodiny. Tedy příslušníka té nejnižší vrstvy středověkých zemědělců. Slovo puer tak může daleko více ukazovat na sociální původ než na věk.