Ve jménu odvahy i zrady: Čtyři vlády z časů protektorátu
Za šest let trvání protektorátu se v jeho čele vystřídaly celkem čtyři vlády. Jejich složení se proměňovalo v závislosti na politické situaci a tlaku z říše. Ve vládách zasedli vlastenci tajně spolupracující s odbojem stejně jako oportunisté i kolaboranti
Vláda Rudolfa Berana (16. 3. 1939–27. 4. 1939)
První protektorátní vládou se stal de facto pokračující ministerský sbor agrárníka Rudolfa Berana, jmenovaný prezidentem Háchou 1. prosince 1938. V noci ze 14. na 15. března 1939 sice „visela ve vzduchu“ její demise, prezident ji však nepřijal. Jedenáctičlenná česko-slovenská vláda se tak přes noc změnila ve vládu protektorátní. Podléhala německé okupační správě, bez jejíhož svolení nesměla jednat. Na zasedáních byl vždy přítomen německý úředník Bachmann, který však vystupoval korektně a dovolil jednání vést v češtině, byť tomuto jazyku sám nerozuměl.
Vláda Aloise Eliáše (27. 4. 1939–19. 1. 1942)
Nástup říšského protektora Konstantina von Neuratha znamenal konec vojenské správy a „normalizaci“ poměrů. Hácha přijal Beranovu demisi 27. dubna 1939 a jmenoval kabinet divizního generála Aloise Eliáše, sestavený z deseti úředníků a odborníků bez větších zkušeností z politických funkcí. Přes nutnost spolupráce s okupanty se kabinet zároveň snažil hájit české národní zájmy, sám Eliáš se například podílel na vzniku vojenské odbojové organizace Obrana národa.
Naopak ministři Ježek a Krejčí přecházeli k aktivismu a snaze zalíbit se Němcům. Vláda se pokoušela brzdit ekonomická opatření diktovaná říší, ale po příchodu Heydricha a Eliášově zatčení se ocitla pod enormním tlakem, jež vyústil v její demisi.
Vláda Jaroslava Krejčího (19. 1. 1942–19. 1. 1945)
Na den přesně tři roky trvající činnost sedmičlenné vlády dosavadního ministra spravedlnosti Jaroslava Krejčího (třetí zleva) se nesla ve znamení absolutní podřízenosti úřadu říšského protektora. Členy byli z Heydrichova rozkazu jmenováni i kolaborant Emanuel Moravec a říšský Němec Walter Bertsch. Vláda se věnovala správním, finančním a daňovým otázkám, především však uváděla v život drakonická opatření za heydrichiády. Dříve relativně samostatní ministři se stali pouhými vykonavateli vůle K. H. Franka.
Vláda Richarda Bienerta (19. 1. 1945–5. 5. 1945)
Hrozící porážka třetí říše donutila Franka ke změně na postu ministerského předsedy, kam nechal „instalovat“ dosavadního ministra vnitra Richarda Bienerta(na snímku s manželkou na svatbě dcery). Ten udržoval kontakty s odbojem a Němci očekávali, že jej využijí coby prostředníka k vyjednáváním.
V posledních měsících války vládní nařízení jasně ukazovala na prohlubující se agónii říše, stejně jako zoufalé úvahy K. H. Franka o nabídce vládních křesel dosud vězněným odbojářům. Vstup amerických a sovětských vojsk do prostoru Čech a Moravy vše vyřešil. Poslední protektorátní vláda přestala existovat 5. května 1945, zatímco kontrolu nad domácími úřady převzala Česká národní rada.
