Válka a rozmary počasí (2): Které bitvy provázely hromy a blesky?
Dokonale propracované plány geniálních stratégů, odvážné taktické manévry a zdánlivě předem vyhrané bitvy. To vše vezme rychle za své, když si počasí postaví hlavu. Do jakých slavných vojenských operací zasáhla síla přírody?
V 16. století ještě Španělsko nevyváželo do světa pomeranče, ale křesťanství. Na jeho katolickou verzi mělo patent a v roce 1588 se ji chystalo importovat do Anglie. Kdo by jim v tom mohl bránit? Zvlášť, když se o transport má postarat Neporazitelná Armada, famózní invazní flotila.
Neporazitelnou Armadu porazila bouře
- Kde: Lamanšský průliv, Severní a Keltské moře
- Kdy: 1588
Vydržovat si Neporazitelnou Armadu přišlo španělského krále na polovinu národního důchodů: čítala na 130 lodí všeho druhu, vyzbrojených 2 500 děly. Její posádky tvořilo na 8 tisíc námořníků a 18 tisíc vojáků. Byla prostě ohromná. V kanálu La Manche se k ní měla připojit armáda vévody Parmského, generála španělských vojsk v Nizozemí, a společně pak plánovali zamířit k Doveru. Jenže do jinak jasného plánu se vložilo pár komplikací.
Předchozí část: Válka a rozmary počasí (1): Které bitvy provázely hromy a blesky?
Předně, britští námořníci nebyli zase až tak bezbranní a neschopní, jak si Španělé mysleli. Po sérii námořních bitev a střetnutí u Gravelines byla Armada už dost pocuchaná, a tak si její admirál vévoda de Medina-Sidonia řekl, že bude lepší přeskupit se a zkusit štěstí za pár měsíců znovu. Své lodě vedl do bezpečných přístavů oklikou při skotském a irském pobřeží. Nepočítal ale s extrémně bouřlivým počasím a zrádnými útesy, kvůli nimž ztroskotalo 70 lodí a zahynulo 15 tisíc lidí. Do Španělska se Armada vrátila naprosto poražená a zdecimovaná. Britové si její zničení s oblibou přičítají ke svým úspěchům, ale pravdou je, že španělské ambice na ovládnutí Anglie zhatila až ona ničivá bouře.
Mlha fandí boji o nezávislost
- Kde: Manhattan
- Kdy: 1776
Američané by dnes mohli trávit dlouhá odpoledne tradičním popíjením čaje, nebýt zatracené mlhy. Právě ta totiž změnila výsledek bitvy o Staten Island v roce 1776. Jak to? Nápad vydobýt si na Velké Británii nezávislost doutnal v americké kolonii dlouhé generace, ale do žáru ničivých plamenů jej rozdmýchal až George Washington. Zpočátku neměla tahle revoluce zásadní oporu a na straně budoucího Otce-zakladatele stálo jen 19 tisíc špatně vyzbrojených osadníků, kteří drželi ostrov Manhattan v New Yorku. Britové tehdy byli při síle a chtěli se svými 40 tisíci dobře secvičenými a vyzbrojenými vojáky toto americké dobrodružství rázně ukončit.
A bylo by se jim to i povedlo: všichni vzbouřenci se přece nacházejí na izolovaném území, které Britové obklíčili. Jenže Washington nebyl včerejší. Než přijmout hrdinský, ale hlavně marný boj, rozhodl se po anglicku vytratit. Využil k tomu nečekaně husté ranní mlhy, která kryla ústup jeho mužů do bezpečí. Britové si ničeho ani nevšimli! Boj o nezávislost tak v roce 1776 neskončil. Přeskupení američtí povstalci unikli ze sevření červenokabátníků a sbírali další podporu mezi koloniálním lidem. Američané nakonec válku s Anglií vyhráli.
Zamrzlé lodě a jízda na ledu
- Kde: Amsterdam
- Kdy: 1795
Rozmary nevlídného počasí také stojí za jednou z nejpodivnějších bitev historie. Na konci ledna roku 1795 se totiž proti sobě postavily holandské bitevní lodě a jízdní husaři francouzské revoluční armády. Cože? Ano! A koně přitom ani nemuseli plavat. Za tímhle nečekaným výpadem stál pohotový plán generála Jeana-Charlese Pichegrua, který právě obsadil Amsterodam. Dobyl sice klíčové město svých nepřátel, ale to nejcennější mu chybělo: jejich flotila. Ta se krátce předtím totiž rozhodla kotviště opustit. A tajně vyčkávala v zákrytu ostrova Texel, asi deset kilometrů od města. Boj by tak v zásadě skončil neúspěchem Francouzů, protože právě v obchodních a válečných lodích spočívala síla Holanďanů.
Každá válka si najde svého zrádce a tuhle nevděčnou roli tentokrát sehrál holandský admirál Johan Williem de Winter. Rozhodl se „kopat“ za Francii a pozici flotily skryté v úžině Marsdeip si nenechal pro sebe. Francouzi se tam hned vydali, i díky tomu, že hladina byla překrytá ledem. Dál se popis události liší. Pařížská verze hovoří o důmyslné taktice spočívající v plném utajení a o tom, jak měli koně husarů kopyta obalená slámou, aby posádky lodí zaskočili nepřipravené. Což se jim povedlo. Holanďané zase připomínají 850 děl, kterými byly lodě, strategicky rozestavěné na ledové pláni, vybavené. Stačil prý jen pokyn palubním dělostřelcům a francouzská jízda by se učila plavat v ledové vodě. Nakonec se ale Holanďané raději vzdali a uzavřeli s Francouzi smlouvu. Amsterodam se podřídil Francii, ale lodě si Holanďané mohli ponechat. Souboj lodí a jízdy tak skončil remízou.
Kdo ovládne ostrov z bahna?
- Kde: New Moore Island
- Kdy: 20–21. století
Hranice mezi Bangladéšem a Indií byla vytyčena středem Bengálského zálivu, což obě strany respektovaly. Rovnováha ale byla narušena po vydatných deštích v roce 1974. Tehdy daly masivní říční náplavy z Gangy a Brahmaputry vzniknout malému ostrůvku New Moore Island (či dle druhé zainteresované strany South Talpatti), ležícímu přesně na arbitrážní hranici. Tenhle bažinatý kousek souše, který se držel necelého půl metru nad hladinou, se brzy stal nepříjemným kamenem sváru mezi oběma zeměmi. Proč, když má plochu jen 2,5 (a za odlivu necelých deset) kilometrů čtverečních? Je to prosté: pokud bude patřit Indii, zkrátí se tím bangladéšská rozloha zálivu o další polovinu a naopak. Jenže v tom samém zálivu se nacházejí významná hlubinná naleziště ropy a zemního plynu. Jednoho dne se tak na New Moore objevil stožár s indickou vlajkou, aby ji hned další ráno vystřídala vlajka Bangladéše.
K nepatrnému ostrůvku postupně míří lodě pobřežní stráže, dělové čluny, torpédoborce a jedna i druhá země tam střídavě zakládá své strážní posty. Událost se nepříjemně vyhrocuje a naplavený kousek bahna musí řešit rada OSN. Přece jen, pohraniční válka je na spadnutí. Právní rozbory, analýzy geografů, dobrozdání historiků o původnosti hranic…
TIP: Generál Zima: Jak mrazy ovlivnily vývoj bitvy o Moskvu
Snad o žádném tak malém kousku souše nebylo popsáno tolik papíru a žádný jiný nenadělal tolik zlé krve mezi dvěma národy. Tenhle problém se naštěstí vyřešil sám. Z ostrůvku si totiž každý rok ukousla voda a pozvolna mizel pod hladinou – tempem 5 milimetrů ročně. V roce 2010 se definitivně ztratil a spor se tím vyřešil. I když… možná jen do příštích vydatných dešťů. Zajímavé je, že OSN se za celých 40 let ve věci New Moore Island neshodla na oficiálním vyjádření.