V kraji medvědů a zlata: V kanadském Yukonu lze zažít zlatou horečku i dnes

Kanadský Yukon láká dobrodruhy divokou přírodou, kde lze narazit na medvědy i losy, a také zašlou slávou zlaté horečky. Rýžovat lesklá zrnka se tam však můžete naučit i dnes

31.07.2020 - Kateřina Váchová



Na západě sousedí odlehlý Yukon s americkou Aljaškou, na východě se Severozápadními teritorii a na jihu s Britskou Kolumbií. Právem se mu přitom přezdívá „země medvědů“: Na tamních 482 443 km² žije okolo 17 tisíc chlupáčů, navzdory uvedené rozloze se však jedná o nejmenší ze tří kanadských teritorií. 

Proslulo především nálezem zlata na Rabbit Creek v roce 1896, který se později přejmenoval na příhodnější Bonanza Creek neboli „výnosný potok“. Když k objevu došlo, nikdo si neuměl představit, jak velký dopad bude na region mít. Yukon však ze zlaté horečky žije dodnes a těžba cenného kovu představuje trvalý magnet na mnohé dobrodruhy.

Pozor na losice

Hlavní město Yukonu, Whitehorse s 25 tisíci obyvatel, je nejsnáz dosažitelné letadlem. Na pohled vypadá menší, jelikož se mnoho domků ukrývá i v lesích obklopujících centrum „metropole“. 

Největší tamní lákadlo tvoří výzkumné zařízení a muzeum Yukon Beringia Interpretive Centre, kde se po cestě kolem koster obrovských mamutů a lenochodů dostanete až do doby ledové. V prostorných halách se rozléhají hlasy návštěvníků i pracovníků, kteří jsou velmi přátelští a nešetří poznatky o místní přírodě či radami k pobytu v divočině. Mimo jiné vám doporučí vyhýbat se losicím s mláďaty, neboť zmíněné samice mohou být nebezpečnější než medvědi. I před huňatými šelmami je však třeba se mít na pozoru.  

Piknik s grizzlym

Do odlehlého koutu světa nejezdí jen dobrodruzi s rýžovací pánví, ale také milovníci přírody. Na rozlehlých planinách našlo podle odhadů domov na 230 tisíc sobů, 70 tisíc losů, 10 tisíc medvědů černých a sedm tisíc jejich hnědých příbuzných. Setkání s divokým zvířetem se sice nedá naplánovat, zato vám doslova vyrazí dech. Medvědů můžete spatřit opravdu mnoho: Na léto scházejí z hor, aby se připravili na další krutou zimu. Ve vnitrozemí se pak živí především trávou, bobulemi či kořínky a nepohrdnou mršinou. Nemají totiž přístup k řekám, v nichž by táhli lososi, a proto také bývají menší než jejich protějšky například na Aljašce.

Ke střetům chlupáčů s lidmi však nedochází jen v divočině. Není prý neobvyklé, že se zbloudilému grizzlymu zalíbí něčí květinová zahrádka a vydá se na průzkum. Nebo jej přiláká vůně pikniku a vy se ráno probudíte s medvědem před stanem. Pak zbývá jedině začít na něj mluvit a hýbat rukama, aby si vás nespletl s přirozenou kořistí – s trochou štěstí se spokojí s vašimi zásobami. 

Tam, kde se zastavil čas

Městečko Dawson na soutoku řek Klondike a Yukon založili po vypuknutí zlaté horečky ti, kdo do míst přišli hledat štěstí. V obci pojmenované po kanadském geologovi Georgi M. Dawsonovi žilo na konci 19. století 30 tisíc lidí, a v době své největší slávy dokonce nabízela kulturní povyražení v podobě operních domů, divadel, kin, tančíren i vyhlášených restaurací s francouzskými šéfkuchaři.

Dnes má město ležící mezi haldami přetěženého štěrku necelých 1 200 obyvatel, každoročně ovšem přijíždí na 60 tisíc turistů. Tamní neopakovatelná atmosféra jako by totiž zakonzervovala vše, co jsou lidé ochotni pro bohatství obětovat, stejně jako odhodlání zlatokopů při obtížné práci. V místě se střetává těžká technika s panenskou přírodou, i když na přetěženém kamení už žádná nová zeleň neraší.

Divoký západ na severu

Při příjezdu do centra Dawson City na vás minulost dýchne ještě silněji a bude se vám zdát, že jste se ocitli v jiném století. Mnoho obchůdků a pekáren na hlavní třídě nese názvy, jež stále připomínají éru zlaté horečky. Městečko působí téměř dojmem kulis, ale zároveň je na první pohled zřejmé, že místní nevedou jednoduchý život. 

I uprostřed léta vane od řeky Yukon studený vzduch a teploty se pohybují kolem patnácti stupňů. Při procházce po dřevěných chodnících v tamních ulicích se neubráníte myšlenkám, jak domy obložené dřevem ochrání své obyvatele před mrazy, které region svírají v zimě. Starousedlíci totiž zůstávají po celý rok, zatímco turisté raději přijíždějí v letních měsících.

Volání divočiny

Z přilehlých lesů a kopců, mezi nimiž se Dawson rozprostírá, ucítíte ono všemi dobrodruhy zmiňované volání divočiny a budete se chtít vydat vstříc novým zážitkům. Nenechte se však zmást: Tamní příroda dokáže být opravdu nemilosrdná a štěstí přeje pouze připraveným. 

Proto je vždy rozumnější vyrážet v rámci organizovaných trekingových výprav, jež nabízí místní turistické centrum. Jedině tam se lze také dostat na internet, což může pro řadu cestovatelů 21. století znamenat skutečnou zkoušku trpělivosti. Dawson City totiž téměř nemá pokrytí signálem, čímž se pocit dobrodružství ještě znásobí.

Zlatá horečka dnes

Mnoho návštěvníků přijíždí s vidinou, že hned při výstupu z auta zakopnou o zlatý nugget. Je však dobré zůstat nohama na zemi a užít si především přírodní bohatství, svěží vzduch a šum majestátní řeky Yukon. Těžbu zlata si přesto můžete vyzkoušet na vlastní kůži: Především v okolí Dawsonu se totiž nachází bezpočet těžebních stanic, připravených na nápor nadšených turistů. 

Za nízký poplatek vám tam půjčí železnou pánev, s níž se budete cítit jako pravý zlatokop, po ruce však mají i plastovou verzi pro méně zručné hledače. Následně vás průvodce zavede ke korytu a vysvětlí vám techniku rýžování. Jakmile ji budete mít v malíčku, můžete se přesunout na určené místo, kde už vás čeká těžba v terénu – a také velká šance na úspěch. Po zalesknutí prvních zrníček je těžké s rýžováním přestat, takže vám brzy bude jasné, co přesně znamená ona „zlatá horečka“.

Trocha hazardu na konec

Ať se přes den rozhodnete pro jakoukoliv aktivitu, večer rozhodně nezapomeňte navštívit Diamond Tooth Gerties Gambling Hall. Nejstarší kanadské kasino a zároveň nezisková organizace vás vtáhne do minulosti hned poté, co projdete jejími dřevěnými dveřmi. Po vkročení do sálu si budete připadat jako v dobách, kdy ve městě žilo 30 tisíc lidí a jejich největší zábavu tvořily společenské hry a večírky. 

TIP: Divoký Yukon: Jak dnes vypadají místa z příběhů Jacka Londona

Na pódiu se každý večer představují kabaretní tanečnice za doprovodu živé hudby a stěny pokrývají předměty s námětem zlaté horečky, ale i z doby po ní: od nuggetů přes staré rifle s laclem „dungarees“ až po kanadské a britské vlajky. Pokud si budete chtít atmosféru užít opravdu naplno, zahrajte si karty a k tomu si dejte místní specialitu, sourtoe cocktail (viz Alkohol a palec). 

Zásoby na zimu

Zima bývá na Yukonu opravdu krušná a lednové teploty se pohybují okolo −30 °C. Lidé mimo města se na ni musejí připravit s velkým předstihem a mít v zásobě jak dřevo, tak potraviny na několik měsíců. Mnozí se proto v létě soustředí na lov sobů, nebo i medvědů, aby naplnili mrazáky masem. Po prvním sněhu, který napadne koncem října, je prakticky nemožné se dostat do obchodu. Většina cest se přes zimu neudržuje a znovu sjízdné bývají až kolem poloviny dubna. Místní tak tráví čas sešlostmi, hrami či sledováním filmů a čtením knih. Pro řadu z nás je podobný styl života nepředstavitelný, ale yukonští usedlíci si jej sami vybrali: Někteří se rozhodli odstěhovat se z velkých měst a žít v souladu s přírodou. Minimálně pohled z okna, jaký se jim den co den nabízí, za to rozhodně stojí.


Alkohol a palec

Sourtoe cocktail, tedy doslova „koktejl z kyselého palce“, vznikl na počátku 70. let minulého století. Podle vyprávění omrzl jistému Louiemu Linkenovi roku 1920 palec u nohy, a tak mu jej bratr uřízl a na památku naložil do alkoholu. V roce 1973 pak nádobu s bizarní relikvií údajně objevil Dick Stevensonnačež otevřel klub, jehož členem se mohl stát pouze ten, kdo vypil whisky, v níž onen prst plaval. Během let se originál ztratil, kdosi ho prý v opilosti omylem spolkl. Od té doby se na jeho místě vystřídalo několik dalších palců, ale dřív či později skončily podobnou „nehodou“. Lidské ostatky jsou proto v Dawsonu vždy vítány…  


Další články v sekci