V Japonsku vzniká koncept pokročilého autonomního vozítka pro měsíční mise
Dvojice japonských průmyslových gigantů pracuje na lunárním vozidle, které by koncem desetiletí mělo dosednout na povrch našeho souputníka a vydat se na spanilou jízdu tamním nehostinným prostředím
Teploty na Měsíci se pohybují mezi −170 a +120 °C a těleso prakticky nemá magnetosféru, takže ho skrápí silná radiace. Na rozdíl od předchozích lunárních „vozítek“, například z misí Apollo, však Lunar Cruiser zvládne posádku plně ochránit, a prodloužit tak její pobyt mimo stanici.
Vodík, kola a duševní zdraví
Na Měsíci by měl přistát v roce 2029 a pod jeho design se podepsalo duo automobilek Toyota Motors a Mitsubishi Heavy Industries, které ho vyvíjejí pro japonskou vesmírnou agenturu JAXA. Jeho pomyslný předvoj by měl představovat prototyp roveru z dílny Mitsubishi: Na lunární povrch se vydá už za dva roky a při jízdě tamním terénem shromáždí potřebná data pro výrobu a fungování Lunar Cruiseru.
Předtím je ovšem třeba vyřešit řadu technologických otázek: Stroj nebude moct odpočívat ani během lunární noci, kdy na něj ovšem po dobu čtrnácti pozemských dní nezasvítí slunce. Proto se plánuje vývoj regenerativního pohonu, který by pomocí solárních panelů štěpil vodu na vodík a kyslík. Prací palivového článku by se pak z oddělených složek opět vytvářela voda, shromažďovala by se v zásobnících a znovu by se štěpila.
Na pohon pak bude muset navázat také speciální odolný podvozek a velký důraz kladou inženýři i na pohodlí posádky. Lunar Cruiser zajistí podporu až pro třicetidenní mise, a jeho interiér tudíž navzdory relativně malým rozměrům nesmí působit klaustrofobicky. Oba průmysloví giganti přitom slibují, že výzkum bude mít dopad i na pozemskou produkci a že futuristická technologie nezůstane výsadou kosmonautiky.
