Útěk pronacistického žurnalisty: Co se stalo s Emanuelem Vajtauerem?

Československé úřady věnovaly válečným zločincům velkou pozornost. Již v červnu 1945 začaly první procesy před retribučními soudy, jejichž náplní bylo potrestání válečných zločinců a kolaborantů. Řada z nich byla zatčena přímo v českých zemích, k vyhledávání ostatních pak vznikla Komise pro stíhání válečných zločinců při Svazu osvobozených politických vězňů. Ta v letech 1945 až 1947 pátrala po válečných zločincích v okupačních zónách Německa a Rakouska, přičemž se jí podařilo zajistit a dopravit do Československa okolo 400 osob. Některé (ale zdaleka ne všechny) válečné zločince vydal Československu i Sovětský svaz. Přesto zůstalo mnoho těch, kteří se dokázali vyhnout spravedlnosti a nebyli dopadeni, nebo je využil poválečný režim. 

Nenáviděný žurnalista

Emanuel Vajtauer patřil k nejhorším českým pronacisticky píšícím novinářům. Rodák z Tábora měl 13 sourozenců a v dětství na vlastní kůži poznal, co je to bída. Navíc trpěl epilepsií a levou nohu měl kratší. O to víc se snažil vyniknout a ukázat svému okolí, že něco dovede.

Inteligence mu rozhodně nechyběla. Přes nepřízeň rodičů začal studovat, cestoval a roku 1917 získal doktorát z filozofie. Tehdejší politické dění v Evropě jej silně ovlivnilo a Vajtauer se začal angažovat v komunistickém hnutí. Psal do různých levicově orientovaných novin a vstoupil do KSČ. Se svými „soudruhy“ se však koncem dvacátých let rozešel ve zlém. Následně působil jako zahraniční zpravodaj A-Zetu. Nacismus tehdy kritizoval a prohlásil, že „hákový kříž usiluje jako kdysi Napoleon o světovou nadvládu“. 

S příslovečným převlékáním kabátů však neměl problém, takže po vzniku protektorátu opět otočil. Zařadil se mezi nejaktivnější novináře píšící v nacistickém duchu a v březnu 1941 se stal šéfredaktorem Večerního Českého slova. Přátelil se i s předním kolaborantem ministrem Emanuelem Moravcem. Články tohoto novináře byly natolik pronacistické, že například srovnával význam Heydricha s Karlem IV. Vajtauer také řadu lidí udal gestapu. Dobře věděl, že je všeobecně nenáviděn, a proto vycházel z domu s nabitou pistolí v kapse. 

TIP: Láska za časů nacismu: Proč Lída Baarová podlehla Goebbelsovi?

Jeho pozdější osud je nejasný. V pondělí 30. dubna 1945 odjel z Prahy vlakem do Jindřichova Hradce, údajně aby navštívil svého otce. Co bylo dál, nikdo neví. Nejpravděpodobnější bude, že se Vajtauerovi podařilo získat novou identitu a dožil někde v daleké cizině. Československé bezpečnostní orgány jeho činnost po válce pochopitelně vyšetřovaly a Národní soud ho v nepřítomnosti 22. dubna 1947 odsoudil k trestu smrti. Ten však nikdy nemohl být vykonán.