Úsměv, drak a puška: Pět příkladů netradičních symbolů na státních vlajkách
Zní titulek článku jako začátek vtipu o trojici, která vešla do baru? Ve skutečnosti jde o výčet několika z nejkurióznějších symbolů, s jakými se lze setkat na státních vlajkách
Když se Mosambik v roce 1975 po více než 470 letech vymanil z portugalské nadvlády, stanul před otázkou, jakou podobu by měla mít jeho nová vlajka. Nejprve se ujala trikolóra se třemi horizontálními pruhy a červeným klínem na levé straně. V následujících letech se sice s barevným vzorem a rozložením experimentovalo, ale vládnoucí strana FRELIMO neboli Fronta za osvobození Mosambiku – z portugalského Frente de Libertação de Moçambique – nakonec vsadila na jistotu. Zelená představuje úrodnou půdu, zatímco černá symbolizuje Afriku a žlutá nerostné bohatství. Bílé proužky se vlajkou vinou coby ztělesnění míru a červený klín reprezentuje zdlouhavý a vyčerpávající boj za samostatnost.
Členové FRELIMO se však s pouhými barvami nespokojili, a zástava – oficiálně přijatá 1. května 1983 – proto zahrnuje i čtveřici symbolů. V první řadě jde o útočnou pušku Kalašnikov s nasazeným bajonetem, jež má dát všem najevo, že si Mosambičané hodlají svobodu udržet i pomocí extrémních prostředků. Tamní vlajka tak jako jediná na světě obsahuje moderní střelnou zbraň. Automat AK-47 se přitom kříží s motykou, která má odkazovat na úrodnou půdu a důležitou roli zemědělství.
Otevřená kniha pak podtrhuje význam vzdělání, zatímco hvězda zosobňuje solidaritu obyvatel – v posledních letech se nicméně z vládní opozice ozývají hlasy, že nešťastně upomíná na komunistickou minulost země. Kritici také podotýkají, že Mosambik představuje mírumilovný stát, a útočná puška by tudíž měla z jeho vlajky zmizet. V roce 2005 se dokonce konalo výběrové řízení na nový symbol, ale vládnoucí strana nakonec všechny návrhy zamítla. (zdroj: Wikimedia Commons, Nightstallion, CC0)
Křídla Medúzy
země: Itálie, Sicílie | rok: 2000
Středobod sicilské vlajky, rozdělené na žlutý a červený trojúhelník, tvoří tzv. triskelion neboli symbol sestávající ze tří symetrických cyklických výčnělků. V případě italského ostrovního území se jedná o tři ohnuté nohy, jež vybíhají z vyobrazení tváře bájné Medúzy – tu prý nosila na štítu bohyně Athéna, ochránkyně ostrova. Hlava má navíc místo uší křídla a čnějí z ní tři klasy pšenice. Znak byl zvolen podle trojice významných sicilských mysů Pelorus, Pachynus a Lilybæum, a mimo jiné symbolizuje úrodu. (zdroj: Wikimedia Commons, Myriam Thyes, CC0)
Hrdí a mírumilovní
země: Nepál | rok: 1962
Jako jediná na světě nemá nepálská vlajka tvar čtverce nebo obdélníku. Namísto toho se skládá ze dvou různých pravoúhlých trojúhelníků, částečně umístěných přes sebe. Jejich karmínová výplň symbolizuje odvahu, modré lemování zase značí mírumilovnost. V horní části se nachází měsíc s osmi paprsky, v dolní slunce s dvanácti. Dřívější verze standarty zachovávaly červený odstín, ale okraje byly zelené. Ve zpodobnění vesmírných těles se pak také nacházely obličeje. (zdroj: Wikimedia Commons, Pumbaa80, CC0)
Krajina dvou saní
země: Británie, Wales | rok: 1959
Ve Walesu představoval drak symbol síly od pradávna: Jako standartu jej nosili místní Keltové a později jejich pořímštění potomci Romano-Britové. Artušovské mýty ho popisují jako jednu ze dvou saní, jež se ve vizi čaroděje Merlina utkaly v hrozivém souboji: Červený keltský drak zápasil s bílým, reprezentujícím invazní armády Sasů, které na Británii zaútočily po pádu římského impéria. Coby státní znak se zobrazoval údajně již v roce 655 a první dochovaná písemná zmínka o něm pochází z roku 828. Zelenobílé pozadí na vlajku přidal Jindřich VII. Tudor roku 1485.(zdroj: Wikimedia Commons, Tobias Jakobs, CC0)
Úsměv emirátu
země: Severokavkazský emirát | rok: 1919
Nevelký Severokavkazský emirát vznikl v roce 1919 za ruské občanské války: Hlavním „městem“ se stala vesnice Vedeno a za prvního vladaře se prohlásil Uzun Chadži Saltinskij, který si zvolil jméno Šejk Uzun Chair Chadži Chan. V září uvedeného roku deklaroval emirát samostatnost jako nezávislá monarchie pod ochranou osmanského sultána Mehmeda VI. a jeho suverenitu uznala mimo jiné Gruzie. Už následujícího roku však začala tamní ekonomika kolabovat a panovníkovi nezbylo jiné východisko než připojení k Rusku. (zdroj: Wikimedia Commons, Orange Tuesday, CC0)