Ukrajinský kutil si splnil svůj sen: Postavil si vlastní ponorku
Většina lidí v garáži parkuje auto. Vasyl Čikur však v té své nahradil rodinný vůz ponorkou. Postavil ji celou sám a rozhodně ji nemá jen na okrasu. Jeho stroj je naprosto funkční a návštěvníci pláže v ukrajinské Oděse už mohli svérázného konstruktéra spatřit, jak se svým plavidlem mizí pod hladinou
Všechno nejlepší a ať se ti splní všechno, po čem toužíš. Tak takovéhle obyčejné blahopřání k narozeninám mělo na Vasyla Čikura z Oděsy stejný účinek jako náboženské prozření. Tehdy si totiž uvědomil, že si vždycky přál mít ponorku. A taky to, že sedět a čekat, jestli se mu jeho sen vyplní, nestačí. Že pro to musí něco udělat. Jeho třímetrové podvodní plavidlo je dnes důkazem toho, že i sebebláznivější nápad nemusí být nutně odsouzený k neúspěchu.
„Když jsem v ní poprvé seděl, zažíval jsem takovou euforii, že ji ani nedokážu popsat. Bylo to jako plout vesmírem. Neuvěřitelné. Nemohl jsem se až do večera uklidnit,“ popisuje Vasyl Čikur.
Dva roky trvalo, než o sobě mohl prohlásit, že je majitelem privátní jednomístné ponorky. Z rodinných úspor jeho koníček ukrojil v přepočtu zhruba čtvrt miliónu korun, ale výsledek stojí za to. Jeho plavidlo se prý umí ponořit až do hloubky padesáti metrů a plout rychlostí 6,5 kilometru v hodině.
„Všichni o něj máme strach pokaždé, když si vyjede na moře. Je na otevřeném moři, pod vodou, nevidíme ho, neslyšíme. Je to nebezpečné. Jenže jeho to těší a líbí se mu, když okolo něj nikdo není. Takhle on odpočívá,“ svěřuje se Vasylova dcera Oksana.
Malé ponorky na zakázku
Vasylovo plavidlo má za sebou teprve pár ponorů, ale už teď s ním má ale osmačtyřicetiletý podnikatel velké plány. „Chtěl bych ponorku vylepšit do takové podoby, aby mohla ve vodě provádět akrobatické kousky. Pak bych mohl stavět ponorky na zakázku – prodával bych je nebo pronajímal. Byly by pro dvě, tři nebo pět osob. Nejdřív ale musím přimět úřady, aby mi udělily registraci.“
Vasylova rodina by ale byla radši, kdyby si našel jiné hobby. „Máma se o něj hodně bojí. Sedí doma a čeká, až jí zavolá, že je v pořádku. Tátův koníček se jí ani trošku nelíbí. Vždycky říká: potřebuji svého manžela živého a ty zase svého otce. Je z toho hodně nervózní,“ popisuje obavy Vasylovy rodiny Oksana Čikurová.
