Tvrdý život na kluzké palubě: Rozhovor s českým rybářem na Aljašce

Vyrůstal jste v Beskydech. Co z vaší výchovy jste na Aljašce zúročil?

Určitě pracovitost. Můj otec byl revírník, bydleli jsme v hájovně kousek od Lysé hory, kde jsme měli takovou malou farmu. Neměli jsme mobily, v televizi jsme chytili jeden program, takže jsme byli pořád venku, aktivní a museli jsme makat. Už jako kluk jsem si taky zamiloval hory. Když jsem byl na vysoké škole, vyrazil jsem na Aljašku splnit si sen a procestovat ji. A už jsem zůstal.

Není těžké do místní komunity rybářů zapadnout? Představuju si rodinné klany, které mezi sebe nechtějí nikoho pustit…

V Americe funguje kapitalismus natolik výborně, že když někomu vyděláváte peníze, tak vás má rád (směje se). Cení se tu pracovitost a je úplně jedno, odkud jste – chce to jenom vytrvat a makat. Nutno říct, že povaha práce sama o sobě ty slabší jedince vyselektuje. Ne každý zvládne pracovat čtyři měsíce, sedm dní v týdnu a spát třeba čtyři hodiny denně. Sezony jsou tu opravdu náročné a peníze vás zvládnou motivovat jen částečně. Musíte za tím vidět něco většího, mít to opravdu rád. Je ale pravda, že dostat se do té vyšší ligy už chce tvrdé lokty.

Máte vlastní loď?

Ano, ale mám to trochu nakombinované. Pro jednu firmu koordinuju rybolov v Beringově moři a sám vlastním tři lodě. Jedna z nich, Seabrooke, je momentálně na kanálu Discovery v poměrně oblíbené reality show Deadliest Catch o lovení krabů. K tomu jsme relativně nedávno začali dodávat ryby i na český trh. 

Jak takové natáčení probíhá? Existuje scénář, nebo filmaři opravdu zachycují pouze realitu?

Na loď se nastěhují dva kameramani a natáčejí všechno čtyřiadvacet hodin denně po dobu tří až čtyř týdnů. V jedné sérii je třeba šest lodí, takže se střídají záběry ze všech. Posádka na to musí být mentálně připravená, protože třeba nemůže chytat v plném proudu, některé záběry se opakují… Nemyslím si, že tam jsou nějaké lži, ale některé události se staly před měsícem, a oni je dramaturgicky zařadí jinam, určité věci se dotáčejí… Takže částečně se podle scénáře jede, tým už ví, co lidé chtějí vidět, a potřebuje interakce mezi jednotlivými loděmi. 

Jak dlouho trvá jeden turnus na lodi?

Tři měsíce. Lodě se samozřejmě vracejí do přístavu, aby vyložily úlovek, ale pak opět vyplouvají na moře. 

Co všechno musíte před vyplutím zařídit?

Vždycky záleží na tom, za jakým typem úlovku se vyjíždí, ale v podstatě je nutné zkontrolovat několik zásadních věcí. Zaprvé jde o dokumentaci, protože na každou oblast a druh ryb potřebujete jiné dokumenty a musíte ověřit, že je vaše povolení v pořádku. Další věc samozřejmě představuje technický stav lodí: Na každé se nacházejí dva motory, dva až tři generátory, hydraulické pumpy, chladicí zařízení, na nichž se musí provést kontrola a údržba – vyměnit olej, filtry a podobně. Loď také musíte připravit na to, co bude dělat. Pokud bude lovit tresky, musíte mít určitý typ a počet klecí, zatímco jiné jsou na kraby. Další důležitou oblast tvoří bezpečnostní vybavení.

Jaký komfort loď nabízí?

Myslím, že slušný. Vždycky jsem si říkal, že kdyby bylo nejhůř, půjdu tam žít  – na palubě najdete všechno potřebné. Ani některé byty nejsou tak dobře vybavené jako naše lodě. Na dvou větších plavidlech máme tři kajuty pro osm až deset lidí, je tam obývák, kuchyň, sprcha, dva záchody, velká televize i playstation, takže celkem pohodlíčko. 

Zmínil jste kuchyň. Kdo a jak na lodi vaří? 

Před každou výpravou nakoupím zásoby – jde o velké množství jídla za pět až deset tisíc dolarů. Každé posádce na ty tři měsíce koupím půlku krávy a jedno prase, což mi naporcují rovnou na farmě a udělají balíčky burgerů, steaků… Jeden z členů posádky je vždycky kuchař. Běžně pracuje, ale když je potřeba, tak ho kapitán uvolní a má na starosti celou kuchyni, vaří, nakupuje zásoby a stará se o ostatní. Ale když panuje největší frmol, tak jsou hlavním přítelem mražené polotovary a mikrovlnka. To se chlapi někdy klidně i tři dny nepřevlékají, jen si na hodinku lehnou někde na zem nebo na gauč a zase jedou. Když potom odvezou ryby a mají volněji, deset hodin se dospí, uvaří, vysprchují se a vyperou si.

Jak se dají v tak náročném režimu udržet dobré vztahy s ostatními členy posádky?

Přirovnal bych to k intenzivnímu táboru, kdy za tři měsíce pocitově prožijete celý rok. Pracujete, spíte, pracujete, spíte a neřešíte den nebo noc. Když ovšem pracujete tři týdny třeba dvacet hodin denně, tak už vás potom štve úplně všechno. Naposledy se mi chlapi poprali kvůli vajíčkům k snídani. Takže řeším i vztahová dramata. Na větších lodích je to lepší, tam je víc peněz a můžete si zaplatit profesionálnější posádku. Zato na malou loď v podstatě posbíráte kohokoliv, kdo je ochotný jet. Ale já jsem otevřený a s každým se snažím komunikovat. Nemám rád dramata, zároveň ovšem nechci žádnou diskriminaci nebo aby se kapitán choval nějak despoticky, takže s nimi jsem v přátelském spojení a sloužím jako vrba. Já to na jednu stranu obdivuju, ale myslím, že někteří lidé ani jinak žít neumějí.

Jak to myslíte?

Na lodi máte ubytování, jídlo, jasně určený program. Nemusíte se vůbec starat o dění venku. Nemusíte chodit na úřady, na oslavy, nemusíte přemýšlet, jestli je potřeba zajít do obchodu. Prostě jedete v jednoznačně daném režimu, což na konci dne znamená vlastně jednoduchý život.

Jak dlouho v kuse je posádka pryč?

Když se loví krabi, tak až tři týdny a pak přijedou do přístavu. Tresky se do fabrik dovážejí každé dva dny. Jde ovšem o fabriky na ostrovech uprostřed ničeho, kde není moc možností se nějak odreagovat. Posádka si koupí maximálně cigarety a tabák, nebo když je ošklivé počasí, tak třeba trochu uklidí loď a jede se dál.

Už jste musel řešit nějakou opravdu kritickou situaci?

Každý rok se nějaká loď potopí, ale mně se to naštěstí ještě nestalo. Existují ovšem určité nepříjemné situace, obzvlášť u menších lodí, které pracují jenom v létě a po skončení sezony jdou do suchého doku. Když je pak po třičtvrtěroce spustíte na vodu, ukážou se různé neduhy. Nám se stalo, že přední svár nevydržel nárazy vln a do lodi začalo téct. Aby bylo jasno – ono do ní teče vždycky (směje se). Ať je nová, nebo stará, vždycky se tam voda nějak dostane. Na to jsme připravení a všude máme pumpy. Ale tohle byla větší „dírka“. Takže se to snažíte nějak zacpat, zavoláte pobřežní stráži a řeknete jim, jaký máte problém, případně si vezmete záchranné obleky a pokračujete do nejbližšího přístavu. Většinou se podobné problémy vyřeší, protože pumpy na lodích jsou tak silné, že stíhají vodu dost rychle odčerpat. 

Když se to stane poprvé, je z toho člověk vyplašený. Ale když se to pak stane podesáté, berete to asi tak, jako když vám v autě teče olej. Na moři je podobná situace spíš psychicky náročná, protože k ní nikdy nedojde v poledne za hezkého počasí, ale spíš ve tři ráno, když fouká a jsou vlny… 

Jak samotný lov ryb probíhá? Kolik se jich do lodi vejde?

Druhů rybolovu je spousta. V zásadě existují dvě skupiny rybářů: Dravci to dělají ve velkém, mají vlečné sítě a řeší pouze byznys. Pak je tu naše skupina v podstatě živnostníků, kteří se zaměřují spíš na kvalitu než kvantitu. Lovíme pomocí klecí, kam chytneme naráz jen několik kusů ryb. Následně je zbavíme krve a podchladíme, aby vydržely v nejvyšší kvalitě, než se dostanou do fabriky – což musíme stihnout do určitého časového limitu. Například u tresek jde o dva dny, krabi vydrží živí na lodi až tři týdny. 

Co je špatného na vlečných sítích?

Chytí se do nich tisíce ryb během několika hodin. Jsou pomačkané a uhynou dřív, než se vůbec dostanou na palubu. V sítích je navíc hromada nepořádku a tisíce „nepotřebných“ ryb, které se tím zlikvidují. Rybí maso je pak často narůžovělé, protože se včas nestihlo zbavit krve. Toho si můžete v obchodě všimnout – kvalitní maso tresky má být krásně bílé! 

Když jsme u obchodů, dá se v běžném českém supermarketu koupit dobrá ryba? 

Nechci házet všechny do jednoho pytle, je to jako v každém řemesle, kde jsou někteří poctiví a někteří méně. Ale jsem přesvědčený, že drtivá většina tamních ryb pochází z vlečných sítí nebo z farem. Taky mě šokovalo, jak často se podvádí s názvy: Čtyřicet procent ryb na světě je pojmenovaných nepravdivě. Přívlastek „aljašský“ je in a obchodníci takto často nabízejí ryby, které na Aljašce vůbec nežijí a ve skutečnosti jsou z Ruska. Běžný zákazník bohužel nemá šanci podobnou nekalost poznat. 

Předpokládám, že chov v sádkách neuznáváte už vůbec?

Doufám, že v tomto případě je rozdíl jasný každému. Hodně lidí si neuvědomuje, kolik trusu a nepořádku z ryb je. Takže když ryba plave v uzavřeném prostoru sádky, všechno to klesá na dno. Další otázka zní, čím jsou krmené. Lidé vůbec nevědí, že například lososi se uměle dobarvují. Jejich barva se odvíjí od toho, čím se krmí. Divocí lososi jsou červení, protože jedí krevety a korýše. Jenže v sádkách dostávají granule a pak se musejí dobarvovat. Je to podobné jako s jiným masem nebo třeba se slepicemi. Vajíčka z domácího volného chovu budou také mnohem lepší než od slepic v kleci. 

Kolik času strávíte na lodi vy osobně? 

Většina mé práce se dá udělat na dálku, nemusím už být na lodích fyzicky. Když vstanu, podívám se na aplikaci, kde se nacházejí a jak rychle se pohybují, protože podle toho poznám, jestli nenastal nějaký problém. V sezoně samozřejmě bývá práce víc a musím být k dispozici, ale už jsem v postavení, kdy si můžu život zařídit podle sebe a rodiny. V poslední době jsem přehodnotil priority a zjistil jsem, že není nutné se za něčím honit. Můj den vždycky rámuje odvoz dcer do školy a jejich vyzvednutí, přes to nejede vlak.

Měsíce strávené na rybářské lodi u vás už tedy nehrozí?

S lodí vyplouvám většinou jen na pár dní na začátku, abych se ujistil, že všechno funguje. Nebo když se chci podívat na nějaké zajímavé dobrodružné místo. Takový život se s rodinou moc skloubit nedá. Šest chlapů stráví na moři i tři měsíce, kdy v podstatě jen loví, čistí ryby a spí. Nedávno jsem uvažoval, jaký druh lidí popsaná práce přitahuje. Jsou perfektní, když jsou na lodi a mají řád, jsou ohromně pracovití. Ale pro běžný život bývají většinou nepoužitelní. Když je vypustíte do normálního světa, je to divočina. Někteří utratí všechny vydělané peníze za týden ve Vegas. Můj kapitán je třeba čtyřikrát ženatý (směje se).

Jaký je život na Aljašce? Mám na mysli hlavně počasí…

V létě je tu třeba deset až patnáct stupňů a opravdu jasných slunečních dnů bývá málo. Například v Kodiaku, kde aktuálně bydlíme, máme srážky dvě stě dvacet dva dní v roce. Naštěstí zimy u nás na jihu nejsou tak drsné jako třeba ve Fairbanks, kde může být i minus čtyřicet. Tady jen hodně prší a tvoří se náledí. 

A to jste si vybral dobrovolně?

Jasně! Dřív jsem se kvůli práci stěhoval zhruba každé tři roky, žil jsem na Aljašce tak na deseti místech. Kodiak jsme už vybrali po rodinné radě, kdy jsme hlasovali. Pro mě je výhoda, že tu kotví mé lodě, když zrovna neloví, pro holky je tady zase dobrá střední škola, sporty… Oproti vesnici, kde jsme žili naposledy, je Kodiak jako New York: Máme tu obchody, McDonald’s, úplný luxus. Do Anchorage to navíc trvá jen hodinu klasickým letadlem. 

Život na aljašské vesnici mě zajímá!

Několik let jsme bydleli na jižním cípu Aljašského poloostrova, v malém městečku King Cove, které je dostupné jenom lodí nebo letadlem. Mělo asi osm set obyvatel, byl tam jen malý firemní obchůdek a jinak nic – ani pořádný doktor. Takže když si dcera při basketbale zlomila prst, musel jsem zavolat rybářskou loď, načež jsme asi šest hodin pluli do Cold Bay a odtud jsme letěli do Anchorage. Měli jsme velké štěstí a cesta nám trvala pouze dva dny, ale někdy to bývá i týden. Do vesnice létaly jen staré cesny, v létě dvakrát týdně, v zimě jednou za čtrnáct dní. 

Jaký je to zážitek, cestovat podobným strojem?

Pekelný. Letadla nemají uzavíratelnou komoru, takže dovnitř sněží a fouká. Do toho jsou piloti velmi svérázní, létají stejně, jako štamgasti v Čechách jezdí z hospody na kole, v letadle kouří, svačí a rozhodně neřeší nějaký přesný čas startu. Pro Evropana jde o obrovský šok, tady nikdo nikam nespěchá. Potřebuješ na benzince dotankovat? Tak počkej, až se navečeřím! Když nestihneš letadlo, tak zítra přece poletí další. Navíc je cestování hrozně drahé, letenka z King Cove do Anchorage stojí klidně i tisíc dolarů. Je to veliké dobrodružství, ale pokud se něco stane a člověk letět opravdu potřebuje, tak si říká: „Proč si to dělám?“ Když ovšem na King Cove vyšlo počasí, byl to ráj na zemi.

Povahou jsou tedy místní lidé typičtí Američani s úsměvem od ucha k uchu?

Aljašské komunity jsou dost různorodé. Například na Kodiaku žije hodně Filipínců. Místní jsou přátelští, přijde mi, že spíš fandí, než závidí. Běžně se vám stane, že vás prodavač v obchodě pozve na oslavu narozenin, lidé jsou tu pohostinní. Na druhou stranu se klidně můžete úplně odstřihnout a žít si svůj život v nějaké boudě, kterou si stlučete. Nemusíte si na nic hrát, je jedno, co si oblečete, v čem se vozíte… Prostředí jsem se hodně přizpůsobil. Mezi místními nemá smysl chodit v kravatě. Oni přijdou, rozkopnou dveře a zařvou: „Kde mám prachy?“ Můžu tady být trochu víc Vojta, zatímco v Česku mě to porovnávání a přemýšlení, co si myslí ostatní, vždycky dřív nebo později dožene.

Přesto jste se v rodné zemi pustil do podnikání…

Příběh Alaskan Fishermana začal také nevinně. Vždycky, když jsem přijel do Česka, přivezl jsem si dvě bedny ryb a sousedi mi je postupně brali z mrazáku. Potom řekli: „Pošli celou bednu, já ji koupím.“ Původně se mi do podnikání nechtělo. Pak jsem se rozhodl, že jo, ale chtěl jsem to dělat výhradně sám. A nakonec jsem potkal perfektního parťáka Zdeňka Šmejkala, se kterým jsme si opravdu sedli. Takže teď v Česku prodáváme aljašské ryby a lidi nám píšou, že jsou super. To mě hrozně těší. 

Vojta Novák

Narodil se před 45 lety do rodiny revírníka v Beskydech. Během studia pedagogiky se vydal na letní pracovní pobyt na Aljašku, kde se nakonec usadil a postupně se vypracoval. Momentálně vlastní tři lodě a provoz dalších řídí. Jeho firma Alaskan Fisherman dováží kvalitní aljašské ryby také do Česka. Vojta Novák má tři dcery, dvě starší s ním žijí v Kodiaku. 

---

Čtěte také:

Půl milionu rybářů: Tradice i budoucnost marockého rybolovu

Maroko je zemí nekonečných pouští, majestátních hor nebo jedinečné architektury. Zároveň je ale také zemí rybářů. Někteří jsou vybaveni nejmodernější technikou, jiní loví podobně, jako před...