Tvrdě zkoušené dětství: Jak se žilo dětem během první světové války
Období 19. století přineslo nárůst zájmu o děti a jejich svět. Doposud nejmasovějším konfliktem v dějinách lidstva ale ono těžce „vydobyté dětství“ skončilo
Dívky a chlapci se pomalu přemisťovali z pozice jakýchsi „zmenšenin“ dospělých do zcela svébytné kategorie lidských bytostí, jež si zaslouží zvláštní přístup i péči – pak ale vypuklo válečné běsnění…
Hlad místo oslav rychlého vítězství
Stejně jako při jiných vleklých válečných konfliktech v historii hrál i nyní důležitou roli nedostatek potravin, jenž s upadajícím hospodářstvím znamenal téměř permanentní hlad, nejmladší generaci nevyjímaje. Od dubna 1915 proto úřady zavedly lístkový systém na mouku i chléb, což však nezaručilo, že se tato základní potravina dostane na každý stůl. Klasická bílá mouka na pultech krámků a koloniálů postupně vymizela, přičemž ji nahradila méně kvalitní mouka černá, jež dětem způsobovala značné zažívací potíže spojené s průjmy.
Válečný nedostatek zasáhl rovněž ty nejmenší – děti kojeneckého věku. Nouze o kravské mléko podnítila mnohé ženy k tomu, aby své potomky začaly co nejvíce krmit vlastním mateřským mlékem (což v té době nebývalo zvykem), jenže doba kojení nemluvňat zůstávala kvůli nekvalitnímu a nedostatečnému stravování matek jen krátká. Prudce tak vzrostl počet úmrtí novorozeňat v důsledku špatné či nepostačující výživy a s tím spojenými komplikacemi.
Kdo nebojuje, ať nejí!
Děti neměly dle tvůrců válečného hospodaření právo na jakékoliv zvláštní příděly potravin. Dle jejich tezí totiž „odpočívaly“ ve škole a „pracovaly pouze mozkem“, zatímco jejich otcové a bratři za ně na frontě nasazovali životy. Děti přitom vyrážely v rámci školních povinností organizovaně sbírat všemožné suroviny i potraviny; malinové listí nahrazující čaj, kopřivy místo bavlny či staré železo a papír, obojí ve prospěch válečného průmyslu. Starší chlapci a dívky pak o nedělích putovali s rodiči či samostatně na venkov sehnat něco z nedostatkových potravin.
