Tradiční „dinery“ po americku: Jak se baští za velkou louží
Američané nejsou právě proslulí kulinářskou tradicí. Ve velkých městech sice najdete prvotřídní restaurace, jenže ty obvykle vycházejí z národních kuchyní přistěhovalců. Existuje však jeden druh podniku, který je typicky americký. Říká se mu „diner“
Frank Long, rodák z Bostonu, mě provádí restaurací Tastee Diner a říká: „Pečeme vlastního krocana. Tohle je náš švýcarský steak.“ Jeho mohutná postava se mrštně prodírá úzkým prostorem mezi obřím sporákem a policemi s ohřívači na jedné straně a klasickým pultem pro zákazníky na té druhé.
Frank pracuje na washingtonském předměstí Bethesda jako manažer už dlouhá léta. A na svůj podnik je náležitě hrdý. Zákazníci sem prý chodí rádi hlavně kvůli dezertu a kávě. V okolí je sice hodně konkurence, Tastee Diner si přesto drží stálou klientelu a ani o celebrity tady nemají nouzi.
Hlavní je být viděn
Politici, baviči, sportovci a novináři, ti všichni sem rádi zajdou. Klasický diner patří i teď, v 21. století, neodmyslitelně ke scenérii amerických měst. Ta jsou sice zaplavena řetězci podniků rychlého občerstvení, ale diner si udržuje své postavení jako rodinná restaurace, kde se sluší být viděn.
I proto je oblíbeným místem setkání politiků s voliči. Žádný kandidát si nenechá ujít příležitost nechat se fotografovat při potřásání rukama s personálem a pojídání palačinek a hamburgerů. Platí to o republikánech i demokratech, konzervativcích i liberálech. V dineru jste tak mohli před lety vidět Billa Clintona i George Bushe, Baracka Obamu nebo Mitta Romneyho. Pro Američany je to sice veřejné místo, ale zároveň něco jako domov.
Hamburger a retro jukebox
„Nabízíme snídani v kteroukoliv denní dobu. Otevřeno máme čtyřiadvacet hodin denně,“ vysvětluje Frank, co je jedna ze zásadních výhod tohoto typu restaurace.
TIP: Vařením proti obezitě: V kanadských školách se děti učí jíst zdravě
„Diner“ vlastně znamená „jídelní vůz ve vlaku“. Však také prvními dinery byly nezřídka vysloužilé vagony zaparkované na volném místě na ulici. „Vejde se sem až sto deset lidí najednou,“ rozmachuje se Frank v podlouhlém prostoru. Sedět se dá buď u protáhlého pultu, nebo v jednom z boxů, kde se obvykle čtyři zákazníci dělí o jeden stůl. V každém je stylový jukebox a hrací automat vyrobený asi v 50. nebo 60. letech minulého století. Hlavně mladší zákazníci si právě tenhle kousek starého vybavení zamilovali.
„Nosíme je v srdci,“ shrnuje Frank, proč si Američané i v dnešní hektické době rádi najdou čas na kávu a palačinky, hamburger nebo steak v jeho dineru.
