Togo: Diktatura a sloní kly
Hlavním problémem úzkého pruhu země na západním pobřeží Afriky je diktátorský režim a s ním související potlačování lidských práv. Togo také nechvalně proslulo vývozem obrovského množství slonoviny
Pět vodorovných pruhů reprezentuje pět regionů státu, červený čtverec představuje věrnost a patriotismus a hvězda je symbolem života, čistoty, míru a důstojnosti.
Navzdory tlaku západních zemí zůstává většina politických záležitostí Toga v rukou členů jedné rodiny. Prakticky od získání nezávislosti až do dnešních dní (jen s krátkými přestávkami) ovládá zemi rod Gnassingbé: nejprve plných 38 let otec Eyadéma a nyní už bezmála deset let jeho syn Faure.
Moc v jedněch rukou
Od roku 1991 v zemi oficiálně funguje systém více politických stran. Vůdci státu jsou ovšem po právu obviňováni z manipulací s výsledky voleb, jimiž si udržují moc. Na přelomu 20. a 21. století konstatovala Organizace africké jednoty, že během voleb v roce 1998 byly zabity stovky lidí. Když otce Gnassingbého střídal u moci jeho syn, opět došlo k násilnostem. O život přišlo zhruba pět set protestujících a kolem čtyřiceti tisíc obyvatel Toga uteklo do sousedních zemí. Zatímco Africká unie a USA zhodnotily volby jako „přiměřeně nestranné“, Evropská unie kvůli jejich průběhu pozastavila Togu humanitární pomoc.
Organizace monitorující dodržování lidských práv upozorňují, že jsou Tožané často zatýkáni a mučeni. V zemi platí zákaz politického shromažďování a potlačuje se i svoboda slova. Například v polovině roku 2013 provedla tamní policie zátah na nezávislou rozhlasovou stanici, která byla poté zrušena. V roce 2015 by se měly konat další prezidentské volby, ale jen velmi nepravděpodobně po nich dojde k razantnějším změnám.
Největší vývozce slonoviny
Togo na mezinárodní scéně nechvalně proslulo také nelegálním pašováním slonoviny. Jak je však možné, že země, kde žije zhruba pouhých dvě stě slonů, stojí v čele vývozu této ilegálně obchodované suroviny? Nejhorší sloní masakry totiž probíhají ve státech centrální Afriky včetně Gabonu, kde se pytláctví zcela vymklo kontrole. A jelikož tyto země nemají možnost kly vyvézt přímo do Asie, přichází ke slovu Togo s přístavem Lomé.
V prosinci 2012 byla v Malajsii zadržena zásilka z Toga do Číny s více než šesti tunami slonoviny. Začátkem února 2013 zadržela policie v přístavu Lomé bezmála 2,1 t sloních klů. O pouhých šest dní dříve zkonfiskovali muži zákona 1,7 t slonoviny. V červenci 2013 odhalili celníci v Hongkongu náklad 2,2 t slonoviny. Zamýšlená trasa: Togo–Maroko–Čína. V srpnu 2013 zabavili přímo v Lomé 700 kg slonoviny. Za pouhých čtrnáct měsíců tak policisté několika zemí zadrželi přímo v Togu nebo na cestě odtud slonovinu, která stála život odhadem 1 200 slonů!
Bez pomoci to nepůjde
Navzdory špatným podmínkám k životu počet obyvatel Toga roste a podle dostupných informací se zdejší populace za posledních padesát let zpětinásobila! Takovému boomu ovšem nestačí ekonomika, která patří k nejslabším na světě. Stát je závislý především na zemědělské činnosti a lidé většinou pěstují plodiny pro vlastní potřebu. Movitější z nich část úrody prodávají. Nejdůležitější exportní plodiny představují káva, kakao a bavlna, které tvoří 40 % vývozního zisku.
Vláda se pokouší pod patronátem Světové banky a Mezinárodního měnového fondu (MMF) o zavedení ekonomických reforem. Stát se však neobejde bez pomoci zvenčí. Lze do ní počítat například také odpuštění 95 % státního dluhu Toga, k němuž MMF přistoupil v roce 2010.
Za pouhých 14 měsíců zadrželi policisté slonovinu, která stála život odhadem 1 200 slonů!
Ve zkratce
Jaký otec, takový syn
Rodina Gnassingbé je s Togem spjata prakticky od počátku novodobé historie země. Eyadéma Gnassingbé neočekávaně zemřel na srdeční záchvat v únoru 2005. Do čtyřiceti let kontinuální moci nad Togem mu zbývaly jen dva roky, ale i tak se stal nejdéle vládnoucí hlavou státu v rámci celé Afriky. Roli prezidenta měl podle ústavy převzít předseda parlamentu Fambaré Ouattara Natchaba a poté se měly do šedesáti dní vypsat prezidentské volby. Další děj však probíhal podle jiného scénáře. Armáda dosadila do čela státu Faureho Gnassingbého a klauzule o urychlených volbách z ústavy zmizela. Po mezinárodních protestech se Faure úřadu dočasně vzdal, ovšem už 24. dubna byl zvolen novým prezidentem. Volby byly zmanipulované, stejně jako Faureho znovuzvolení v roce 2010. Otec a syn Gnassingbéovi zemi ovládli pomocí korupce, machinací a teroru. Tožská „demokracie“ se nijak nevyvíjí a zdá se, že Faure Gnassingbé jí nehodlá případný rozvoj nijak usnadnit.
Stručné dějiny
Togo se v průběhu historie nacházelo na okraji několika velkých říší, ale nikdy v centru dění. Mezi 11. a 16. stoletím do regionu přicházely různé kmeny – z východu Ewe, ze západu Mina a Guin –, přičemž se většinou usazovaly v pobřežních oblastech. Když na místo v 16. století dorazili Evropané, existující politické vakuum jim umožnilo využít Togo jako „distribuční centrum“ pro obchod s otroky.
Rozdělení Togolandu
Po zrušení otroctví uzavřelo Německo v Togoville smlouvu s místním králem Mlapou a pod názvem Togoland se země stala roku 1884 německou kolonií. Tento stav trval jen do začátku první světové války, kdy území přešlo do britských rukou. Společenství národů pak nepříliš šťastně rozdělilo teritorium na západní část, která se dostala pod mandátní správu Velké Británie, a východní část, nad níž převzala mandát Francie. Tím se rozdělila i početná populace kmene Ewe. Po lidovém hlasování v roce 1956 byl Britský Togoland včleněn do Zlatého pobřeží (dnešní Ghana); Francouzský Togoland (současné Togo) získal v roce 1960 plnou samostatnost a jeho prvním prezidentem se stal Sylvanus Olympio.
Režim politické nesvobody
Togo mělo tu pochybnou čest, že se v něm jako v první africké zemi po získání nezávislosti odehrál politický puč. Olympio byl v lednu 1963 zabit a jeho místo zaujal Eyadéma Gnassingbé, který kolem sebe vybudoval kult osobnosti. V roce 1990 vyvinula Francie – neúspěšně – zvýšený tlak, aby přijal systém více politických stran. V roce 1991 byla před americkou ambasádu položena těla 28 lidí zabitých při protestech proti režimu, aby represe v Togu přitáhly mezinárodní pozornost. Eyadéma nakonec souhlasil s ustavením přechodné vlády, ale při následných volbách se opět dostal k moci. Zemřel na začátku roku 2005 a na jeho místo nastoupil jeho syn Faure.
Lidé
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: zhruba 7,35 milionu
očekávaná doba dožití: 64,06 roku
prům. počet dětí: 4,53 na jednu ženu
kojenecká úmrtnost: 46,73 z 1 000 živě narozených
věková struktura: 40,7 % dětí do 15 let, 3,2 % obyv. starších 65 let, pol. obyv. mladších 19,6 roku
městské obyv.: 38 %
etnické složení: v zemi žije zhruba 40 etnických skupin, nejpočetnější jsou Ewe, Mina a Kabyé, asi 1 % obyv. je neafrického původu
náboženství: křesťané 29 %, muslimové 20 %, tradiční náboženství 51 %
jazyky: oficiální – francouzština; používané – Ewe a Mina na jihu země, Kabyé a Dagomba na severu
obyv. pod hranicí chudoby: 32 %
gramotnost: 60,4 %.
Politika
Typ vlády: republika prezidentského typu
samostatnost: od 27. 4. 1960 (dříve francouzská kolonie)
volby: prezident volen na pět let všelidovým přímým hlasováním, může kandidovat opakovaně.
Ekonomika
HDP na hlavu: 1 100 USD (odhad z r. 2013; ČR – 27 200 USD), jeden z nejchudších států vůbec
měna: Západoafrický frank (CFAFr), 1 USD = 475 CFAFr; jedná se o společnou měnu osmi států západní Afriky.
Geografie
Rozloha: 56 785 km², tedy skoro stejně jako Chorvatsko
hranice: 1 647 km (s Ghanou, Beninem a Burkinou Faso)
délka pobřeží: 56 km
charakter území: na severu mírně zvlněná savana, ve střední části vrchovina, jih zabírá nevysoká náhorní plošina, u pobřeží nížina s rozsáhlými lagunami a mokřady
podnebí: tropické – horké a vlhké na jihu, polopouštní na severu
min. noční / max. denní teploty (°C) v Lomé: leden–březen 22–24/31–32, duben–červen 24–22/32–30, červenec–září 22/28–29, říjen–prosinec 23/29–31
nejnižší a nejvyšší bod: Atlantský oceán (0 m) / Mont Agou (986 m).