„Titanic nebes“ poprvé ve vzduchu: 80 let od prvního letu vzducholodě Hindenburg

Hindenburg nezískal primát největšího létající stroje všech dob náhodou. Na délku měřil úctyhodných 245 metrů, v průměru dosahoval 41 metrů. Celkem byl letoun schopen pojmout na 72 pasažérů včetně 61 členů posádky. Svým cestujícím poskytoval maximální možný komfort. Sprchy s teplou a studenou vodou byly samozřejmostí stejně jako teplé občerstvení a přeprava automobilů, přičemž v klubovně na vyhlídkové palubě mohli pasažéři naslouchat pianistovi. Takový luxus ovšem něco stál, tehdejší cena jednosměrné letenky ve výši 450 USD zhruba odpovídá dnešním 150 000 Kč.

Vzducholoď LZ-129 představovala mistrovské dílo německých konstruktérů. Kolos, poháněný čtyřmi dieslovými motory, dokázal letět rychlostí až 135 km/h. Původně měl být poháněn heliem, ale embargo Spojených států přimělo německé techniky ke změně projektu. Volba nového vznosného plynu padla na vodík. Inženýři si byli dobře vědomi rizik spojených s jeho vysokou hořlavostí, přesto o bezpečnosti stroje nepochybovali. Vždyť se na palubě nacházela také kuřárna! Mělo se zkrátka jednat o pýchu technického pokroku.

Ohnivá zkáza během 34 sekund

Sláva LZ-129 ale předcházela její pád. Při transatlantickém letu z Frankfurtu do Spojených států došlo ke katastrofě. 6. května 1937 se vzducholoď přiblížila k letišti Lakehurst v New Jersey a zahájila přistávání. Přílet nebeského kolosu přilákal nejen zvědavce, ale také novináře, kteří vše bohatě dokumentovali. Když se Hindeburg nacházel asi 60 metrů nad zemí, elektrický výboj na kotvícím laně způsobil, že se vzducholoď vzňala a během 34 sekund celá shořela. Z necelé stovky lidí, kteří byli tou dobou na palubě, si tragédie vyžádala životy 13 cestujících a 22 členů posádky. Nehoda se nestala osudným pouze Hindenburgu, ale předznamenala konec éry vzducholodí vůbec.