Za schopnost procitnout dřív, než se ozve řinčení budíku, vděčíme cirkadiánnímu rytmu – biologickým hodinám běžícím na pozadí 24 hodin denně, kdy se v pravidelném rytmu opakují změny ve fyziologických funkcích, jako je tělesná teplota či krevní tlak. Zmíněný rytmus ovlivňují vnější okolnosti: Například když se setmí, vyšlou oči do hypotalamu signál, že bychom měli začít být unavení.
TIP: Život řízený světlem: Jak přesně fungují naše biologické hodiny?
Pokud tělu dopřáváme pravidelnou rutinu a chodíme spát ve stejný čas, funguje doslova jako hodinky, takže ví, kdy se ráno probudit. V podstatě by se dalo říct, že raději procitne samo, než by se nechalo ze sladkého snění vytrhnout nepříjemným zvoněním. Jde však spíš o to, že si tělo dokážeme „vytrénovat“ pravidelností.
