Stát se sirotkem bylo na přelomu 19. a 20. století poměrně běžnou součástí života. V rodinách se totiž rodilo velké množství dětí, pouze zlomek se dožil dospělosti a mezi nejstarším a nejmladším sourozencem byl velký věkový rozdíl, někdy dokonce v řádu deseti až patnácti let