Tádžikistán: Hory, drogy a cenzura

Tádžikistán je nejmenší zemí Střední Asie. Plných 90 % jeho povrchu pokrývají hory patřící k pamírskému pásu. Pohoří dosahuje výrazných nadmořských výšek a polovina země leží výše než tři tisíce metrů nad úrovní moře. I tento územní charakter patří k důvodům, proč se stát rozhodně neřadí mezi ekonomické lídry regionu.

Záchrana z rukou utečenců

V minulosti byl Tádžikistán nejchudší zemí Sovětského svazu a dodnes zůstává nejchudším ve Střední Asii. V roce 2006 se HDP na hlavu pohyboval jen na úrovni 85 % stavu ze začátku 90. let. Populace přitom zaznamenala nárůst z 5,3 na 7,3 milionu. Situace v zemi byla svého času tak vážná, že ke konci roku 2001 ohlásil Červený kříž hladomor a požádal o mezinárodní pomoc.

Mezi hlavní zdroje příjmů tamních obyvatel se řadí pastevectví, pěstování bavlny a výroba hliníku, která se kompletně odehrává v továrně vlastněné státem, jež patří mezi největší svého druhu na světě. Vláda se rovněž snaží využít sílu místních řek a přilákat zahraniční investory k projektům hydroelektráren. 

Po občanské válce, která skončila před více než patnácti lety, se ekonomika dostávala alespoň na někdejší úroveň jen velmi neochotně. Jedinou záchranou pro Tádžiky byly a stále jsou příjmy od lidí, kteří před válkou utekli do zahraničí a dnes posílají rodinám své výdělky. Peníze od emigrantů přitom představují plnou třetinu domácího HDP. Také Světová banka zaznamenala, že právě díky těmto financím došlo v posledních letech přece jen k ekonomickému růstu a znatelně poklesla celková chudoba populace.

Zobrazit na mapě Googlu

Prezident má vždy pravdu

Současný prezident Emomali Rahmon stojí v čele samostatného Tádžikistánu už přes dvacet let, ovšem nedá se říct, že by vládl z vůle lidu. Zejména průběh parlamentních voleb v roce 2005 vzbudil četné negativní reakce v řadách opozice a také mezinárodní média zaznamenala jejich zmanipulovaný charakter. Obdobně nebyly „čisté“ ani volby v roce 2010, i když vláda tvrdila, že projevenou vůli Tádžiků nijak neovlivnila. 

Rahmonův kabinet čelí silné kritice kvůli cenzuře tisku. Svoboda slova je sice ostentativně garantována, ale ve skutečnosti má otevřené vyjadřování mnohá omezení a restrikcím podléhá i obsah četných webových stránek. V praxi se netoleruje žádná kritika vlády, oficiální složky razantně potlačují jakékoliv protesty a zmínka o nich se do tádžických médií nikdy nedostane. 

Válka pokračuje?

Vláda v čele s Emomalim Rahmonem zkrátka nedovolí Tádžikům nic, co by přesahovalo jejich status „obyčejných občanů“, což ovšem neznamená, že má prezident situaci pevně v rukou. V roce 2010 se mezi státními úředníky šířilo přesvědčení, že je islámská opozice na vzestupu. Nejdříve z vězení uprchlo pětadvacet islámských bojovníků a později téhož roku začalo na východě země docházet k opakovaným útokům na státní armádní jednotky. 

Názorným důkazem vládní nejistoty se pak staly boje, které vypukly v červenci 2012 v oblasti Horského Badachšánu (autonomní část na východě státu, která zaujímá 45 % jeho celkové plochy). Některá média uváděla, že při střetech mezi vládními jednotkami prezidenta Rahmona a vojáky tamního vůdce Toliba Ajombekova zemřelo až dvě stě lidí. Ajombekov je přitom jedním z představitelů dlouhodobé islámské opozice, a občanská válka mezi starými rivaly tedy dosud neskončila.