Svůdná Marie Habsburská: Co naučila svého královského manžela Ludvíka?
Královského prince v renesanci téměř vždy pořádně rozmazlovali. Vytoužený a jediný syn dobrotivého krále Vladislava nemohl být výjimkou.
Císař Maxmilián Habsburský uzavřel s Vladislavem Jagellonským několik dohod o budoucím sňatku jejich dětí. Nicméně konkrétní svazky oba rody dohodly a rovnou i uskutečnily teprve roku 1515 ve Vídni.
Tato jednání se měla stát nezapomenutelným divadlem pro všechny účastníky a zároveň měla být dokladem toho, že Habsburkové se stávají nejmocnějším rodem Evropy. Císař Maxmilián si dal záležet a osobně nad přípravami oslav dozíral. Ze svých vojsk dal speciálně vybrat šest set nejurostlejších žoldnéřů vysokých postav a přikázal je obléknout do zvláštních uniforem. Jejich barvu a střih navrhoval mimo jiné slavný malíř Albrecht Dürer, jenž se vůbec věnoval péči o vzhled Maxmiliánových dvořanů.
Velkolepé setkání
Současně povolal císař do Vídně nejznámější rytíře-turnajníky z celé Evropy a taky se postaral, aby na slavnost přijeli s knížaty přední básníci, zpěváci, herci a kejklíři. Do města měli pozvaní králové a jejich doprovod vjíždět pod slavobránou postavenou a namalovanou podle Dürerových návrhů.
Když se konečně císař Maxmilián a král Vladislav setkali tváří v tvář, bylo to pod hruškou na vršku u Trautmannsdorfu. Nikoliv náhodou. Hrušeň ve středověku představovala symbol plodnosti a štěstí. Ten strom byl možná spjatý se starobylou císařskou pověstí. Měl se pod ní objevit dlouho očekávaný vytoužený vladař římské říše, bájný císař.
Pod hrušeň před Vídní dopravili dvořané v nosítkách připevněných na koně císaře Maxmiliána s doprovodem. V něm napočítali zpravodajové 8 800 rytířů v plné zbroji a s vlajícími praporci. Pak se přiblížil i Vladislav v doprovodu devítiletého uherského spolukrále Ludvíka a také svého bratra, polského krále Zikmunda. Zatímco Zikmund a jeho synovec Ludvík jeli na koních, Vladislav se přepravoval ve zdobených nosítkách. Přijela taky princezna Anna, v pozlaceném voze taženým osmi bělouši. Bubny vířily, koně ržáli a trumpety vřeštěly.
Když se mocnáři setkali, císař nedovolil, aby králové sestoupili z nosítek a z koní a pozdravil po latinsku slovy žalmu: „Totoť jest den, který Pán přichystal. Radujme se a buďme veselí!“ Zatím se strhla bouřka, dalo se do deště, a do hlavního města rakouských zemí tak panovníci vjížděli poněkud mokří.
A chystaly se svatby
V první řadě bylo nutno vybrat nevěstu pro devítiletého ženicha Ludvíka Jagellonského. Volba padla na Marii Habsburskou, což byla císařova vnučka. Jako ženichové pro Annu Jagellonskou připadali v úvahu hned dva císařští vnuci – Karel a Ferdinand. Císař sliboval modré z nebe. Nakonec volba padla na našeho příštího krále Ferdinanda I. Habsburského. Tak se rovněž Anna stala nakonec českou královnou, o čemž ovšem v oné chvíli neměl nikdo tušení.
Na vídeňském hradě se zpečetily obě dohody okamžitou svatbou. Zda byli partneři fyzicky přítomni? Ludvíkova nevěsta Marie ano, ale Ferdinand měl svatbu na dálku. Zastupovalo ho a sňatek uzavřelo jeho císařské Veličenstvo. Ustrojilo se na to jaksepatří, mělo na sobě hermelínový plášť a doslova bylo ověšeno šperky a drahokamy, jejichž cenu pozorovatelé odhadovali na 200 000 zlatých. Padesátiletý císař nasadil jedenáctileté Anně na hlavu zlatou korunu a přijal od ní věnec z perel a drahokamů. Když ji objímal, šeptal: „Dítě, pros Boha za mé zdraví!“
Po obřadech v chrámu císař s králi pasovali dvě stě šlechticů na rytíře a zahájili turnaje. Hodovalo se, pěvci a kejklíři předváděli své umění. Polští jezdci odění do východních krojů se chlubili akrobacií na koních, a na jednom nádvoří herci oslavovali novomanžele alegorickou hrou o boji rozkoše s ctností. Ctnost samozřejmě zvítězila. Mluvilo se o tom, že císaři a jeho hostům se podávalo na zlatých a stříbrných mísách víc než tři sta chodů jídel a rozličných lahůdek. Den skončil velkolepým ohňostrojem.
Rychle stárnoucí vladař
Než si obě jagellonské děti stačily užít svých manželství s habsburskými protějšky, král Vladislav II. Jagellonský, panovník uherský a český, zemřel ve věku šedesáti let na svém budínském hradě. Psal se 13. březen 1516 a králi Ludvíkovi bylo deset let. Mohl takový kluk panovat?
„Je krásný a vznešený, jako byla jeho matka,“ řekl o něm benátský vyslanec u budínského dvora. Nepřeháněl. Podobné zmínky nacházíme i u jiných kronikářů: „Je to chlapec velmi krásný, i jeho chování je neobyčejně důstojné.“ Jak dospíval, tak se jeho vzezření měnilo. A dospíval velmi rychle. Všechno na něm bylo nějak urychlené až předčasné: narodil se nedonošený, nápadně brzy začal mluvit, příliš rychle rostl. Třináctiletého krále popisuje benátský vyslanec jako „urostlého mladíka vysoké postavy“. Po čtyřech letech čteme o kralevici bledé, něžné pleti, andělského zjevu, o mladém vladaři nadmíru vysokém, vytáhlém ve srovnání s vrstevníky.
Ve skutečnosti byla jeho tělesná kondice, o kterou pečoval italský lékař, uspokojivá a se zdarem mu umožňovala věnovat se honbě a zábavám. Lovil hodně, a ještě víc se bavil. Byl dost rozmazlený. Odjakživa všechno směl a všechno měl.
Radovánky královského páru
Jak vypadala Marie? Byla to dcera Johany zvané Šílená a Filipa řečeného Sličný, což je pozoruhodná kombinace. Už na první pohled svým trochu pokleslým dolním rtem dávala najevo příslušnost k habsburskému rodu, ale jinak podle jejího portrétu coby devatenáctileté dívky můžeme soudit, že určitý půvab nepostrádala. Pleť měla tmavší, aspoň oproti ostatním aristokratickým bledulím, postavu štíhlou a menší. Nejenže byla o rok starší, ale také mnohem zralejší než její chlapecký manžel. Docela dobře se doplňovala s tím vytáhlým jagellonským blonďáčkem Ludvíkem.
Marie vyrůstala v Nizozemí a od dětství si osvojila tamější vyspělou kulturu. Jejím vychovatelem byl humanista Adrien z Utrechtu, stoupenec Erasma Rotterdamského a pozdější papež Hadrián VII. Vyznala se v náboženské i světské literatuře, což Ludvíkovi imponovalo. Ludvíkovi na ní vlastně imponovalo skoro všecko. Zamiloval se do ní jako malý kluk. Tím koneckonců svým věkem a navzdory vzrůstu pořád ještě byl. Marie se mu líbila svou vzdělaností a bystrostí ducha, ale taky hbitou energií, která se projevovala i při jízdě na koni a honbě.
Musela toho probouzejícího se mladíka asi lákat. Vábila ho i sexuálně, byla v lásce zkušenější než její partner. Ovládala rafinované způsoby rozkoší a užívala vhodných lektvarů, aby neotěhotněla.
TIP: Osudový mezník českých dějin: Smrt krále Ludvíka v bitvě u Moháče
I při stolování a hodování přinášela do Budína nové, jemnější formy. Král Ludvík si zvykl jíst a pít šestkrát až sedmkrát denně, na tabuli se objevovaly pro něho dosud neznámé lahůdky. K hodovní tabuli zasedali novomanželé, unaveni hrami a tancem, nejednou i po půlnoci. Když navštívili budínský dvůr poslové z Plzně, podal jeden z nich domů zprávu o radovánkách, ve kterých Ludvík s Marie žijí: „Král s královou Její Milostí často se projíždějí a milování jest Jejich Milostem více než co jiného na mysli.“ Není divu, že jeden kronikář si v souvislosti s Ludvíkem Jagellonským zapsal větu: „Běda říši, které děcko vládne!“