Svatá ctihodná vdova: Kult svaté Hedviky se rozšířil také do Čech
Každá křesťanská země má své tradiční patrony. České země nejsou žádnou výjimkou. Zdomácněl však u nás také kult Hedviky Slezské
V křesťanství všeobecně platí, že „není rozdílu mezi Židem a Řekem, otrokem nebo svobodným mužem či ženou, neboť všichni jsou jedno v Kristu Ježíši“. Světcem či svatým patronem rozumí křesťanská terminologie takovou osobu, která se vyznačovala zvláštní blízkostí Bohu. Její kult se vyvinul z úcty k mučedníkům, zejména pak k jejich smrti za zájmy církve. A z této tradice se také vyvinuly jejich atributy, ikonografie a stanovení jejich svátečních dnů.
Ve službách Anežky Přemyslovny
Podle historických dat patří mezi české světice svatá Hedvika (Slezská). Narodila se v Bavorsku v roce 1174 jako dcera vévody Bertolda IV. Vychovávána byla v benediktinském klášteře v Kitzingen. V roce 1186 byla provdána za slezského vévodu Jindřicha I. Bradatého a postupně se stala matkou sedmi dětí. Účastnila se také výchovy Anežky Přemyslovny.
Vedla přísný asketický život, vynikala obětavou láskou a dobročinností k chudým, nemocným i jinak potřebným. Chodila stále bosa a v roce 1202 založila klášter cisterciaček ve slezské Třebnici. Manžel ji umřel v roce 1238 a její nejstarší syn Jindřich byl zabit v boji proti Mongolům, tehdy ohrožujících Slezsko.
TIP: Raději řeholnicí, než císařovnou: Proč oblékla Anežka církevní roucho?
Hedvika poté žila v třebnickém klášteře, kde také zemřela v roce 1243 a kanonizována byla o čtvrt století později. Uctívali ji především ve Slezsku a Polsku, její kult se však postupně rozšířil i do Čech, na Moravu a do Uher.
Zpodobňována bývá jako vdaná žena či vdova (se závojem), na hlavě s knížecí korunou či čapkou, v ruce držívá sošku Panny Marie nebo model jí založeného kostela. Je bosá s botami v rukou, někdy jako cisterciácká řeholnice, jindy má v ruce chléb, který dává chudým jako almužnu.
