Středověký fotbal: Seznamte se s historií surové kopané
Soule je středověká a podstatně surovější obdoba dnešního fotbalu. Hry se účastnily celé vesnice a nebylo výjimkou, že trvala celé hodiny, dokonce i dny. Soule rozhodně není vhodné pro útlocitné povahy, hráči během zápasu utrpěli nejednu odřeninu či pohmožděninu
Jedná se o týmový sport, při kterém proti sobě zápasí dvě skupiny hráčů. Původně vznikl v Normandii či Pikardii. Tato prastará hra byla velice oblíbenou zábavou vesničanů. Hrála se především při příležitosti významných církevních svátků, jako jsou Velikonoce a Vánoce, dále také na svatbách, v neděli po bohoslužbě, nebo ve výroční den patrona určité farnosti. Zmínky o ní se dochovaly v průběhu celého druhého tisíciletí. Nebylo ničím neobvyklým, že se hry účastnilo značné množství protivníků. Běžně proti sobě hrálo dvacet až dvě stě lidí. Podle zprávy z roku 1841 se hry v Normandii účastnilo víc jak 800 hráčů a přihlíželo jí okolo 6 000 diváků.
Pravidla nejasná
Rozdělení do týmů bylo různé, mohli hrát například ženatí proti svobodným mužům, nebo proti sobě zápolily celé farnosti. Herní pole nebylo přesně vymezeno – hrálo se na polích a lukách. Cílem bylo dostat míč na vyznačené místo, nejčastěji ke kostelu, na hřbitov nebo k sídlu místního velmože. Zápasy mohly trvat několik hodin, ale i dnů a v rámci hry se mohlo užívat rukou a nohou ke sražení protivníka a získání míče. V rámci některých variant pravidel se používaly i dřevěné tyče, kterými se míč odpaloval, nebo se mohly využít i ke sražení soupeře. Zranění tak nebyla ničím neobvyklým.
Obdobná varianta, ze které se pravděpodobně také vyvinul dnešní fotbal, se hrála od středověku i ve Skotsku a jak se zdá, byla velice populární. Hra byla určena pro deset až dvacet hráčů a užívalo se menšího hřiště, než je dnes běžné. Chyběla ale podrobnější pravidla, která se průběžně vyvíjela od doby jejího vzniku.
