Strážmistr Arazim a ti druzí: Jaký byl skutečný život četníků za první republiky
Po vzniku samostatného Československa v roce 1918 došlo k převzetí rakouské organizace četnictva v českých zemích a k jejímu postupnému zavedení na Slovensku a Podkarpatské Rusi
Za dobu dvaceti let existence Československé republiky zaznamenalo četnictvo významné změny spočívající ve zřizování specializovaných kriminalistických pracovišť, využívajících nejmodernějších technických prostředků.
V nové republice
Jedním z jejich úkolů byl výkon pátrací služby, což znamená objasňování zločinů a přečinů, zjištění a zadržení pachatelů, jakož i pátrání po odcizených věcech. Vzhledem k tomu, že státní policejní úřady a jejich bezpečnostní oddělení s detektivy v tvrďácích působily pouze v několika velkých městech, vykonávali pátrací službu zhruba na 90 % státního území právě četníci.
Na veřejnosti musel být četník ustrojen podle předpisu a mít alespoň poboční zbraň. Ve službě už musel být úplně ozbrojen, to znamenalo mít nabitou pušku a vztyčený bodák. Podmínkou k tomu, aby četník mohl provést služební zákrok, bylo jeho oblečení do předepsaného stejnokroje a úplné ozbrojení. Výjimku tvořily pouze případy nebezpečí z prodlení. V takových případech byl oprávněn zakročit i četník ozbrojený pouze poboční zbraní – bodákem.
Četník v občanském oděvu byl soukromou osobou nepožívající ochrany vrchnostenské osoby, což znamenalo jednoznačné znevýhodnění oproti sborům neuniformované stráže bezpečnosti státních policejních úřadů, jejichž členové vykonávali svoji službu zásadně v občanském oděvu. Projevovalo se to zejména při výkonu pátrací služby.
Četnická řehole
Práce četníka byla svým způsobem řehole. Příslušník sboru se nemohl politicky angažovat, neměl volební právo a dokonce ho omezovali i v rozhodování o uzavření sňatku. Četník se mohl ženit až poté, co dovršil čtyřletou službu u četnictva nebo třicátý rok věku a pokud k tomu obdržel povolení příslušného velitelství, po případě ministerstva vnitra. Všechny zákazy a omezení měly za cíl zajistit dobrou pověst sboru a jeho vážnost.
Kromě toho byla četníkům uložena povinnost trvalého ubytování v kasárnách. Tato povinnost se vztahovala na svobodné četníky, frekventanty kursů četníků na zkoušku, hodnostních škol a kursů pro výkonné důstojníky. Výjimky byly přípustné pouze v případě, pokud šlo o vedení společné domácnosti v místě s rodinou nebo s nejbližšími příbuznými (rodiči, prarodiči, sourozenci), kteří byli odkázáni na podporu dotyčného četníka.