Šťastné dětství v Possenhofenu: Rodinné zázemí císařovny Sissi
Prostředí, v němž bavorská princezna vyrůstala, bylo zcela odlišné od císařského dvora, který se měl stát jejím novým domovem
Alžběta, dcera vévody Maxmiliána Josefa z vedlejší, nesuverénní větve bavorského panovnického rodu Wittlesbachů, se narodila na Štědrý den roku 1837. Na svět přišla s jedním zoubkem, což bylo považováno za šťastné znamení.
Dětství u Starnberského jezera
Její svobodomyslný otec si užíval života jako dobře zajištěný aristokrat, studoval na univerzitě, byl filozofem, spisovatelem, cestovatelem, hudebníkem i básníkem, ale nikdy nevykonával žádnou důležitou funkci. Dcera po něm zdědila lásku k cestování, přírodě a zvířatům. Alžbětina matka Ludovika byla dcerou bavorského krále Maxmiliána I. a sestrou Žofie, matky rakouského císaře Františka Josefa I., ale v rodině měl hlavní slovo její zábavymilovný choť.
Alžběta vyrůstala stranou bavorského dvora a na rozdíl od většiny tehdejších princezen z ní vyrostla nekonvenční, svobodomyslná a citlivá dívka, která mluvila bavorským dialektem, byla skvělou plavkyní, jezdkyní a nadšenou horskou turistkou a rybářkou. Rakouská historička Brigitte Hamannová uvedla: „Nenucené ovzduší, pošetilé otcovy choutky od jízdy na cirkusových koních přes hru na citeru až k básnění přece jen vytvořily pro Alžbětu z tohoto dětství ztracený ráj.“
Vídeňský dvůr
Všechno se změnilo v okamžiku, kdy se František Josef jedinkrát v životě postavil tradicím, a to když si místo Heleny vybral za manželku Alžbětu. Nic nedbal matčiných protestů a z šestnáctileté krásky, která byla se svými 172 centimetry vyšší než on, učinil rakouskou císařovnu.
TIP: Mýty versus realita: Méně známá fakta o císařovně Sissi
Alžběta přišla na vídeňský dvůr, jenž dával „vyzývavě a okázale najevo přednost urozenosti před talentem“ a který byl zvyklý na císařovny z královských rodin. Alžběta byla dcerou „pouhého“ vévody, což ji v přísné hierarchii řadilo za děti z velkovévodských, královských a císařských rodů. Alžběta byla zaskočena, protože se náhle musela začít učit nové jazyky, poznávat jinou zemi, neustále se kontrolovat, přetvařovat a samozřejmě podřizovat strohé disciplíně dvorského ceremonielu. Toto obrovské psychické vypětí, stejně jako tři porody nedlouho za sebou, měly za následek narůstající melancholii, churavění, klaustrofobii a poruchu příjmu potravy.
