Sporná paternita Ludvíka XIII.: Kdo byl otcem „krále Slunce“?
Milovníci pikantních spikleneckých teorií jsou přesvědčeni, že „krále Slunce“ nezplodil Ludvík XIII., ale vnuk sicilského rybáře Giulio Mazzarino, posléze známý jako kardinál Mazarin. Osvětlila tuto teorii genetická analýza ostatků francouzských králů?
Pochybovači o otcovství krále Ludvíka XIII. tvrdili, že když jeho manželství s Annou Rakouskou zůstalo po 22 let bezdětné, musel ho někdo zastoupit. Je nutno připomenout, že se manželé zpočátku usilovně snažili o zachování dynastie a mladičká královna několikrát potratila. To dokazuje, že dítě počít mohli. Postupem času se však odcizili, bezohledný a zklamaný panovník označil manželčino břicho za učiněný hřbitov a přestal ji v ložnici navštěvovat. Souviselo to i s tím, že manželé byli povahově naprosto odlišní. Ona milovala divadlo a tanec, on byl nejraději na lovu, krásných žen se stranil a z duše nenáviděl vše španělské.
Zlí jazykové
V roce 1637 se královi nejbližší dvořané, vyděšení představou, že by trůn zdědil Ludvíkův intrikánský bratr Gaston, uchýlili ke lsti a s odvoláním na přestavbu Louvru přiměli panovníka sdílet lože s královnou v jejím paláci. O devět měsíců později jim svatý Fiacrius seslal zdravého následníka. Jenže pomlouvační dvořané při určení původce královnina obtěžkání sázeli spíše na papežského diplomata Giulia Mazzarina, z kterého všemocný kardinál Richelieu učinil svého sekretáře, později i kardinála a „Francouze“ Julese Mazarina. Byl tento „mladý muž s přitažlivým obličejem, způsobný, šikovný, živý, příjemný, zdvořilý, pohotový, s příjemným vystupováním, radostnou povahou, šikovný v přetvářce a zamlčování“ otcem pozdějšího krále?
Teze o Mazarinově otcovství se opírá o jediný pramen, který však není k dispozici v originále, pouze v pozdějším přepisu. Jedná se o dopis, který Mazarin údajně napsal v září 1637 v Paříži. Ludvík XIV. se narodil v neděli 5. září 1638. K početí tedy muselo dojít na přelomu listopadu a prosince 1637. Nemáme ale jediný důkaz o tom, že by se Mazarin v té době nacházel v Paříži, natož v královnině ložnici. Na druhou stranu nelze popřít, že po smrti Ludvíka XIII. Anna Rakouská spojila svůj osud s kardinálem Mazarinem, z něhož jako regentka učinila prvního ministra a hlavního mentora Ludvíka XIV. Mnozí dvořané byli přesvědčeni o tom, že mezi nimi vzplanula láska a stali se milenci, nebo dokonce tajnými manželi.
Zastánci počestnosti Anny Rakouské takovou možnost vylučují. Argumentují, že k tomu nemohla mít příležitost, neboť její život probíhal na očích veřejnosti, komorné spaly vedle její postele a dvorní dámy se vždy nacházely minimálně na doslech. Navíc jako pravá příslušnice rodu Habsburků byla Anna zbožná křesťanka, která se bála pekla a nemohla by spáchat „smrtelný hřích“ smilstva.
Svědectví krve
V dnešní době se historici mohou kromě písemných pramenů opřít i o genetickou analýzu kosterních pozůstatků nebo jiných biologických vzorků historických osobností a o typizaci DNA žijících příbuzných. Například v Rusku se takto podařilo prokázat, že ostatky nalezené poblíž Jekatěrinburgu na 99,9 % náležejí poslednímu carovi a jeho rodině.
TIP: Hříchy Krále Slunce: S milenkami zplodil víc dětí než se zákonitými manželkami!
Ve Francii nedávno podrobili analýze vzorek krve Ludvíka XVI. z kapesníčku smočeného v krvi pod gilotinou v den jeho popravy a vzorek z hlavy Jindřicha IV., která byla zachráněna před revolucionáři plundrujícími královskou hrobku. Srovnali je se vzorky DNA tří žijících mužů z rodu Bourbonů a došli k závěru, že analyzované vzorky nepocházejí od francouzských králů. Současně bylo potvrzeno, že otcem Ludvíka XIV. a jeho mladšího bratra Filipa byl stejný muž. Co tedy z analýzy DNA vyplynulo? Buď krev a hlava nepatřily zmíněným králům, což je velmi pravděpodobné, nebo oba panovníci nebyli Bourbony. O otcovství Ludvíka XIV. to neříká nic, nebo maximálně to, že měl stejného otce jako jeho mladší bratr.
