Spojené arabské emiráty: Bohatství z ropných rezerv
Spojené arabské emiráty představují díky svým obrovským ropným zásobám jeden z nejbohatších států světa. S lidmi, kteří sem přijíždějí za prací, bývá ovšem nakládáno všelijak. Ilegální je například zakládání odborů
Vlajka Spojených arabských emirátů se skládá z panarabských barev. Kromě této společné má každý z emirátů (s výjimkou Fudžajry) také vlastní vlajku
Spojené arabské emiráty (SAE) se skládají ze sedmi emirátů, ekvivalentů knížectví, z nichž každý ovládá dědičný emír. Sedm autonomních emirátů představují Abú Dhabí a Dubaj (dvě jednoznačná ekonomická a kulturní centra) a dále Adžmán, Fudžajra, Rás al-Chajma, Umm al-Kuvajn a Šardžá. Jeden z emírů se volbou Federální národní rady stává prezidentem celé federace. Ve skutečnosti se však i tato pozice dědí – emír Abú Dhabí bývá vždy prezidentem a emír Dubaje premiérem.
Poklad pod zemí
Zcela zásadní jsou pro ekonomiku SAE ropné zásoby, k jejichž objevení došlo v 50. letech 20. století, a v dalším desetiletí se v Abú Dhabí a později v Dubaji otevřely první ropné vrty. Především v těchto dvou státech započala masivní výstavba škol, obytných domů, nemocnic a dopravní infrastruktury. Dnes plných 85 % státní ekonomiky staví na vývozu ropy a zemního plynu.
Federace se pokouší zmírnit závislost státu na rezervách fosilních paliv a rozvíjí zejména finanční sektor, stavebnictví a turistické odvětví. Stát silně poznamenala hospodářská krize, ale například cestovní ruch a obchod zůstávají nadále plně životaschopné. Klíč k bohatství země však stále představují ropné zásoby – mimochodem sedmé největší na světě.
Tvrdá země zaslíbená
Prosperita státu přitahuje obrovské množství zahraničních pracovníků. Příliv lidí z cizích zemí je tak masivní, že potomci původních obyvatel tvoří ani ne pětinu současných obyvatel SAE. Většina populace pochází odjinud – především z Indie, Pákistánu a Bangladéše, ale také ze západních zemí a v poslední době stále více z Evropy.
Podle zdejšího práva se přistěhovalci mohou stát občany SAE, pokud v zemi bezúhonně žijí dvacet let a dokážou plynně mluvit arabsky. Pro většinu obyčejných dělníků je však velmi těžké toho dosáhnout. Mnohým jsou po příjezdu protiprávně zadrženy pasy a stávají se novodobými nevolníky. Často pracují v nesnesitelném vedru, jež v letních měsících překračuje ve městech 50 °C. Zakládání odborů je přitom ilegální a ministerstvo práce má možnost donutit stávkující dělníky k návratu do práce. Stávkující se pak vystavují nebezpečí zrušení pracovního povolení a deportace.
Trochu jiné právo
Nejen s právy dělníků se ovšem v SAE zachází trochu jinak. Třeba svědectví ženy má před soudem v porovnání se slovem muže poloviční platnost a na příklady domácího násilí nebo znásilnění se pohlíží mírně řečeno shovívavě.
Během postního měsíce ramadánu je mezi úsvitem a západem slunce zakázána veřejná konzumace jídla a pití (i vody) s výjimkou těhotných a kojících žen a dětí. Zákazy se přitom vztahují i na nemuslimy a jejich nerespektování může skončit uvězněním.
Víte, že?
Peníze teroristů
Po teroristickém útoku v září 2001 byly SAE detekovány jako finanční centrum teroristů. Vláda okamžitě navázala spolupráci s USA při snaze identifikovat a zmrazit podezřelé účty.
Stručné dějiny
Před rozšířením muslimské víry, která se na území dnešních Spojených arabských emirátů dostala kolem roku 630, sídlili už dávno na pobřeží zdatní mořeplavci. Svých schopností mohli v průběhu dalších století dobře využít, protože z oblasti se stal důležitý dopravní a obchodní uzel mezi Evropou a Dálným východem.
Na přelomu 9. a 10. století ovládala pobřeží mocná sekta Karmatů, jimž se dokonce podařilo dobýt Mekku. Už na konci 10. století však sekta ztratila svou moc a o šest desítek let později zanikla úplně. Na začátku 16. století získali nadvládu nad pobřežím Portugalci, kteří poté v oblasti dominovali po dalších 150 let. V 17. a 18. století tvořilo pobřeží součást Osmanské říše. V té době si region vysloužil pojmenování „Pirátské pobřeží“, protože vládci emirátů značně ohrožovali obchod s Indií. Na začátku 19. století došla Britům trpělivost a roku 1819 podnikli rozsáhlou útočnou kampaň zaměřenou na pobřežní sídla. V roce 1853 podepsali šejkové smlouvu s Britským královstvím, v níž se zavázali k „věčnému příměří“. Britové poskytovali devíti smluvním státům ochranu, ale formálně jim zachovali samostatnost.
Na konci 19. a začátku 20. století byl pro region ekonomicky zásadní lov perel, který ztratil na významu po nástupu pěstování umělých perel v 30. letech a zcela zanikl po druhé světové válce. Obtížné ekonomické období pak skončilo s objevem ropy v 60. letech. Britové ohlásili úmysl vzdát se správy území na konci roku 1971. V srpnu téhož roku se osamostatnil Bahrajn a o měsíc později také Katar. Sedm zbývajících emirátů vytvořilo v prosinci 1971 federaci nazvanou Spojené arabské emiráty (SAE). Zatímco v mnoha arabských státech proběhly po roce 2011 prodemokratické demonstrace, v SAE se z tohoto hlediska situace prakticky nemění.
Lidé
Obyvatelstvo
Počet obyv.: asi 5,5 milionu, prakticky stejně jako Slovensko
Prům. počet dětí: 2,37 na jednu ženu
Věková struktura: 20,6 % dětí do 15 let, jen 1 % obyv. starších 65 let, pol. obyv. mladších 30,3 roku
Městské obyvatelstvo: 84,4 %
Etnické složení: Emirátci 19 %, ostatní Arabové a Íránci 23 %, Jihoasiaté 50 %, ostatní nepůvodní obyvatelé 8 %
Náboženství: muslimové 96 % (z toho asi jen sedmina šíité, hlavní část sunnité), ostatní 4 % (křesťané, hinduisté a další)
Jazyky: úředním jazykem je arabština, rozšířená je i angličtina
Obyv. pod hranicí chudoby: 19,5 %
Gramotnost: 90 %.
Politika
Typ vlády: federace
Samostatnost: od 2. 12. 1971 (dříve pod ochranou Velké Británie)
Hlava státu: prezident šejch Khalifa bin Zayed Al Nahyan, vládce emirátu Abú Dhabí (od listopadu 2004)
Šéf vlády: premiér a viceprezident Muhammad Bin Rašíd Al-Maktum (od 5. 1. 2006)
Volby: prezident a viceprezident jsou voleni Federální národní radou na pětileté období (opakovaná kandidatura je možná), premiéra a zastupujícího premiéra určuje prezident
Ekonomika
HDP na hlavu: 49 800 USD (odhad z r. 2012; ČR – 27 600 USD), tedy více než Švýcarsko nebo Kanada
Měna: emirátský dirham (AED), 1 USD = asi 3,7 dirhamu, 1 dirham = asi 5,2 koruny
Geografie
Rozloha: 83 600 km², tedy jen o málo více než ČR
Hranice: 867 km (se Saúdskou Arábií a s Ománem)
Délka pobřeží: 1 318 km
Charakter území: neplodné pobřežní nížiny přecházející do zvlněných písečných dun nedozírné pouště, pohoří na východě u hranic s Ománem
Podnebí: pouštní, v horách je chladněji
Min. noční / max. denní teploty (°C) v Abú Dhabí: leden–březen 19–24/25–30, duben–červen 24–31/30–38, červenec–září 31–27/37–34, říjen–prosinec 27–20/34–26
Prům. měsíční srážky (mm) v Abú Dhabí: leden–březen 30–10, duben–červen 10–0, červenec–září 0, říjen–prosinec 0–20
Nejnižší a nejvyšší bod: Perský záliv (0 m) / Jabal Yibir (1 527 m)