Smrt prchlivého vládce: Byl na Břetislava II. spáchán atentát?

Poblíž hradu Křivoklát v širokém údolí řeky Berounky leží městečko Zbečno. Právě nedaleko něj došlo 20. prosince roku 1100 k události, která předznamenala další desítky let soupeření jednotlivých větví Přemyslovců o vládu nad českým knížectvím. Knížete Břetislava II., jenž se vracel z lovu na svou tvrz, tu totiž pobodal troufalý vrah! Motivy pachatelova činu dodnes zůstávají neznámé. S jistotou lze tvrdit pouze to, že Břetislav II. si během své vlády nadělal mnoho nepřátel. Který z nich ho nechal odstranit?

Prchlivý princ

Budoucí český kníže Břetislav II. přichází na svět někdy kolem roku 1057 jako nejstarší syn prvního českého krále Vratislava II. a jeho manželky Adléty Uherské. V roce 1087 mu otec svěří obranu hranice proti Sasům. Mladý muž se prý tehdy dopustil nesmírné lehkovážnosti: Nepřátelé ho překvapili při koupání v řece. Během útoku zahyne většina členů jeho družiny. Břetislav sám však vyvázne jenom s lehkým zraněním.

Tato nerozvážnost však příliš neposílila důvěru v jeho státnické schopnosti. Samotný knížecí syn porážku těžce nese. Když mu jeden z dvořanů pohanu připomene, uražený princ ho údajně nechá zavraždit. Je-li příhoda pravdivá, jedná se jen o jeden z mnoha možných motivů Břetislavova zavraždění. Nejdřív však usedne na knížecí stolec. A to přes to, že královská koruna, kterou nosí princův otec, není dědičná. V nástupnické linii má před Břetislavem přednost strýc Konrád. Jak to?

V českém knížectví v té době totiž platil seniorátní nástupnický řád. To znamená, že knížecí titul vždy zdědil nejstarší mužský potomek rodu – a tedy Vratislavův bratr Konrád. Ten však zemřel po pouhých osmi měsících vlády ve věku zhruba sedmapadesáti let. Roku 1092 se tedy nejstarší Vratislavův syn konečně ujal vlády. Hodlal tuto příležitost patřičně využít!

S ničím se nepáře

Břetislav II. má velkolepé plány. Válčí s Poláky a v bojích se mu podaří získat Kladsko, území, které leží v dnešním Dolnoslezském vojvodství v Polsku. Své zájmy prosazuje rovněž na poli církevním. Roku 1097 vyžene ze Sázavského kláštera poslední mnichy slovanské liturgie. Rozhodne se také, že v českém knížectví vymýtí všechny dosud přežívající zbytky pohanství. Zakáže věštění a uctívání posvátných stromů, vypoví ze země kouzelníky a čaroděje a vydá také zákaz pohřbů v přírodě. Každý pohřební obřad má nyní probíhat na hřbitově za přítomnosti kněze. Dokážeme si představit, že poddaní nad těmito nařízeními zrovna nejásají...

Žádný důvod milovat novopečeného knížete nemají ani Židé. Ti se roku 1096 stanou obětí fanatiků, kteří se přidali k takzvané lidové křížové výpravě. Samozvaní Kristovi bojovníci vtrhnou do Prahy, vyznavače judaismu násilím křtí, a když se někdo vzpouzí? Toho pobijí! Břetislav proti jejich řádění nezasáhne. Na jeho obranu je ovšem třeba uvést, že v té době nebyl přímo v Čechách. Se stoupenci různých náboženských proudů si ovšem Břetislav nemusí dělat ani zdaleka takové starosti jako s vlastní rodinou. Opět jde o problém nástupnictví.

Pro bratra cokoli

Český kníže se v roce 1094 ožení s dcerou bavorského velmože Lukartou z Bogenu, která mu následujícího roku porodí syna Břetislava. Ten si však může jen těžko dělat naděje, že by mohl usednout na knížecí stolec. Podle stařešinského zákona by se měl po smrti Břetislava II. stát vládcem jeho bratranec Oldřich z brněnské větve rodu Přemyslovců. S tím se ovšem kníže Břetislav nehodlá smířit – pokusí se nástupnický řád změnit ve prospěch svého syna? Kupodivu nikoli! Břetislav II. si z nejasných důvodů přeje, aby po něm na knížecí stolec nastoupil jeho nevlastní mladší bratr Bořivoj. Nechá proto bratrance Oldřicha uvěznit. Aby bratrův nárok pojistil, požádá císaře Svaté říše římské Jindřicha IV. o udělení českých zemí v léno v Bořivojův prospěch. Tímto neuváženým krokem Břetislav II. zařídil, že budoucí panovníci naší země byli těžce závislí na cizích vládcích.

Historikové si stále lámou hlavu nad tím, co Břetislava II. k prosazování nároků jeho mladšího bratra vedlo. Bál se snad svého brzkého skonu, a proto chtěl odevzdat země do rukou panovníka, který bude pokračovat v jeho díle? Čím si Bořivoj vysloužil tak velikou důvěru? O motivech jednání českého knížete dnes můžeme jenom spekulovat. Břetislavovo rozhodnutí ovšem zcela určitě vzbudilo nevoli mezi českou šlechtou. Stalo se snad důvodem k atentátu na knížete?

Poslední lov

Na osudový lov se Břetislav II. ze své tvrze ve Zbečně vydá 20. prosince roku 1100. „Cítím, že se nade mnou vznáší hrozba smrti. Kdosi mi usiluje o život,“ svěří se prý svým družiníkům. Ti se snaží jeho obavy rozptýlit, avšak ještě ten den se ukáže, že se nemýlil.

Při návratu proti němu vyskočí muž z jeho vlastní družiny. Než se kdokoli stačí vzpamatovat, atentátník Břetislava II. několikrát bodne do břicha. Takto popisuje událost český historik František Palacký: „Jistý Lorek, uhlídav svou duši, vyskočil ze zálohy a vraziv mu oštěp do břicha probodnul ho naskrze.“ Těžko říci, proč Palacký za vražednou zbraň označil oštěp, když Břetislavův současník Kosmas ve své kronice píše o loveckém tesáku. Ať už však vrah pobodal knížete čímkoli, výsledek zůstává stejný: Těžce zraněný kníže po dvou dnech vydechne naposledy. A atentátník?

Podle Kosmy se jednalo o věrného Břetislavova družiníka Lorka, který předtím od svého pána obdržel značný majetek. Proč by ho tedy vraždil? Motivy svého hrůzného činu nemohl sám objasnit, protože zahynul na útěku. Když ho muži z Břetislavova doprovodu pronásledovali, jeho kůň klopýtnul a Lorek se zřítil do jámy, kde se nešťastnou náhodou nabodl na vlastní meč. Jeho pronásledovatelé mu poté usekli hlavu, kterou hodili do řeky, a tělo ponechali na pospas dravé zvěři. Kronikáři, kteří o činu podali zprávu, nepochybovali o tom, že Lorek nejednal z vlastního popudu. Kdosi si ho najal. Možná tentýž člověk, který se postaral o jeho „nehodu“. Na čí rozkaz vrah jednal?

Mnoho podezřelých

Již Kosmas se zmiňuje o skutečnosti, že lidé podezírají z objednání vraždy Vršovce, se kterými se Břetislav také dostal do sporu. Jejich předáky Božeje a Mutina pro jejich údajnou zradu vypověděl ze země a oni se uchýlili na dvůr polského knížete Vladislava. I jemu by se smrt českého knížete, s nímž válčil, velmi hodila. Upekl snad plán na Břetislavovo zavraždění s vypovězenými Vršovci? 

TIP: Příliš drahá čelenka: Jak to skutečně bylo s korunou pro knížete Vladislava II.?

Břetislavův skon by však přišel vhod i členům jeho vlastního rodu. Brněnští Přemyslovci zuřili, že nechal uvěznit bratrance Oldřicha a upřel mu právo na nástupnictví. Třeba se k vraždě uchýlili právě oni. Nebo snad za vším stál Břetislavův milovaný bratr Bořivoj? Počkal si, až pro něj starší sourozenec vyjedná podporu u císaře Svaté říše římské, a když ho už k ničemu nepotřeboval, rozhodl se svůj nástup na knížecí stolec uspíšit? Těžko říct. O život českému knížeti zřejmě ukládal kdekdo! Objednatel Břetislavovy vraždy zůstává skryt ve stínu. Podobně jako v případě posledního vládnoucího Přemyslovce Václava III.