Ve druhém desetiletí 19. století se karty na vojenském poli obrátily. Přestože utrpěl Napoleon roku 1813 porážku v bitvě u Lipska, bylo třeba s obávaným uzurpátorem skoncovat docela. Na konci března 1814 se tak vojska VI. protinapoleonské koalice objevila u Paříže, aby císařův pád 31. března dokonala.
Město měli pod palcem tři muži – Napoleonův bratr Josef a maršálové Mortier a Marmont. Zatímco oba vojevůdci zaujali bojové pozice, první zmíněný jim předal instrukce a zmizel z města. Odpoledne už byl postup koaličních sil neudržitelný a rozkaz mluvil jasně – pokud nebude možné pozice udržet, byli muži oprávněni jednat s ruským carem. A tak se také stalo. V brzkých ranních hodinách 31. března se strany dohodly. Výsledek? Napoleon nebyl schopen ve válce pokračovat a nezbylo mu nic jiného než abdikovat a zamířit do vyhnanství na Elbu. Nebyl by to ale on, aby se nepokusil ještě jednou zvrátit situaci.
