São Paulo: Tropický ráj ve vražedném stínu
Severozápad Brazílie pokrývají pralesy, většina obyvatel proto žije ve velkých městech na pobřeží Atlantiku. Domovem pětiny Brazilců je stát Sao Paulo. Tamní stejnojmenná metropole přitom představuje největší město země, ale i celého kontinentu
Třináct černých a bílých pruhů odkazuje na počet dní, které portugalští dobyvatelé strávili na počátku 18. století bojem za vznik nového státu. Čtyři hvězdy v červeném obdélníku symbolizují souhvězdí Jižního kříže.
Od založení Sao Paula, které získalo jméno na počest apoštola Pavla z Tarsu, uplynulo letos 464 let. Současná dvacetimilionová aglomerace nebyla přitom až do 17. století větší než běžná vesnice. Dnes je však při pohledu na hustý les mrakodrapů okamžitě jasné, proč se jí přezdívá „brazilský New York“.
Tavicí kotlík národů
Spojitost s městem, jež nikdy nespí, můžeme ovšem hledat i jinde: Také Sao Paulo je totiž nesmírně rozmanité, co se týká etnického složení. Nejpočetnější skupinu obyvatel představují potomci italských imigrantů, mezi důležité menšiny patří rovněž Arabové či Japonci. Historii významně poznamenanou obchodem s otroky připomíná i nezanedbatelný podíl černošské populace.
Tento tavicí kotlík ras a národností nicméně trpí rozsáhlou kriminalitou. V indexu bezpečnosti, který časopis The Economist každoročně sestavuje pro šedesát světových velkoměst, skončilo Sao Paulo loni až na 49. místě.
Smrt na denním pořádku
Přestože jde o ekonomicky nejsilnější region Brazílie, panují i v Sao Paulu – stejně jako v celé Jižní Americe – extrémní rozdíly v rozvrstvení majetku. Proti bohatství na jedné straně tak stojí do očí bijící bída na straně druhé. Nejvíc je kontrast patrný v tzv. favelas, jihoamerických slumech, jež se bez ohledu na humanitární aktivity neustále rozrůstají. Jen v Sao Paulu žije v chudinských čtvrtích údajně až 20 % obyvatel.
V takových podmínkách je pochopitelně velmi obtížné udržet pořádek. V roce 2016 došlo v Brazílii průměrně ke 169 vraždám denně, což statisticky znamenalo 30 násilných smrtí na 100 tisíc obyvatel (v ČR je to 15× méně). Přesto se paradoxně jedná o výrazný pokrok. Za poslední dvě dekády totiž míra kriminality rapidně poklesla: Ještě v roce 1995 řešili brazilští policisté 112 vražd na 100 tisíc obyvatel, tedy bezmála čtyřnásobek.
Nejvýraznější zásluhu na zlepšení situace si připsal právě stát Sao Paulo, neboť jeho vláda v posledních letech značně rozšířila řady strážců zákona. Místní policejní sbor dnes čítá 138 tisíc členů, a je tudíž největší v celé Brazílii.
Sbírka hadích jedů
Jeden netradiční primát drží saopaulský ústav Instituto Butantan. Tamní biologické centrum, založené už v roce 1901, se zaměřuje mimo jiné na výzkum zvířecích jedů a v jeho útrobách se nachází největší světová sbírka jedovatých plazů, hmyzu, štírů a pavouků. Extrahované jedy slouží jako základ pro vývoj vakcín proti řadě onemocnění, včetně tuberkulózy, vztekliny či záškrtu. V roce 2010 však ústav postihla obrovská ztráta: Při požáru budovy přišli vědci o desítky tisíc hadích druhů, o 450 tisíc pavouků a štírů – ale také o devadesát let práce.
Stručné dějiny
Jihoamerický kontinent lidé obývali už 12 tisíc let před přelomem letopočtu, stěžejní období tamních dějin však nastalo po roce 1500, kdy v místě zakotvili Portugalci. Expedice pod vedením Martima de Sousy vybudovala vůbec první portugalskou osadu v Americe, dnes zhruba 300tisícové Sao Vincente, pojmenované na počest patrona Lisabonu. Od počátku šlo o strategický přístav a centrum obchodu s otroky i zemědělskými komoditami, zejména cukrem.
Výpravy do vnitrozemí
Sao Vicente se stalo výchozím bodem pro řadu objevitelských výprav do vnitrozemí. Dnes se však na zásluhy prvních osadníků o důkladný průzkum pevniny hledí rozporuplně. Nelze totiž zároveň pominout jejich brutální zacházení s domorodci.
V polovině 16. století připluli ke břehům dnešní Brazílie jezuitští misionáři: Založili Sao Paulo a ze strachu před indiány jej obehnali silnými zdmi. Kolem roku 1600 už žilo na území současného státu Sao Paulo zhruba dva tisíce obyvatel, Evropané si brali místní ženy a původní populaci postupně téměř zcela vytlačili na sever. Mimo jiné tak vymizel i jazyk tupi, po němž zbyly jen některé místní názvy.
Kávová velmoc
Brazílie získala nezávislost v roce 1822. Portugalský král Pedro II., který jihoamerickou kolonii zdědil po svém otci, se ji totiž rozhodl zcela odstřihnout od vlivu Evropy. V roce 1889 pak padla monarchie a došlo k rozdělení na jednotlivé federativní státy. Zároveň se jednalo o dobu rychlého průmyslového i společenského rozvoje. Klíčové vývozní zboží představovaly kávové boby: Na počátku 20. století tvořily polovinu zahraničního obchodu. Později se dostala ke slovu ropa. Dvacáté století se však neslo i ve znamení neklidu na politické scéně. Moci se chopil diktátor Getúlio Vargas a prosazoval populistickou politiku znárodňování. V roce 1932 tak vypukla občanská válka a prezidenta nakonec smetl vojenský puč.
Lidé
Obyvatelstvo
Počet obyv.: 45 milionů; očekávaná doba dožití: 77,8 roku; prům. počet dětí: 1,86 na ženu; věková struktura: 22 % obyv. do 15 let, 8 % obyv. starších 65 let; městské obyv.: aglomerace Sao Paula má 21 milionů obyv.; náboženství: 89 % křesťanství, 8 % ateismus, 3 % ostatní; jazyky: oficiálním jazykem je portugalština; obyv. pod hranicí chudoby: 24 %; gramotnost: 95 %.
Politika
Státní zřízení: brazilský spolkový stát; guvernér: Geraldo Alckmin; volby: volby do národního kongresu se konají každé čtyři roky.
Ekonomika
HDP na hlavu: 20 236 USD (odhad z r. 2016; ČR – 33 200 USD); měna: brazilský real, s kurzem 1 : 6,50 Kč.
Geografie
Rozloha: 248 222 km², zhruba jako Velká Británie; délka pobřeží: 600 km; charakter území: podél pobřeží nížiny, vnitrozemí hornatější; podnebí: sedm pásů, především tropické s obdobími sucha a dešťů; min. noční / max. denní teploty (°C): leden–březen 19–20/23–25, duben–červen 14–18/24, červenec–září 14–15/24 až 26, říjen–prosinec 16–19/26–28; nejnižší a nejvyšší bod: Atlantik (0 m) / Pedra di Mina (2 798 m).