Rozhledna Štěpánka: Prokletá věž se zlověstným křížem

Poblíž obce Kořenov, ležící při cestě z Tanvaldu do Harrachova, se na samém okraji Jizerských hor tyčí architektonický skvost: rozhledna Štěpánka. Kdo by hádal, že nedaleko najdeme místo, které dodnes budí vášně?

Stavba v novogotickém stylu se začala budovat na počest arcivévody Štěpána Františka Viktora Habsbursko-Lotrinského, který kraj hned několikrát navštívil. Po tomto českém a později uherském místodržícím dostala jméno Štěpánka.

Věž jako by ale přitahovala smůlu. Dlouho zůstávala rozestavěna a chátrala. V květnu roku 1888 našel v jejím torzu smrt neopatrný mladík. Nakonec se o osud ruiny začal intenzivně zajímat Německý horský spolek pro Ještědské a Jizerské hory a dostavěl ji po svém. Finální podoba vyhlídky se tak značně lišila od původních plánů, o čemž jasně svědčí rozdílný charakter čtyřmetrové základny a nové horní části.

K slavnostnímu otevření došlo až roku 1892, tedy plných 45 let poté, co kníže Kamil Josef Idesbald Filip Rohan započal s výstavbou! Od té doby zažila Štěpánka i její okolí mnoho bouřlivých časů a proměn. Vyhlídku zpustošil nejen kulový blesk, ale obsadila ji také armáda. Československý vzdor vůči nacismu připomíná na padesát bunkrů na přilehlých svazích.

Na čí počest?

Pod patou rozhledny se překvapivě nachází urovnaný terén shromaždiště. Během druhé světové války se na tomto místě scházeli nacisté, aby uctívali své padlé hrdiny. Na jejich památku zde také vztyčili masivní žulový pomník ve tvaru vyznamenání známého jako železný kříž. Ten odkazuje na dávnou tradici – inspiroval se symbolem, který používali němečtí rytíři už ve středověku. 

Podle některých pramenů ke kříži putovali již ordneři v čase mezi světovými válkami. Tyto teorie se však zřejmě nezakládají na pravdě. Žulový kříž byl na place pod Štěpánkou vztyčen zřejmě až v květnu 1944. Nesl ve svém středu hákový kříž, který na něm dnes už nenajdeme. Místo sloužilo k uctění památky padlých německých vojáků pocházejících z okolních městeček a vesnic. 

Areálu vévodil právě kříž, ale neodmyslitelnou součást pietního místa tvořily také menší kameny připomínající menhiry. Na každém z nich bychom tehdy nalezli cedulku se jménem jedné z místních obcí, jejíž synové za Říši krváceli. Pozůstalí k těmto kamenům přinášeli květiny. Někdy sem dokonce umisťovali atrapy přileb se jmény zabitých vojáků a prsť z bojišť druhé světové války. Uprostřed prostranství nechyběla květinová výzdoba, jakou bychom asi u symbolického hřbitova čekali. 

Znovu sestaven

Co všechno místo zažilo? Že by i noční nacistická shromáždění plná planoucích loučí, jak tvrdí někteří pamětníci? Po druhé světové válce se v kraji opět usídlili Češi. Nejprve z žulového pomníku odstranili hákový kříž a následně celý symbol připomínající nacistickou hrůzovládu svalili. Jednalo se o hromadnou a organizovanou akci. Zaznělo kázání, modlitby, zpívala se hymna. Při pádu do údolí se pomník rozlámal na více kusů. Na místě zůstalo pouze torzo v podobě kamenného podstavce.

Ne však navždy. Proč? Vidí to současná generace jinak? Opravdu už kříž nevnímáme jako nacistický symbol, ale jen coby součást historie zdejšího kraje? Zdá se, že ano. Jednotlivé části se podařilo na strmé stráni pod rozhlednou nalézt a kříž znovu sestavit. V roce 2011 se pomník pod Štěpánkou znovu objevil a má vyjadřovat naši úctu obětem válek. Názory na něj se přesto dramaticky různí. Co symbolizuje? Hold všem obětem konfliktů? Nebo je jeho znovuvztyčení dokladem toho, jak snadno lidé zapomínají na prožité hrůzy nacismu?

TIP: Mystika třetí říše: Himmlerova Ahnenerbe hledala kořeny „čisté rasy“

Jedno pozitivum nepopře nikdo. Přítomnost kontroverzního nacistického památníku nutí turisty zaujmout vlastní postoj k naší historii a přemýšlet o odplatě a odpuštění. Hlas kritiků znovuvztyčení kříže pak mírní především informační tabule umístěné poblíž, které pohnutou historii místa objektivně popisují. To zavírá ústa všem, kteří by snad v žulovém monumentu chtěli spatřovat oslavu nacismu. Navíc původní význam byl především pietní. A slzy, které zde matky vojáků prolévaly, nebyly kvůli zvrácené nacistické ideo­logii méně bolestné a opravdové. 

Železný kříž

Coby vyznamenání se Železný kříž objevil již za válek proti Napoleonovi, kdy tento symbol propůjčoval vojákům pruský král Fridrich Vilém III. Nacisté později udělovali takzvaný Rytířský kříž Železného kříže. Rozlišovalo se několik stupňů tohoto vyznamenání a podle významu se touto poctou také více či méně šetřilo. Kříž s dubovou ratolestí ve zlatě, s meči a brilianty měl dokonce takovou váhu, že ho z rukou nacistických špiček obdržel jen jeden jediný voják! Po pádu Hitlerova režimu vyznamenání zaniklo, ale i Bundeswehr začal brzy udělovat vyznamenání se stylizovaným křížem.