Revoluce na dvou kolech: Slovinský ráj cykloturistiky

Jako první vás zaplaví pocit naprostého chaosu. Po hlavním lublaňském náměstí Prešeren se v teplých letních dnech valí davy. Na první pohled se zdá, že nikdo nedává pozor. Turisté se otáčejí jako korouhvičky, fotí a bloumají, zatímco místní zcela cíleně spěchají, aniž by vrhli jediný pohled doleva či doprava. A mezi nimi se rychlostí, která by každému českému policistovi nahnala rudou barvu do obličeje, proplétají cyklisté. Připomíná to riskantní a nekoordinovaný difuzní pohyb částic. Přesto se nikdo s nikým nesrazí.

TIP: Mlha nad Bledským jezerem: Krása slovinských Alp

„Ten systém funguje úžasně, protože ho nikdo neřídí,“ vysvětluje Miro Gračanin, který po Lublani provádí turisty. „Je modelovaný podle teorie chaosu. Nikdo nemá přednost, nemáme tu žádné značky, žádné vyhrazené pruhy. Cyklisté jezdí, kudy chtějí, a lidé chodí, kudy chtějí. Nemůžete jezdit slepě a předpokládat, že vás ochrání nějaké pravidlo. Všichni si neustále dávají pozor, i když to tak nevypadá.“

Lublaň uzavřela deset hektarů svého historického centra pro osobní dopravu v roce 2007. Tam, kde dřív stávaly řady parkujících aut, se nyní nacházejí kavárenské stolky. Radnice vysadila nové aleje a ve zbytku města vytvořila dalších 220 kilometrů tras pro cyklisty, aby podpořila dojíždění do práce. Titul Green Capital of Europe – Hlavní zelené město Evropy – se do metropole letos přesunul z dánské Kodaně a právě důraz na chodce a kola se stal největším trumfem pro získání ocenění.

Bez milosti zavřeno

Do centra se auta dostanou pouze ráno mezi šestou a desátou hodinou, a do té doby musejí všechny restaurace a obchody stihnout závoz zboží. Pak už se ulice bez milosti uzavřou a kdo chce dovnitř, musí nechat vozidlo na odstavném parkovišti. Pokračovat lze pouze pěšky, na kole nebo elektrickými a LPG autobusy veřejné dopravy.

„Především starší lidé si kdysi stěžovali, že mají problém si nakoupit, takže vedení města zavedlo službu zvanou Kavalir. Jedná se o malá elektrická vozítka, která starším či hendikepovaným lidem přistaví úplně zadarmo tam, kde je potřebují. Samozřejmě se můžou povozit i turisté, ale potřební mají přednost,“ vysvětluje Gračanin. Od roku 2007 už prý tato vozítka přepravila na 900 tisíc lidí.

Pokud ovšem dáváte přednost svižnějšímu druhu dopravy, můžete využít síť cyklostanic: Dělí je od sebe maximálně 500 metrů, a pohodlně tak pokryjí celé centrum. Na každé z 36 zastávek označených BicikeLJ si pomocí plastové kartičky, která slouží současně jako elektronická jízdenka pro veřejnou dopravu, odemknete kolo. Po použití ho pak zanecháte na jiné stanici, a pokud vaše jízda netrvala déle než hodinu, máte půjčení zdarma. Samozřejmě nejde o žádné super sportovní modely, ale o bytelné a v podstatě nezničitelné bicykly. Jejich přehazovačky a brzdy však radnice udržuje v perfektním stavu a pro jízdu po rovinaté a „kapesní“ Lublani (asi s 280 tisíci obyvatel) zcela postačují. Město se i díky nim drží mezi nejlépe hodnocenými metropolemi světa, co se týče pozitivního přístupu k cyklistům.

Těžké začátky

Prosadit myšlenku, že by mělo centrum zůstat uzavřeno autům, nebylo jednoduché. Starosta Zoran Janković musel nápad před devíti lety protlačit i přes odpor v politických orgánech města: „Představitelé opozice tvrdili, že se z centra stane ‚mrtvé město‘, odkud spolu s dopravou zmizí i lidé. Jenže došlo k přesnému opaku. Staré město se doslova znovu narodilo a proměnilo se v jakýsi velký obývací pokoj, kde se odehrává spousta kulturních a sportovních akcí. Lidé si na zákaz vjezdu museli zvykat a hlavně zpočátku jsme tu měli hodně zlé krve. Ale postupně to rozhodnutí většina obyvatel docenila. Jen málokdo si dnes umí představit, že by auta jezdila třeba přes turisticky vytížené Trojmostí na náměstí Prešeren – ačkoliv kdysi tam dokonce vedla autobusová linka.“

Sázka na kontroverzní plán vyšla a Janković je i po devíti letech stále starostou. Město navíc doslova zasypala řada ocenění: Kromě zmíněného titulu Green Capital of Europe dostalo cenu za ukázkovou dostupnost městskou dopravou European Mobility Week (Lublaň ji jako jediná získala dvakrát) a sbírku doplňuje loňské ocenění světových cestovních kanceláří Tomorrow Destination Award pro „destinaci budoucnosti“. Odborné komise slyší mimo jiné na slib, že chce slovinská metropole v roce 2050 produkovat nulové emise černého uhlíku, který vzniká nedokonalým spalováním fosilních paliv a má výrazně negativní vliv na lidské zdraví.

Navazování na tradice

Důraz na „zelenou“ dopravu však není v Lublani novinkou – jde spíš o návrat ke starším ideálům, které pozdější rozvoj motorismu odsunul do pozadí. Ve městě totiž vznikly první cyklotrasy už počátkem 70. let minulého století. Tehdy se významný slovinský architekt Edvard Ravnikar zhlédl v severském stylu a odjel studovat urbanistické plánování do Kodaně, která už tehdy patřila mezi cyklistické velmoci. Ravnikar a jeho tým okopírovali nejlepší nápady a především standardy, jako je například šířka cyklistického pásu nebo jeho oddělení od motorizované dopravy. Po návratu pak navrhli a postavili čtyřicet kilometrů tras, jež během jediného roku pomohly zvednout počet cyklistů v dopravě ze dvou procent na deset.

Uvedené číslo se dodnes příliš nezměnilo, ale radnice si od výstavby nových stezek slibuje navýšení počtu cyklistů v dopravě až na třetinu, což by se prý mohlo podařit už do roku 2020. Statistiky říkají, že alespoň jednou za rok sedne na kolo sedm z deseti obyvatel metropole, což představuje jedno z nejvyšších čísel na světě. Podle tzv. Kodaňského indexu, který udává vhodnost města pro cyklojízdu, si Lublaň drží třináctou příčku mezi 122 světovými metropolemi. První místo neotřesitelně okupuje Kodaň.

TIP: Událost dekády: Ve slovinské jeskyni se začali líhnout vzácní draci

Vytvoření přátelštějšího prostředí pro chodce si však vyžádalo víc než jen nakreslení nových pruhů na stávající cesty. Hlavní městskou tepnu – Slovinskou ulici táhnoucí se napříč centrem – nechala radnice v roce 2013 uzavřít a kompletně přestavět. Architekti odstranili zábradlí a sloupky a výšku silnice srovnali s chodníky. Nyní se tudy můžete projet pouze autobusem městské dopravy nebo se na nákupy vydat prostě pěšky. Z někdejší špinavé hlavní třídy, která jako by z oka vypadla pražské Sokolské, se stal vycházkový bulvár s restauracemi a kavárnami, jež praskají ve švech. Nejlepší slovinské podniky nedávno otevřely právě tam. Lublaň zjistila, že méně aut v centru znamená také lepší byznys.