V první polovině 19. století si Brno vysloužilo přízvisko rakouský, či středoevropský Manchester. Charakterizoval ho prudký vzestup textilní výroby, který byl v rámci rakouské monarchie ojedinělý a dal se skutečně srovnat s rozmachem města na britském pobřeží.
Centrum průmyslu
Na konci 60. let byla na svém vrcholu brněnská vlnařská výroba. Z původních manufaktur se rychle budovaly továrny, takže tovární komíny dominovaly městu. Vedle textilu se vyjímalo strojírenství. Logicky pro takové množství textilních továren byla potřeba spousta strojů, takže se vyplatilo vyrábět je přímo na místě. Když se takhle dařilo průmyslu, bylo by hříchem tehdejších měšťanů pominout nejmodernější vynález – železnici. Ta byla v Brně uvedena do provozu už roku 1839. Spojila moravskou metropoli s Vídní a šlo o nejstarší dráhu pro parní lokomotivy v celé monarchii.
Doba přála velkému Brnu
S nástupem císaře Františka Josefa I. se chystaly velké změny. Pro hlavní zemské město Brno to znamenalo především vydání Prozatímního řádu z roku 1850, na jehož základě byly k Brnu připojeny nejbližší obce vedené dosud jako samostatné a zrodilo se na začátku zmiňované nové Brno. To bylo ze správního hlediska rozděleno do čtyř okrsků.
TIP: První banka v monarchii: Půjčovní banka nastartovala brněnský textilní průmysl
Je jasné, že kvůli spojení s okolím bylo nutné zbourat i poslední zbytky městských hradeb, což se stalo roku 1852. Město Brno se rozrostlo z původních 141 na 1 816 hektarů, kde roku 1850 žilo 47 359 obyvatel. O sedm let později v roce 1857 už to bylo 58 809 a roku 1869 dokonce 73 771 obyvatel. Počet měšťanů rostl takřka geometrickou řadou, ovšem zdaleka ne všichni měli ve městě domovské právo. Přírůstek byl totiž pochopitelně způsoben nikoliv přirozenou porodností, ale stěhováním pracovní síly z okolních vsí.
