Putování kolem světa: Proč se vydal Ferdinand d'Este na dlouhou cestu?

Na cestu vyrazil arcivévoda na doporučení lékařů, kteří se obávali jeho slabých plic. Vždyť mořský vzduch umí zázraky. To arcivévodu nadchlo, ovšem císař nesouhlasil. Neměl rád, když se členové jeho rodiny potloukali po cizině. Bylo nemyslitelné, že by někdo přišel za Františkem Josefem s žádostí změnit původní rozhodnutí – tedy vyjma jedné osoby, císařovny Alžběty. Ta jediná se vymykala rodinnému despotismu a také se přimluvila, aby císař rozhodnutí změnil. Podmínkou bylo, že František Ferdinand bude cestovat inkognito, a ten si zvolil jméno hrabě z Hohenbergu. 

Kolem světa za deset měsíců

Cestu na palubě lodi Císařovna Alžběta započal arcivévoda pouhé čtyři dny před oslavou svých 29. narozenin. Následník vskutku obeplul svět a jeho cesta trvala deset měsíců. Viděl nemalou část Afriky, Asie, Austrálie i Ameriky. Mimo jiné Cejlon, Bombaj, Kalkatu, Singapur, Sydney, Borneo a Japonsko. V Jokohamě přesedl na anglický parník, přeplul Pacifik, a v úžasu nad tamní demokracií a státním zřízením procestoval Spojené státy americké. 

Leč jeho zdraví cesta neprospěla, ba naopak. Ani jedna z lékařských kapacit si netroufala jednoznačně vyslovit, co následníkovi je. Cítil se jak na houpačce. Pár měsíců bylo dobře, najednou se na řadu týdnů složil. Bral si dovolené, zkoušel se léčit, ale ledabyle. Trpěl suchým bodavým kašlem, občas takřka nesnesitelnými bolestmi na prsou. Začal hubnout, propadlé tváře nedávno takřka stokilového chlapa teď kdekoho zarážely. Při známé anamnéze (matka přece zemřela v osmadvaceti letech na tuberkulózu) se to lékařům zdálo jasné. Jenže pokusy stanovit jasnou diagnózu dlouho selhávaly. A tak František Ferdinand zase zkoušel lázně. Neměl ovšem stání a nárazová léčba byla k ničemu. Až pak přišla ta zlá zpráva. Nově angažovaný osobní lékař, mladý doktor Victor Eisenmenger, objevil v arcivévodově hlenu nespočet tuberkulózních bacilů. Na pravém plicním hrotu zjistil vážné změny, levý byl napadený. 

Léčba souchotin byla tehdy losováním s padesátiprocentní nadějí. „Budete-li na slovo poslouchat, přežijete!“ František Ferdinand svému mladému doktorovi sice příliš nevěřil, ale poslechl ho. Ten ho osobně provázel po všech plicních sanatoriích a klimatických lázních. Hra o život následníka trůnu začala v červenci roku 1895 a proměnila se v sérii léčebných pobytů. Tyroly, Jadran, několik měsíců v Egyptě (snad byly rozhodující). Potom Středomoří, Švýcarsko, Alpy a tak dále. 

Zdánlivě odepsaný

Léčba a rekonvalescence trvaly přes dva roky. Teprve v dubnu 1898 byl oficiálně uznán za vyléčeného. Jestli v průběhu nemoci zhubl na 67 kilogramů, měl teď zase svých 95 kil. Zato rozum a duše arcivévody Františka Ferdinanda byly vážně zraněny. Jeho dlouhá indispozice povzbudila nepřátele, kterých neměl nikdy málo, aby se na něho vrhli jako smečka hyen. Přední maďarský list například zveřejnil: „Onemocnění arcivévody, jenž se má stát v budoucnu uherským králem, nemůže v Uhrách vzbudit soucit, protože nemocný je zapřisáhlým nepřítelem národa.“

TIP: Skandální láska Františka Ferdinanda d´Este a Žofie Chotkové

V tisku se k jeho nepředstavitelnému vzteku objevily články, které ho tupily a škodolibě oznamovaly, že je odrovnán: „Lze považovat za málo pravděpodobné, že se následník trůnu uzdraví.“ Ministr zahraniční Goluchowski, muž, jehož měl František svým způsobem rád, dokonce žádal císaře, aby za daných okolností zavčas jmenoval svým nástupcem namísto Františka Ferdinanda jeho zhýralého bratra Ottu. V poznání, kolik lidí se páslo na jeho bezmoci, kolik z nich si přálo jeho brzký konec, shledával potvrzení své hořké životní skepse. Ale jeho čas přijde. Navíc mu bylo útěchou, že tou dobou už poznal osudovou ženu svého života.