První úspěšný císařský řez podstoupila manželka Jana Lucemburského

Beatrix Bourbonská si příliš velké sympatie nezískala ani u české šlechty, ani u svých poddaných. Podobně jako její manžel i ona se ve „svém království“ připadala jako cizinka. Porod jejího syna Václava Lucemburského však nesmazatelně vstoupil do dějin.

Nešťastná královna Eliška

Jan Lucemburský ovdověl v roce 1330. Symbolicky na den výročí svatého Václava v pouhých osmatřiceti letech na tuberkulózu zemřela jeho utrápená choť Eliška Přemyslovna. Je všeobecně známo, že toto manželství bylo šťastné snad jen pár prvních let. I když se dříve dávala vina víceméně Janovi, dnes už jeho osobnost nevidíme tak černobíle. Získal uznání jako panovník evropského formátu, neohrožený rytíř a skvělý diplomat. Pozvedl prestiž českého království a rozšířil jeho území. Proslul také jako mimořádně velkorysý a štědrý, možná i lehkomyslný až rozhazovačný člověk. Ostatně měl z čeho rozdávat.

Ovšem s panovačnou a hysterickou Eliškou, která byla přehnaně hrdá na svůj přemyslovský původ, se k sobě zrovna nehodili. Když se dozvěděl o její smrti, pobýval zrovna kdesi v Korutanech. Oficiálně dal sice najevo svůj smutek, začal dokonce nosit černý šat, ovšem ani se nenamáhal přijet domů na pohřeb ani uložení ostatků královny do hrobky ve zbraslavském klášteře.

Utajený sňatek z lásky

K nové svatbě přistoupil Jan až po čtyřech letech. Nemusel spěchat. Krásné ženy se relativně mladému a zároveň dobře vypadajícímu králi samy nabízely při každé příležitosti. Jeho vyvolenou se nakonec stala šestnáctiletá Beatrix, dcera vévody Ludvíka z Bourbonu pocházejícího z vedlejší větve francouzského královského rodu. S krásnou a hrdou dívkou se osmatřicetiletý Jan seznámil na dvorské slavnosti v Paříži na podzim roku 1334. Její otec si všiml jeho zájmu, a tak s ním velmi rychle začal vyjednávat o případném sňatku.

Už v prosinci 1334 se v Bois de Vincennes za přítomnosti francouzského krále Filipa VI. uskutečnila honosná svatba. Původně se měl Jan oženit s dcerou římského krále Albrechta I. Alžbětou Habsburskou, ale nakonec byl rád, že papež protahoval vydání dispense kvůli jejich příbuzenství. Alžběta se Janovi nelíbila, a navíc věčně churavěla. Mimochodem, i Beatrix byla s Janem spřízněná. Měli společného pradědečka Jindřicha V. Lucemburského.

Podle všeho to vypadá, že tímto sňatkem Jan výjimečně nesledoval dynastické zájmy, ale prostě se zamiloval. Jenže v Praze se dlouho o jeho sňatku nevědělo, netušili to ani jeho synové Karel a Jan Jindřich. Otec je totiž jaksi „zapomněl“ na svatbu do Francie pozvat, a tak se nemohl divit jejich rozčarování, ani averzi, která mezi nimi a macechou vznikla.

Beatrix v Čechách

Beatrix přijela do Prahy v lednu 1336 a dostalo se jí patřičného uvítání ze strany šlechty i duchovenstva. Blanka z Valois, první manželka jejího nevlastního syna Karla, jí dokonce jela naproti až do Chebu. Těšila se, že bude mít na dvoře spřízněnou duši. Obě mladé ženy byly nejen vrstevnice, ale i sestřenice. Navíc sám král o to svou snachu požádal. Beatrix totiž na rozdíl od Blanky neuměla ani slovo česky, ba ani německy. Mimochodem – to se nezměnilo ani v budoucnu. Zatímco Blanku si v Čechách oblíbili, pyšná Beatrix si srdce svých poddaných ani šlechty nezískala. Určitě svou roli sehrála i jazyková bariéra, ale na vině byla podle všeho především povaha nové královny. 

Nezvyklý porod

V únoru 1337 přivedla Beatrix v Praze na svět syna, který dostal jméno Václav. Porod neproběhl klasickým způsobem, ale císařským řezem a královna ho přežila čirou náhodou. K tomuto závěru dospěla expertní skupina, která se tímto prominentním zákrokem zabývala. Tvořili ji náš přední gynekolog Antonín Pařízek a historici Milada Říhová a Václav Drška. Ti se svými poznatky seznámili odbornou veřejnost v časopise Česká gynekologie v srpnu 2016.

I když se o takových intimních záležitostech ve středověku a ještě ani dlouho potom vůbec nemluvilo, informace o tom, jakým způsobem přišel chlapec na svět, poskytují dva dochované latinsky psané dopisy. První list, v němž se ona radostná událost sděluje, byl určen představitelům českého města Kolína. Druhý dopis neměl konkrétního adresáta. Historikové se domnívají, že to mohl být obecný dopis, oběžník či jakási předloha rozesílaná do všech významných měst v Českém království či na evropské dvory. O způsobu porodu se rovněž zmiňuje vlámská kronika Brabantsche Yeesten z počátku 15. století a také několik dalších pramenů, které jsou ovšem výrazně pozdějšího data.

Jméno českého patrona to nezachránilo!

K novorozenému synovi, budoucímu básníkovi měl prý Jan Lucemburský úplně jiný vztah než ke svým dětem z předchozího manželství s Eliškou Přemyslovnou. Nejspíš jako vyjádření díků za zázrak, že chlapeček přežil, dostal jméno českého patrona - Václav. Jinak se to vysvětlit nedá - v Lucembursku, které měl chlapec po otci zdědit, to bylo jméno naprosto netradiční. Nebo si tím snad chtěl král Jan naklonit českou šlechtu a získat přízeň pro svou druhou ženu? Nejspíš to bylo marné...

TIP: Středověcí mistři skalpelu: Chirurgický zásah absolvoval sám Karel IV.

Averze vůči Beatrix rostla a plně se to ukázalo při její korunovaci v květnu 1337. Ta proběhla podle kronikáře Petra Žitavského za ostentativního nezájmu veřejnosti a měla do slavnostní události daleko. Král Jan neměl patřičné roucho, ba dokonce ani korunu českých královen, kterou již dříve zastavil. Musel tak Beatrix nasadit korunu svou. Beatrix pochopila, že není v Čechách vítaná a již 1. července 1337 i se synkem odcestovala do Lucemburska. Do Čech se už nikdy nevrátila.

Beatrix se rok po smrti Jan Lucemburského v bitvě u Kresčaku znovu provdala za Oda z Grancey a i nadále užívala titulu české královny. Žila bohatý společenský život, milovala umění a z jejího majetku se dochovala iluminvaná modlitební knížka. Nakonec přežila nejen své nevlastní syny Karla a Jana Jindřicha, ale o dva týdny i vlastního syna Václava. Pohřbena je v dnes již neexistujícím kostele jakobínského kláštera v Paříži.