První láska Palackého: Českému obrozenci učarovala chytrá Slovenka!

Na nezávislou vědeckou činnost chybělo tehdy Palackému materiální zaopatření (i proto, že své peníze investoval hlavně do knih) a úřednickou kariéru jako evangelík v katolické monarchii nastoupit nemohl. Od září 1817 tak načas doučoval v rodině Šréterových a pak i u dalších prešpurských měšťanů. Palacký se ovšem ani učitelem v Bratislavě ani pastorem ve Slezsku nikdy nestal. Osud mu totiž změnila jistá Anna Zerdahelyiová (1780–1844). 

Nepodařené manželství

Anna pocházela z magnátské rodiny Baloghyů (její otec si prý dokonce dopisoval s Voltairem) a prošla nezdařeným manželstvím s Karlem Zerdahelyim, majitelem vsi Vieska nedaleko Topoľčianek. Manželství bylo obdařeno dvěma dcerkami, které však brzy zemřely, a synem Zsigmondem. Svazek se ovšem poměrně brzy rozpadl a pokračoval pouze formálně. Anna žila hlavně v Prešpurku, kde se starala o děti příbuzných. Hned několik z nich, zejména Anniny neteře Jeanette a Louisu Baloghyovy, od přelomu let 1817 a 1818 doučoval tehdy ani ne dvacetiletý František Palacký.

Františkův ženský ideál

Poprvé se uviděli 1. prosince 1817. „Tato vzdělaná, jemnocitná i dobrotivá osoba brzy pozorlivou a čím dál tím přívětivější se stala,“ zapsal si Palacký do svého deníku. A zdá se, že Nina, jak si nechávala Anna Zerdahelyiová říkat, tyto city opětovala. Ač jí bylo téměř čtyřicet let, byla stále krásná a značně inteligentní, znala se mimo jiné s obrozencem Pavlem Josefem Šafaříkem. Pod jejím vlivem také změnil Palacký své plány, teologické zkoušky na pastora nesložil, místo v Bílsku přenechal spolužákovi Janu Sepéšimu a rozhodl se najít si obživu v Prešpurku, aby byl dámě svého srdce nablízku. „Ona ze všech, co jsem jich já kdy poznal, ideálu ženské osobnosti nejblíže se dotýkala, zamilovavši mne neméně, nežli ode mě milována byla, takže matkou mou nejen se jmenovati, ale i skutkem se prokázati ochotna byla, naučila mne ve světě žíti a ušlechtila i upevnila mužský charakter ve mně…“ Jinde o Nině soukromě psal jako o „nejdražší milostnici“.

Nina uvedla mladého Palackého do prešpurských salonů, zejména své sestřenice hraběnky Geczyové, účastnila se hodin, které Palacký dával svým svěřencům a svěřenkyním. Díky svým literárním znalostem s ním debatovala o umění, estetice i filozofii. Ostatně uměla slovensky, takže jí mohl její oblíbenec i recitovat své české verše… A dokonce svého „Franciho“ zvala i na obědy a večeře do svého domu. Pochopitelně, že vztah neunikl pozornosti okolí – bývalá Palackého bytná prý zkusila i mladíka svést, ale ten odolal a zůstal své Nině věrný. „Souznění obou bytostí bylo dokonalé a Palacký prožíval první velkou lásku svého života,“ hodnotil ve své monografii z roku 1998 vztah obou osobností historik Jiří Kořalka. 

Vstupenka mezi obrozence

 „Bože, jestliže větší rozkoše z lásky, nežli cítíval já, když ona, opanujíc mne milostností nejušlechtilejší, ruky mé pojetím dávala i brala sliby, že věčně se milovati, všecky radosti a hoře sdíleti a duchem nerozpojeným jen jeden život vésti budeme! Kdežto citem a milostí plápolajícímu ruku její ke tlukoucímu srdci vztáhnouti a všecky plameny v políbení sjednotiti dáno bylo!“, psal Palacký do deníku o setkání s Ninou – a snad tak mimoděk prozradil, že zažíval s krásnou dámou i jiné radosti než jen ty duchovní. Zejména léto 1818, kdy byl i o prázdninách domácím učitelem, ho naplnilo štěstím – se Šréterovými pobýval v Tiszaszentimre (na řece Tise, východně od Pešti) a cestou se zastavili i ve Viesce nad Žitavou, kam s nimi odjížděla na léto Nina Zerdahelyiová. „V jednom voze sám s ní do Viesky pocítil jsem několik blažených a svatých hodin…“, vzpomínal Palacký. Nina se mu odvděčila vlastními, německy psanými milostnými verši.

Lásku ukončily dluhy

Roku 1821 Nina ovdověla, ale to se stalo spíše překážkou než štěstím. Zesnulý manžel totiž za sebou zanechal spoustu dluhů a Zerdahelyiová nejenže nemohla českého vychovatele dále finančně podporovat, ale sama byla ráda, že unikala před věřiteli a splatila aspoň to nutné. Před Palackým se mezitím začala rýsovat jiná budoucnost, než sňatek s milovanou, ale již stárnoucí aristokratkou. Naposledy za ní zajel do Viesky ještě na přelomu let 1822 a 1823. Chtěl jí splatit jakousi půjčku, kterou od ní dostal, ale protože neměl peníze, přenechal jí aspoň část svých knih. Definitivně se rozloučili 8. ledna 1823. Přes rodné Hodslavice se pak v dubnu 1823 budoucí „otec národa“ vydal do Prahy, která se natrvalo stala jeho domovem. Zatímco před Palackým se otevírala vědecká dráha, stárnoucí Nina dožila v ústraní. V roce 1837 se se svou snachou a vnučkou usadila v Pešti, kde 20. března 1844 i zemřela. Se svým Františkem Palackým, mezitím historiografem Království českého, se již nikdy nesetkala.