Protijed pro vládce: Kdo chtěl otrávit pontského krále Mithridata VI.?

Snad nikdy nedosáhlo pontské království ležící na severovýchodě Malé Asie většího územního rozmachu než za panovníka Mithridata VI. Vzdělaný král si při rozšiřování své říše počínal nesmírně obratně. Jeho válečné úspěchy mu tak stouply do hlavy, že se dokonce neváhal postavit ani mocným Římanům. Pohořel, ale navždy zůstal žít v kronikách římských historiků. Antické autory a generace jejich následovníků však nezajímal ani tolik způsob Mithridatovi vlády, jako jeho údajný vynález. Pontský král se totiž prý tak usilovně věnoval výzkumu jedů, až se mu podařilo objevit, jak se před nimi ubránit. Proč?

Zavinila vše matka?

V pořadí pátý nositel jména Mithridatés na pontském trůně pořádá někdy v roce 120 př. n. l. velkolepou hostinu. Jejího konce se ovšem nedožije. Uprostřed hodování se panovník nenadále svalí k zemi. Přivolaní lékaři zjistí, že krále kdosi otrávil. Kdo a proč to udělal?

Mezi prvními podezřelými se ocitá vladařova manželka Laódika II. z rodu Seleukovců. Mitrhidatés prý odhalil její nevěru, a proto se ho rozhodla odstranit dřív, než ji za její prohřešek stihne potrestat. Na kolik se toto vyprávění zakládá na pravdě, se dnes už asi nedozvíme. Na základě historických pramenů lze říci jen to, že v době smrti Mithridata V. mají jeho synové Mithridatés VI. zvaný Eupatór a Mithridatés VII. s přízviskem Chréstus do dospělosti ještě daleko. Proto se vlády v Pontu prozatím ujímá jejich matka. A ta se údajně se svou novou mocnou rolí nehodlá jen tak rozloučit!

Traduje se, že zhruba kolem čtrnácti let začne starší z princů pociťovat po každém jídle v břiše křeče. Ihned mu dojde, kolik uhodilo. Vlastní matka se ho snaží otrávit, aby mohla sama dál nerušeně vládnout! Mithridatés VI. však rozhodně nečeká jako jehně na porážku. Uteče do hor, kde se sedm let skrývá. Právě tam se údajně začne poprvé zajímat o účinky nejrůznějších jedů. Postupně se mu také podaří získat přízeň vojáků, a tak asi ve dvaadvaceti letech svrhne matku z trůnu a uvrhne ji do vězení.

A co udělá s mladším bratrem? Pro jistotu ho dá zabít. To aby si pojistil, že mu mladší sourozenec nebude překážet. Za manželku si vezme vlastní sestru. Ani ta vražedným choutkám svého bratra na dlouho neunikne... 

Trůn na oplátku

Již asi po dvou letech od svatby nechá Mithridatés svou sestru a choť zabít. Důvod? Prý si našla milence. Pontský král se však neomezuje pouze na vraždění příbuzných. Podaří se mu podmanit Galatii, Frygii a Kolchidu. Roku 110 př. n. l. se na něj s žádostí o pomoc obrátí bosporský vládce Persiados V. Jeho zemi ohrožují nájezdy kočovných kmenů Skythů a Sarmathů. Pontský panovník víc než ochotně svého kolegu obtížných nájezdníků zbaví. Zadarmo to ovšem nebude. Persiados se musí vzdát trůnu v Mitrhidatův prospěch. Tak rozšíří své království o další území. Ani to mu ovšem nestačí.

Roku 99 př. n. l. nechá nenasytný dobyvatel zavraždit kappadockého krále. Na jeho místo dosadí svého vlastního syna, který má vládnout jako Ariaráthes IX. Tento krok se však nelíbí mocným Římanům. Donutí Mithridata se nové kořisti vzdát. Nevadí! Však pontský král nasbírá sílu, aby těm panovačným Římanům ještě ukázal, že si s ním nemohou dělat, co se jim zlíbí!

Silný soupeř

Mithridatés roku 88 př. n. l. rozpoutá první pontsko-římskou válku. Podaří se mu obsadit důležitý přístav Pergamon, z kterého učiní nové hlavní město své říše. Jeho záměrům pomáhá i skutečnost, že obyvatelé Malé Asie v něm vidí osvoboditele od římské nadvlády. S někdejšími pány nově získaného území se pontský král krutě vypořádá. Jeho vražedným choutkám prý padne za oběť až osmdesát tisíc italiků a římských občanů. Aby si zajistil věrnost nových poddaných, propustí Mithridatés VI. všechny otroky, kteří Římanům a Italikům jim dosud patřili. Rovněž obnoví samosprávu řeckých měst, kterým na několik let odpustí daně.

Povzbuzen svým úspěchem se pontský král vylodí se svou početnou armádou v Řecku. I zde ho prý podrobení obyvatelé vítají jako svého osvoboditele. Římané nyní konečně pochopí, jak moc nebezpečného získali soupeře. Před zkázou je zachrání vojevůdce Lucius Cornelius Sulla, který roku 86 př. n. l. porazí Mithridata v bitvě u Orchomenu. Následně pontský král uzavře s Římany křehký mír. Klid zbraní však na dlouho nenastane…

Nemilosrdný otec

V rodinném životě si nepočíná Mithridatés o nic mírněji než při vládnutí. Jak již víme, nerozpakoval se nechat zavraždit vlastního bratra a sestru. Shovívavost se nezachová ani ke svým potomkům. Roku 83 př. n. l. obviní svého syna Ariarátha z neschopnosti. Jaký trest mu vyměří? Ariaráthes skončí na popravišti. S případným nástupnictvím si pontský vladař nedělá starosti. Synů má přece dost… Jde jen o to, co jim bude moci předat. V roce synovy popravy totiž vtrhnou do Kappadokie Římané. Mithridatés se dovolává spravedlnosti u vojevůdce Sully. Teprve po zásahu tohoto římského státníka se drancují vojska stáhnou zpět. 

Záhy poté dosadí pontský vladař na trůn Bosporského království svého další syna Machara. Přitom nepřestává číhat na okamžik, kdy by mohl Římanům vyrvat nějaké další území. Příležitost zavětří, když roku 74 př. n. l. zemře bithýnský král Nikomedés IV. Ten sice odkáže svou zemi Římu, ovšem Mithridatés se rozhodne podpořit nárok na trůn Nikomedova syna. Tentokrát si však ukousne příliš velké sousto…

Oběť vlastních experimentů?

Roku 67 př. n. l. prohrává Mithridatés s římským vojevůdcem Gnaem Pompeiem. Pontský král se pokouší spasit útěkem. Oddechne si v Bosporském království, kde se zároveň zbavuje syna Machara.

Nad nelítostným panovníkem se pomalu ale jistě stahují mračna. Tři roky po osudné porážce se bosporským králem prohlásí Mithridatův další syn Farnakés. Oslabený Mithridates se neúspěšně pokouší vyjednávat s Římany, aby ho vzali na milost. Nakonec pochopí, že jeho volání o pomoc zůstane jak ze strany protivníka, tak ze strany syna Farnaka nevyslyšeno. Nezbývá mu než se pokusit zachovat si alespoň čest. Společně se svými dvěma dcerami se rozhodne spáchat sebevraždu. K svému odchodu na věčnost si zvolí jed. Ale ouha! Zatímco obě princezny umírají, Mithridatés otravu přežije.

TIP: Otrávené dějiny: Předlouhá historie jedů a zákeřných travičů

To představuje pro milovníky legend důkaz, že pontský král si během života vypěstoval odolnost vůči jedům. Jak toho měl údajně docílit? Zvířatům, odsouzencům a otrokům prý podával různé jedy tak dlouho, až zjistil, že pokud člověk pravidelně užívá smrtící přípravky v malých dávkách, dokáže pozřít takové množství jedovaté látky, která by jiného spolehlivě zabila. Mithridatés tedy nechává svůj organismus cíleně vystavit působení jedů. Nakonec se mu však jeho odolnost vymstí. Zdá se, že jedem si cestu do podsvětí nezajistí. Říká se, že zoufalému králi nezbyde nic jiného než požádat otroka, aby ho probodl. Tak neslavně prý skončil obávaný protivník Římanů...