Prostituce viktoriánské Anglie (2): Přání všeho druhu z katalogu rozkoše
I v časech viktoriánské Anglie formovala poptávka nabídku. Ne každý muž mohl vyjádřit svou sexualitu v manželské ložnici. Některé touhy byly zvláštní, jiné přímo nebezpečné a na hraně zákona či za ní. A protože muži měli různé požadavky a přání, vznikaly pro ně nevěstince různého zaměření.
Pro muže viktoriánské Anglie nejisté si svou vlastní sexualitou nebo genderem existovala místa, kde se mohli bez studu převlékat do ženských šatů nebo se stýkat s jinými muži. Gentleman, kterého lákal pocit ponížení nebo naopak dominance, si mohl dosyta užít provazů i bičů v sadomasochistických klubech. V Anglii se zrodily nevěstince zaměřené přímo na bití rákoskou, plácačkou, holí nebo metlou. Toto téma zažívalo vrchol popularity i v pornografii.
Předchozí část: Prostituce viktoriánské Anglie (1): Veřejných domů bylo tehdy více než škol!
Zachránce padlých žen
Charles Dickens, autor dnes už klasických společensky kritických románů, nebyl aktivní jen na poli literatury, ale snažil se zlepšit i sociální systém své země. V roce 1847 se spojil s bohatou dědičkou a filantropkou Angelou Georginou Burdett-Coutts a společně se rozhodli investovat do výstavby centra pro bývalé prostitutky. Takzvaná Urania Cottage byla určena pro ženy, které se vrátily z vězení, nebo pro ty, které skončily v továrnách a hledaly alternativní způsob obživy. Aby se mohly vymanit ze začarovaného kruhu dluhů, násilí a vykořisťování, měly se v Urania Cottage učit novým dovednostem, které by později zúročily na trhu práce.
Dickens napsal pamflet, kterým se snažil ženy přesvědčit, aby začaly znovu, s čistým štítem a v bezpečném prostředí, v němž je nikdo nebude soudit za jejich minulost. Slavný spisovatel s ženami, které do Urania Cottage přišly, dělal rozhovory, které následně použil ve své další tvorbě. Jejich zkušenosti ho inspirovaly k sepsání Davida Copperfielda i Olivera Twista. Ve svých knihách popsal „padlé ženy“ jako oběti nespravedlivého sociálního systému. Jeho psaní změnilo viktoriánský pohled na prostitutky a čtenáři s hrdinkami jeho knih začali sympatizovat.
Lékařské prohlídky
Nejčastějšími zákazníky prostitutek byli mladí muži sloužící v armádě. Pohlavně přenosné nemoci se na konci 19. století vyskytovaly tak často, že jim padl za oběť stejný počet mužů jako ve válce. Dalším zůstaly doživotní následky. V roce 1864 byl přijat zákon, který měl dalšímu šíření nemocí zamezit.
Ve městech poblíž námořních základen byly ženy – nejen prostitutky, ale všechny, které policie podezřívala z přenosu pohlavních chorob, donuceny k lékařské prohlídce. Pokud se žena bránila, lékaři ji k vyšetřovacímu stolu přivázali. A když se podezření potvrdilo, byla nakažená žena odeslána do nemocnice na hospitalizaci, která mohla trvat až tři měsíce. Mimochodem: ačkoliv prostitutky pohlavní nemoci skutečně ohrožovaly, byly přesto zdravější než dělnice, které v továrnách trávily až čtrnáct hodin denně úmornou prací ve znečištěném či toxickém prostředí…
Vzdělané dámy
Ženy z bohatších rodin v 19. století získávaly jen formální vzdělání. Poté, co je domácí učitelé už neměli čemu naučit, odesílaly je rodiny do prestižních středních škol, kde se však nevzdělávaly v matematice, biologii, historii nebo sociologii. Tyto instituce měly ženu připravit na její hlavní a často jedinou úlohu v životě: roli manželky a matky.
Dívky se tak učily etiketě a dovednostem, které se jim budou hodit k zabavení hostů a pořádání večírků. Absolventky těchto škol uměly perfektně malovat, zvládaly hru na několik hudebních nástrojů, skvěle tančily a na poli diplomacie patřily k přebornicím. Nicméně neovládaly nic, co by jim později mohlo zajistit samostatný výdělek. Byly přitažlivé, šarmantní, okouzlující, ale to se za peníze směnit nedá. Nebo ano?
TIP: Nejhříšnější plavba: 226 žen z ulice na cestě do australské trestanecké kolonie
Ve světě, kde prostitutky rekrutující se z dělnických profesí neuměly číst ani psát, byla schopnost konverzovat a pobavit muže i mimo postel výhodou. Nevzdělané ženy nemusely zoufat. I ony se mohly v nevěstincích lecčemu přiučit? Jak? Přímo od zákazníků! Často proto své klienty žádaly, aby jim předčítali z novin a magazínů. S dalšími muži pak byly schopny hovořit o politice, kultuře a aktuálním společenském dění, čímž stoupala jejich cena.
Katalog rozkoše
Majitelky viktoriánských nevěstinců rychle vycítily příležitost nabídnout své ženy jako každé jiné zboží. Vznikaly tak jakési katalogy, v nichž byla nevěstka detailně popsána a zákazník se tak dozvěděl o jejím věku, vzhledu, charakterových rysech a schopnostech i dovednostech. Vše doplňovala cena – zkrátka ještě než se s ní setkal v ložnici, věděl zákazník vše potřebné.
Existovala i jakási obdoba bedekrů, jen v mnohem pokročilější a mládeži nepřístupné verzi. Například průvodce po Londýně a jeho nevěstincích pomáhal mladým cestovatelům vybrat ženu, s níž by rádi zažili noc, na kterou se nezapomíná. Stačilo dojít na adresu uvedenou v žurnále a ptát se po konkrétní slečně, s níž už se „sexuální turista“ mohl domlouvat na klasických službách nebo si připlatit za ty nadstandardní.
